dysi dávno, v dobách starých a přestarých za vlády krále Honzy IV. žil byl jeden pasáček, kterému nikdo neřekl jinak než Péťa. Všichni ho měli rádi pro jeho veselou náturu a všeobecnou zručnost. Ten, pokud nechodil po lesích, pásl na břehu řeky Malše své ovečky a vyřezával si z dřívek různé předměty.
Jednou zavítal do pradivné části lesa. Stromy se tu divně táhly a kroutily do roztodivných tvarů a les působil divně a temně. Šel a šel lesem dál až došel k potůčku, kam prosvítalo sluníčko. Nohy už ho bolely, a tak se rozhodl, že si vezme nožík a vyřeže si hůl, aby se při další cestě z lesa ven měl o co opřít. Seřízl tak kmínek mladé křivolaké olše a vyřezal si z ní krásnou hůl. Vydal se s ní pak na další cestu. Najít cestu z lesíka ven nebylo vůbec lehké a jako by ho hůl vodila dokola a dokola a motal se v kruhu! Než se dostal z lesa ven, bylo už šero.
Další den šel hlídat své ovečky. Svou novou hůl si vzal samozřejmě s sebou. Jak mu byla dlouhá chvíle, s holí si pohrával. Hop, bum, prásk, hop, bum, prásk... Jakmile tuto sekvenci celkem pětkrát zopakoval, hůl se samovolně s jeho rukou povznesla k nebesům, celý svět se zakulatil, poté překlopil a pasáček zmizel. Ovečky jen zmateně koukaly, kam se jejich ochránce poděl.
S pasáčkem se zamotal celý svět a najednou byl kdesi v lese. Bylo to kouzelné místo. Ptáků a lesní zvěře tam bylo nepočitatelně, všude lesní plody, potůček tam vesele zurčel a sluníčko blankytně prosvitovalo pavučinky a rosa na nich se třpytila jako pravé perly. Pasáček seděl jako opařený a jen se díval na tu krásu. "Co se to proboha stalo?", pomyslel si. V tom se podíval na hůl. "To jistě ona může za tu divnou věc." Vzal ji do rukou a aniž by se hnul, začal s ní opět vyťukávat magickou sekvenci. Hop, bum, prásk, hop, bum, prásk... Svět se opět zakulatil, překlopil a pasáček byl zpět na svém místě. Jako by tam seděl celou dobu. Byl tak šokován, že si ani nevšiml, že mu na tom kouzelném místě vypadl jeho zápisníček. Počkal v ohrádce do večera a poté si šel lehnout, aby byl čerstvý na zítřejší hlídání.
Tento pradivný zážitek pasáčkovi nedal spát. Myslel nad kouzelnou mocí hole dnem i nocí. Ani oka nemohl zamhouřit aniž by nad holí nepřemýšlel. Nedalo mu to a černočernou nocí vyrazil ke ohradě za svými ovečkami. Vlezl do ohrady a sotva do ní vkročil, provedl naučenou magickou sekvenci. Hop, bum, prásk, hop, bum, prásk... Svět se zakulatil, převrátil a hle... Jaké bylo pasáčkovo překvapení, když zřel, že už nestojí uvnitř ohrady, ale venku a hledí zblízka na její plůtek a místo, kde před chvílí stál. Opět se podivil... Co to proboha je? Kde je ten les? Kde je to místo, tam kde byl? Podívá se tam ještě někdy?
Únava té noci pasáčka už opravdu sužovala. Nechtěl se však vzdát ve svém dumání. Vlezl vrátky zpět do ohrady a došel doprostřed, kde byl velký pařez po dubu. Sedl si na něj a přemýšlel. Musí to zkusit znova... Chtěl znovu na to tajemné místo do lesa. Sedě na pařezu začal vyťukávat onu formuli. Hop, bum, prásk, hop, bum, prásk... A to bylo naposledy, kdy hůl i pasáčka kdo kdy viděl. Jako by se vypařil! Přestal existovat! Jediné, co po něm zbylo byla ona ohrada a jeho ovečky.
Ovečky, dokonce i ohradu už vzal čas. Na místě pasáčkovy ohrady je teď pole, pařez už je též vytržený a stojí tam jen sloup elektrického vedení. To už nemá s pasáčkem ani tímto příběhem pranic společného. Pokud si ale stoupnete na místo, kde tehdy stál pasáček a vyťukáte do země magickou formuli, třeba se vám podaří dostat se na ono kouzelné místo a najdete tam poklad. Ale třeba jsou to taky jen povídačky... Kdo ví...
Prvotní vklad keše:
V keši je mnoho předmětů s ovečkovou tématikou. V případě zájmu můžete tyto předměty měnit. Ideálně za jiné ovečkové předměty... :-)
Za cenné připomínky a pomoc s finálními korekcemi děkuji Patrik-Sabina. Díky Luďku!