Co je zde dnes a jak to tu vypadalo dříve? Zkusme trochu nakouknout pomyslným oknem do minulosti. Kdyby se našel někdo, kdo by měl o místu nějaké další informace a nebo zajímavé fotografie ať mě prosím kontaktuje - doplním je do listingu.
Lesní restaurace pod Hradištěm
KDY: ve čtvrtek 14.8.2025 v 17:00 (zdržíme se minimálně do 18:00 a možná i déle)
KDE: na výchozích souřadnicích, které jsou u bývalé restaurace
Za poslední budovou v ulici U Břehu, směrem k přehradě se nacházejí ruiny stavení, po jehož historii jsem delší dobu pátrala. Na tomto místě se pod č. p. 164 nacházela hlavní budova restaurace. Říkalo se jí různě, nejčastěji Lesní restaurace pod Hradištěm, někdy jen pod Hradištěm, a nebo Mengrova lesní restaurace, Zítkova, Matlova anebo lidově Na prokšovně (dobovým pravopisem se psalo malé „p“, i když správně mělo být velké, protože název je odvozen podle jména tehdejšího majitele Viléma Prokeše).
Objekt byl skutečně rozlehlý, nacházela se zde velká zahrada s altánem. Hlavní budova, jejíž ruiny se dodnes dochovaly, sloužila i jako výletní hotel, který byl branou do hostivařského údolí (v té době se zde nacházelo koupaliště).
Často sem jezdívaly na výlety různé pražské spolky. Scházel se zde i místní Okrašlovací spolek a dochoval se nám popis zábavy vzdělávací besedy Osvěta. 8 června 1902 pořádala „velkolepý výlet do nově zařízené letní restaurace pana Viléma Prokeše“. Hosty čekala tombola, sólové výstupy, recitace, populární kuplety a jako speciální zábava vypouštění balonu.
Tancovačky s populárními orchestry se zde pořádaly každou neděli. Vystřídalo se tu i několik výčepních, na počátku století to byli Rudolf Halík nebo Antonín Svoboda, později ve třicátých letech např. pan Fejfar. To už ale Prokešovým podnik nepatřil. Rodina ho prodala v září roku 1922 Josefu Nechvílovi a jeho ženě za 50 000 korun. Manželé podnik vlastnili až do roku 1936, kdy ho za 175 000 korun prodali panu I. Krolopovi, hostinskému z Dolní Liboce.
K tomuto místu se váže i jedna pověst.
K hrozné tragédii zde došlo v létě roku 1906. Byl krásný letní den. V sousedství hostince rostly bohaté ovocné stromy. Rodina Klabíkova se rozhodla si v místním sadu očesat švestky a višně, a pro roční miminko postavili jakousi provizorní hlídačskou boudu.
Zatímco rodina česala ovoce, z nevysvětlitelných příčin slaměný přístřešek vzplál. K požáru se sběhli i lidé z vesnice, ale malou Aničku už neměli šanci zachránit.
Až tedy za letní půlnoci uslyšíte v okolí dnešní hospůdky Pod Hrází pláč malého dítěte a potkáte podivnou shrbenou postavu s vědrem vody, vězte, že to je duch zedníka Klabíka, který se i po smrti snaží uhasit požár slaměného přístřešku.
Tak zase někdy příště na viděnou.