Flétny Mystery Cache

Věnováno památce Milana Munclingera (3. 7. 1923 – 30. 3. 1986),
českého flétnisty, dirigenta, skladatele, muzikologa a hudebního
publicisty. Věnoval se hlavně studiu staré hudby a otázkám její
interpretace. 

*  *  *

Úvod

Historicky se flétna pravděpodobně vyvinula z píšťaly a patří tak k nejstarším hudebním nástrojům. Flétna byla velmi populární už ve starověku, kde její vynález byl často spojován s významnými bohy. Již v antice se flétny rozdělily podle velikosti a podle způsobu držení nástroje na značné množství typů. Po pádu římské říše ztratila flétna svůj význam a byla do 16. století prakticky nepoužívána (cit. z 6). (Podle mého názoru to není tak úplně pravda: bubny a píšťaly odjaživa vedly vojáky do boje a taky se na nějaké píšťaly určitě hrálo na lidových tancovačkách nebo při vystoupeních potulných herců a kejklířů...). Z antiky jsou známy Panovy flétny. Ty jsou nyní viděny hlavně na vystoupeních skupin jihoamerických Indiánů.

Téměř všechny primitivní kultury měly svůj typ zobcové flétny. Mezi doposud nalezené exempláře lze zahrnout pravděpodobně neandertálskou zobcovou flétnu ze Slovinska, kterou lze podle některých vědců datovat do období mezi 81 000 až 53 000 př. n. l., dále flétnu  z Německa pocházející z období před 35 000 lety a flétnu z West Yorkshire vyrobenou z ovčí kosti v době železné. Písemné prameny zmiňují nástroje podobné zobcové flétně i v římské kultuře (tibia) a řecké kultuře (aulos). (cit. z 7).

Zobcová flétna pochází z lidové píšťaly a má obdobnou konstrukci (viz třeba obrázky Josefa Lady, kde kluci na jaře vyrábějí píšťalky z vrbových proutků). Hráč fouká do náustku, kterým je vzduch přiváděn na hranu, o kterou se rozráží a rozvibrovává vzduchový sloupec v nástroji. Otvory navrtané v trubici se zakrývají nebo odkrývají hráčovými prsty (u větších nástrojů i klapkami), čímž se ovlivňuje výška tónu. Existují provedení s německým prstokladem i s prstokladem barokním (též zvaným anglickým). Lepší nástroje mají dvojité dírky na svém dolním konci, takže tam zahrajeme i půltóny. Zvuk zobcových fléten je poměrně chudý na vyšší harmonické tóny, je dost slabý a neprůrazný. Bohužel při pokusu o vyšší hlasitost její ladění stoupne a naopak.

Rodina zobcových fléten je poměrně rozsáhlá. Zobcové flétny jsou laděny většinou v C (sopránová) nebo v F (altová), historické nástroje i v jiných tóninách. 

Zlatý věk zobcových fléten představuje období renesance. Ještě v baroku byla zobcová flétna běžně užívaným nástrojem. V období klasicismu se ale vytratila z koncertní praxe, protože nebyla schopná se zvukově prosadit ve stále větších a větších orchestrech proti ostatním nástrojům. V období romantismu už nebyla v koncertní praxi užívána vůbec a teprve na počátku 20. století byla znovuobjevena a stala plnohodnotným nástrojem zejména v oblasti autentické interpretace staré hudby, kterou si bez zobcových fléten lze těžko představit. Našla ale uplatnění  i ve folku, popu a pod. žánrech (např. píseň Otázky kapely Olympic). V současné době se hra na zobcovou flétnu učí i na konzervatořích. (Podle 6, upraveno)

Příčná flétna

Příčná flétna je stále považována za dřevěný nástroj, ačkoliv se dnes příčné flétny vyrábějí téměř výhradně z kovu. Je tradičně zastoupena ve všech symfonických, dechových i komorních orchestrech,  v menší míře se používá i v tanečních big bandech a v jazzu.

Příčné flétny jsou asijského původu a v Evropě se poprvé objevily ve 12. století. V 16. století se zvětšily její rozměry, v 17. a 18. století se stala vícedílným nástrojem a v polovině 19. století byla podstatně technicky zdokonalena T. Böhmem.

Proud vzduchu z úst je namířen na hranu, která ho rozděluje. (Obrázek vlevo, říká se tomu nátisk). Jeden proud vzduchu je odváděn ven a druhý dovnitř nástroje, přičemž tělo flétny funguje jako  vzduchový sloupec. Je to podobné, jako když „hrajeme“ na pivní láhev nebo na zkumavku. Některé národy mají flétny, do kterých foukají nosem.  Délka sloupce udává výšku tónu. Příčná flétna dovoluje modulaci (doladění) tónu pomocí rtů hráče, svou roli hraje také úhel vydechování, jak to uvádím v následující poznámce.

Poznámka: Žádný hudební nástroj neladí naprosto čistě a tak ani flétna není výjimkou. Např. tón e² zní trochu níž, což musí hráč korigovat natočením flétny od sebe. Naproti tomu cis² je dost vysoko, a proto je nutné natočit flétnu k sobě. (Zkušení hráči to ovšem zvládnou bez natáčení, jen nátiskem.) Ve větší rychlosti to dá hráči docela zabrat... Podobně trefit  e³ „z voleje“ na flétně bez E mechaniky mi (a nejen mně) občas působilo potíže; ostatně kvůli tomu byla E mechanika vynalezena.

Moderní příčná flétna se skládá ze tří částí:

1. Hlavice je u moderních fléten rovná, u altových, tenorových nebo basových fléten může být zahnutá. V horní třetině se nachází retný otvor, na kterém je navařen náustek sloužící k podepření dolního rtu. Mírným povytahováním hlavice se ladí celá flétna. Kvalitnější (a dražší) flétny mohou mít celou hlavici ze stříbra.
2. Střední díl: nacházejí se na něm klapky, které mohou být buď uzavřené nebo otevřené (tedy s dírkami). V případě otevřených klapek se uzavírají dírky v klapkách pomocí prstů, zatímco u uzavřených klapek se klapky uzavírají celé. Hra na nástroj s otevřenými klapkami je sice složitější, ale otevřené klapky zase umožňují řadu zvukových efektů, jako např. glissando. O klapce Gis a E mechanice viz dále.
3. Spodní díl: nejnižší tón flétny může být buď c¹ nebo h v závislosti na typu spodního dílu. Mimo širšího tónového rozsahu a lepších zvukových vlastností je výhodou H fléten také fakt, že se na ně dá snáze zahrát tón c⁴. 

Zásadní vylepšení příčné flétny i ostatních dřevěných nástrojů provedl v roce 1832 švýcarský vojenský kapelník Gordon, v Paříži si ji nechal patentovat Theobald Böhm. Vyvrtal dírky nikoli podle dosažitelnosti prsty, ale podle akustických měřítek, a pak je opatřil klapkami. V roce 1847 navíc nahradil kónickou trubici válcovitou, čímž se zlepšila intonace, ale poněkud se změnily tónové vlastnosti flétny. Původní Böhmova flétna sice měla otevřenou klapku gis, postupně se ale začala prosazovat uzavřená. To však působilo obtíže při hraní tónu e³, a tak se vyvinula tzv. E mechanika, která problém špatného ozvu tohoto tónu odstraňuje. S touto mechanikou se vyrábí většina dnešních fléten. Starší flétny (většinou dřevěné) mívaly německou mechaniku (taky jsem na ní začínal, ale připadala mi trochu neohrabaná). Běžný tónový rozsah příčných fléten je od malého h (nebo c¹) až do c⁴. (8)
Vývoj flétnové mechaniky nezůstal stát u Böhma, objevují se nová a nová vylepšení (např. Bröggerův systém).

Příčná flétna je vděčný nástroj. U toho, kdo už na něco hrát umí, jsou pokroky velice rychlé (a na rozdíl od začátečníků na housle se to už po roce či dvou dá poslouchat) a zanedlouho se dají zahrát i posluchačsky vděčné skladby, jako např. Händelovy či Bachovy sonáty s doprovodem klavíru nebo úpravy skladeb původně napsaných různými skladateli pro jiný nástroj. Ovšem třeba flétnové party ve Smetanově Vltavě vyžadují ještě další roky usilovného studia, protože Smetana (a romantici vůbec) hráče ani trochu nešetřili.

Ukázky hry na příčné flétny: Vlevo: tuhle dřevěnou flétnu s německou mechanikou jsem koupil v bazaru za cca 50 Kčs. Ve vlaku s dalšími studenty-turisty (asi 1969).  Vpravo: Jazzové combo na vojně v Kralovicích (flétna [už kovová], kytara, baskytara, bicí (1970-71)).

Velcí skladatelé a flétnisté

Jak najít keš

Byl jednou jeden král, který hrál docela slušně na flétnu a příležitostně i skládal. Jednoho dne ho navštívil významný německý hudebník a skladatel. Král ho posadil ke klavíru a přehrál mu své téma, na které měl  před ním a jeho dvorem improvizovat. Skladatel to zvládl perfektně. Po návratu domů se skladatel k zadanému tématu vrátil, složil celý cyklus skladeb s využitím „královského tématu“ a nechal ho vytisknout s uctivým věnováním hudbymilovnému králi. To se stalo v P... zhruba v polovině 18. století.
Zjistěte číslo, pod kterým je tento cyklus veden v katalogu skladeb tohoto skladatele. Toto katalogové číslo dosaďte za X.

Číslice v čísle  W označte ABCDEFGH (desetinné čárky si nevšímejte a číslici H nezaokrouhlujte) a použijte je pro výpočet souřadnic finálky:

N 50° 38.EDC´   E 13° 44.HGF´

Ještě kontrola

...a je to!

*  *  *

„Hudba, pokud jest uměním, dovede probudit jen city nejušlechtilejší, povznésti srdce i duši, dotknouti se Věčna...“
Josef Bohuslav Förster (1859 – 1951)

*  *  *

Poznámka

Placená parkoviště bývají v létě při pěkném počasí obsazená, protože na Barboře se koupou tisíce lidí. Při horším počasí se však nevybírají peníze a zaparkovat se tam dá.

Obr. 1: Recorder. Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Obr. 2: Un moderno flauto traverso. Parmenon Ovation jpg, Stránky firmy Buffet Crampon S.A.S.  CC BY_SA 4.0
Obr. 3: Flauto.jpg. Trt Opera Propria, CC BY_SA 3.0
Obr. 4: Soukromé fotky ownera
6. Wikipedie, hesla Flétna, příčná flétna, zobcová flétna.
7. Irská píšťalka. Wikipedie
8. Jeremiáš, O.: Praktické pokyny k instrumentaci. Praha, PANTON 1959.

Konec

GCB8J94 – verze 1.1 z 5. 8. 2025

(CC BY-SA 3.0 CZ)  ladislavappl 2025

Napsáno v Kompozeru