| 
Pyroklastické sedimenty v bývalé žebrácké pískovně. Vítejte u mé další EarthCache!
O lokalitě Bývalá pískovna na okraji Žebráku zpřístupňuje horniny ordovického stáří, konkrétně pyroklastika, tedy sopečné usazeniny, jako jsou tufy a granuláty. Tyto horniny vznikly z materiálu vyvrženého při explozivních erupcích v rámci Komárovského vulkanického komplexu, který byl aktivní během prvohorní éry paleozoika. Pyroklastika se zde nachází ve vrstvách, které odpovídají spodnímu a svrchnímu ordoviku a tvoří součást starého geologického celku zvaného Barrandien.
Stěny pískovny ukazují dobře zachované vrstvy vulkanického popela a úlomků, které vznikly rychlým usazováním po erupcích. Místy jsou horniny narušené žilnatěním, které umožnilo pozdější pronikání minerálně bohatých roztoků. Tyto roztoky přeměnily původní horniny a způsobily silicifikaci, tedy vyplnění puklin a pórů křemennou hmotou. Díky tomu zde vznikly odolnější partie horniny, které se při těžbě využívaly jako kvalitní písek.
V některých částech pískovny dochází ke zvětrávání, které mění původní minerály a zvyšuje propustnost hornin. Déšť, obsahující oxid uhličitý, reaguje s vápencovou složkou horniny, což způsobuje její pomalé rozpouštění. Tato chemická reakce oslabuje vazby mezi částicemi, a tak se hornina stává méně stabilní, což ještě více přispívá k jejímu rozpadu.
Pyroklastický sediment Pyroklastické sedimenty jsou klastické horniny tvořené úlomky hornin, které vznikly a byly vyvrženy během explozivních sopečných erupcí. Jednotlivé úlomky se nazývají pyroklasty. Pyroklastické horniny patří mezi tzv. vulkanoklastické sedimenty, tedy usazeniny tvořené převážně vulkanickým materiálem. „Freatické“ pyroklastické usazeniny vznikají parními explozemi, přičemž jsou tvořeny výhradně tzv. náhodnými (cizími) úlomky. „Freatomagmatické“ usazeniny vznikají výbušnou interakcí magmatu s podzemní vodou. Samotný název „pyroklastický“ pochází z řeckých slov πῦρ (oheň) a κλαστός (rozbitý).
Nezpevněné nánosy pyroklastického materiálu se označují jako tefra. Tefra může následně zpevnit a přeměnit se na pyroklastickou horninu díky cementaci nebo chemickým reakcím, které probíhají při průchodu horkých plynů (tzv. fumarolická alterace) nebo působením podzemní vody (např. hydrotermální přeměna a diageneze) a překrytím dalšími sedimenty. Pokud je tefra uložena při velmi vysoké teplotě, mohou se měkké sklovité částice slepit v místech kontaktu a zdeformovat, tento proces se nazývá svár (welding).
Jedním z nejpůsobivějších typů pyroklastických usazenin je ignimbrit, uloženina po přízemním pyroklastickém proudění tvořeném pemzou (rychle proudící horká suspenze pyroklastů a plynů). Ignimbrity mohou tvořit volné usazeniny nebo být zpevněné do pevné horniny, přičemž jsou schopny zasypat celé krajiny. Jednotlivý ignimbrit může přesáhnout objem 1000 km³, pokrýt plochu až 20 000 km² a dosahovat mocnosti přes 1 km, například v případech, kdy se hromadí uvnitř sopečných kalder.
Transport pyroklastů Jak se sem hornina vlastně dostala? Pyroklasty se šíří dvěma hlavními způsoby. Buď v sopečných erupčních sloupcích, které vystupují vysoko do atmosféry, nebo v pyroklastických proudech, které se pohybují po zemském povrchu. Materiál z erupčních sloupců se usazuje jako vrstvy pyroklastického spadu, které rovnoměrně pokrývají krajinu. Naopak pyroklastické proudy ukládají svůj obsah hlavně v údolích, kde jsou vrstvy silnější a obsahují větší úlomky, zatímco na vyvýšeninách jsou tenčí a jemnozrnnější.
Při tzv. pliniovských erupcích dochází ke vzniku pemzy a sopečného popela, když se silikátové magma roztrhá na úlomky v důsledku rychlého poklesu tlaku a tvorby drobných plynových bublin. Tím vzniká nad sopkou výtrysk horkých plynů a úlomků, který se mísí se vzduchem a vytváří mohutný stoupající sloup, schopný proniknout až do stratosféry. Tento proces může ohrozit leteckou dopravu. Částice vypadávají z erupčního sloupce a usazují se na zem jako tzv. spadové vrstvy.
Pyroklastické proudy vznikají, když směs horkých úlomků a plynů je těžší než okolní vzduch, a místo aby stoupala, rozlévá se rychle po povrchu. Jde o jeden z nejnebezpečnějších projevů sopečné aktivity. Tyto proudy mohou mít podobu lehkých turbulentních oblaků popela, nebo naopak hustých proudů s velkým množstvím pevných částic a uvězněných plynů, které se chovají podobně jako kapalina.
Pro zalogování jako "found it" mi musíte na email přes profil poslat odpovědi na následující otázky a úkoly: 1) Vysvětlete, s jakým typem horniny se zde setkáváme a jakým způsobem se sem dostala.
2) Dotkněte se odhaleného skalního odkryvu na úvodních souřadnicích. Jak byste popsali jeho strukturu a pevnost na dotek?
3) Prozkoumejte odkryv podrobněji a všimněte si nápadného žilnatění. Jsou jednotlivé žíly vzhledově stejné? Zdůvodněte.
4) Do logu připojte fotku sebe nebo vaší GPS v pískovně na úvodních souřadnicích. Prosím, logujte ihned po odeslání odpovědí, díky.
Photos by DanielKotmel, 2025. Zdroje -
Geologické mapy, List ZM50: 1232 [online]. Dostupné z https://mapy.geology.cz/geo/ [cit. 30. 06. 2025]
Pyroklastický sediment [online]. Dostupné z https://en.m.wikipedia.org/wiki/pyroclastic_
rock [cit. 01. 07. 2025]
Pyroklastické horniny [online]. Dostupné z http://www.geology.cz/aplikace/
encyklopedie/term.pl?pyroklastickehorniny [cit. 01. 07. 2025]
Vulkanismus [online]. Dostupné z https://geologie.estranky.cz/clanky/vulk.html [cit. 01. 07. 2025]
Sedimentace [online]. Dostupné z http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/ term.pl?sedimentace [cit. 01. 07. 2025]
 |