Jak název keše trochu napovídá, téma je labuť. Nejdříve ale chci pro toho, kdo nezná význam rčení jen říct, že v daném případě se jedná o použití idiomu, kdy rčení znamená, že nemáme dělat hlouposti, nemáme být naivní, nebo nemáme provádět zbytečné řeči.
Keš ale nepojednává o českém jazyce, ale o překrásném vodním ptáku, kteří nám tady doplňují toto místo pro relax, oázu klidu a pohody. Labutí je několik druhů, v ČR žijí ale tři druhy a to Labuť malá, labuť velká a labuť zpěvná. V historii byla labuť dříve symbolem boha Apollóna.
Labutě v době hnízdění žijí pouze v párech. Mimo hnízdní období se slétají do hejn. Naše labutě mají většinou po celý život jednoho partnera. O to smutnější je, když o něj přijdou. Tímto chci všechny lidičky, kteří si přijdete keš ulovit, poprosit, ať se pozastavíte nad textem a sami se zamyslíte, zda jste byli někdy třeba s dětmi labutě krmit a poprosit vás, ať to neděláte. Mnohokrát jsem zde viděla třeba maminku nebo babičku s dětmi a pytlem rohlíků a šli krmit zdejší ptáky. Prosím nedělejte to!
Labutě nemohou žít z pečiva, které obsahuje sacharidy a sůl. Nemohou pak vyživit mláďáta. Chcete-li jim dopřát, krmte je obilovinami. Hoďte jim žito, oves, pšenici, nebo kukuřici, slupky od petržele a mrkve. Potěšit je můžete listy salátu, květáku.. Taktéž buďte opatrní při procházkách s pejsky – bohužel jsme tady skoro přišli o labuťáka, kterého něco kouslo a došlo až k nekróze křídla (viz foto). Údajně žije, ale musel být odvezen na místo, kde je mu dopřáno vše co potřebuje, sám by si potravu neobstaral. Letošní krásná rodinka je chloubou naší fauny. Fotky mi poskytl kamarád a pracovník Muzea pan Jaroslav Kreisinger.
Tak přeji krásnou procházku a úspěšný lov – keše, ne labuťě J 
