V devatenáctém století začali zejména bohatší občané používat ke stavbě svých obydlí trvanlivější pálené cihly. K výrobě cihel zřizovala pece, kvůli jejich vysoké ceně, většinou obec. Poslední cihelna stávala v místech zvaných dodnes V Tihelni, kde se nyní právě nacházíte. Podle historických pramenů šlo již o třetí pec, ta předchozí stávala v Nivkách. Je doloženo, že poslední cihelna byla 29. května 1886 spravována obcí a v tomto roce byly také provedeny její rozsáhlé opravy a rekonstrukce. Kvalita vyráběných cihel byla vynikající, dnes jsou tyto cihly z rozebraného zdiva starých domů žádaným materiálem pro stavbu okrasných cihlových zdí. V roce 1887 byl postaven nový přístřešek kvůli rozšíření výroby cihel a také byla zavedena výroba střešní krytiny, zvané skřidlica. Další rozšíření proběhlo roku 1890, což vypovídá o stále více se rozšiřující oblibě pálené cihly jako materiálu na stavbu domů. Do pece se při jednom pálení vešlo dvacet tisíc cihel. Topilo se pod nimi dřevem a uhlím po dobu deseti dnů, potom se všechny otvory v peci zazdily hlínou, aby odcházelo co nejméně tepla a po dobu dalších patnácti dnů cihly dozrávaly, jak se tehdy říkávalo smahly. Poté se vyvážely z pece ven. U cihelny byl roku 1905 postaven domek, který obývala rodina Blahova, jejíž členové v cihelně pracovali. Cihelna fungovala tak, že občané si sami cihly vyráběli a za úplatu jim tyto byly vypáleny. To umožňovalo získat stavební materiál za cenu, přijatelnou i pro nemajetnější stavebníky. Cihelna patřila obci, která ji poskytla do nájmu Antonínu Uhlíkovi, který vlastnil nálevnu kořalky a poté obchodníku Robertu Polákovi z Vacenovic. Poslední pálení cihel proběhlo v roce 1928 (Josef Blaha) a v roce 1930 pak byla obecní cihelna zrušena. Domek u cihelny sloužil po jejím zrušení jako chudobinec až do roku 1948, kdy došlo k jeho zřícení. Tehdy byl již neobydlený, jeho poslední obyvatelé již zemřeli. V bývalém hliníku cihelny vzniklo nádherné vodní společenstvo, jehož existenci bohužel ukončila zprvu černá, později oficiální obecní skládka odpadu, která byla v devadesátých letech 20. století rekultivována. V mokřině, která zde byla uměle vytvořena, se vyskytuje silně ohrožený skokan ostronosý
Keš je se souhlasem majitele umístěna na soukromém pozemku. V žádném případě nejezděte ke keši geopřibližovadlem !! Nedoporučuji jet ke keši ani na kole , jelikož jsem tam už 2x pichla dušu. Svá vozidla zanechte na vyznačeném parkovišti nebo na cestě.