Klarinety Mystery Cache

Klarinety

Obr. 1. Klarinety:  As, Es, B, Basetový klarinet A, Basetový roh a Basový B (Basklarinet)

Klarinet (francouzsky: clarinette, německy: Klarinette, italsky: clarinetto nebo clarino) je dřevěný dechový nástroj s jedním jazýčkem a válcovitým tělem s otvorem. Název pochází z italského clarinetto – malá trubka, neboť jeho zvuk ve vyšších polohách připomíná zvuk trubky (clarina). Z klarinetu se vyvinuly další nástroje, například saxofon nebo basetový roh a další, v současnosti už skoro nepoužívané. Klarinet má široké využití v sólové i komorní hudbě, je standardním nástrojem komorních i symfonických orchestrů a hraje důležitou roli v dalších hudebních žánrech, např. v jazzu, dechovce, folku a dalších. Hrají na něj statisíce profesionálů i amatérů po celém světě.

Předchůdce klarinetu.

Jednoplátkové nástroje se používaly již v antice, samotný klarinet se však vyvinul z barokního nástroje chalumeau (čti: šalymo, ale nepleťte si ho se šalmají, to byl podobný nástroj, ale dvouplátkový – jako hoboj nebo fagot). Pocházel ze Středomoří a byl široce používán v celé Evropě. Název chalumeau pochází z řečtiny/latiny, kde „calumus“ znamená píšťala. Chalumeau byl vždy považován za pastýřský nástroj, na který se hrálo sólo. Vypadal jako zobcová flétna a zněl jako spodní oktáva dnešního klarinetu. Měl ale dvě zásadní nevýhody:  nebylo snadné správně intonovat a nebylo ho možné přefouknout do vyšší oktávy, jako to snadno dokázala flétna. Jeho rozsah tak činil pouze 9 nebo 10 tónů. Proto byl chalumeau pro většinu skladatelů a seriózních hudebníků nezajímavý a téměř nikdy se – s výjimkou některých pastýřských scén v operách – v symfonické hudbě nepoužíval. (1).

„Vynález“ klarinetu

Kolem roku 1700 výrobce nástrojů Denner v Norimberku zásadně vylepšil dechové nástroje s jedním jazýčkem a válcovým tělem. Předpokládá se, že jako první pochopil, že při přefouknutí válcová píšťala nehraje oktávu základního tónu jako zobcová flétna nebo hoboj, ale výsledkem je tón znějící o jednu a půl oktávy (čili o duodecimu) výše.

První klarinety byly stále velmi jednoduché a vypadaly jako větší zobcová flétna. Měly jen dvě klapky, pro levý palec a levý ukazováček. Nový nástroj už ale měl větší tónový rozsah než tehdejší hoboje nebo trubky. Dalo se na něj hrát relativně hlasitě a kromě toho provádět technicky obtížné běhy a skoky, což by na trumpetě nebylo možné. Dobře nahradil trumpety s vysokými tóny zvané „clarini“, oblíbené v barokní hudbě (např. v Braniborském koncertu F dur J. S. Bacha).

Klarinet tedy nebyl jen vylepšeným chalumeauem, nýbrž rozsah tří oktáv z něj udělal zcela jiný nástroj. Výsledek byl senzační a velmi brzy se dostal do tehdejších orchestrů. Vivaldi napsal nebo přepsal tři concerti grossi již v roce 1740 a Händel složil předehru v roce 1748, kde požadoval klarinety laděné v D. Tehdejší klarinet uměl všechno, co dříve chalumeau, a navíc měl daleko větší rozsah. V důsledku toho chalumeau rychle vymizel – nemělo smysl si ho kupovat, pokud jste mohli mít klarinet za téměř stejnou cenu. Klarinet tedy, na rozdíl od většiny ostatních nástrojů, nebyl vyvíjen postupným zdokonalováním již existujících nástrojů, ale v podstatě byl v r. 1970 vynalezen. V roce 1760 měl slavný (a v té době špičkový) mannheimský orchestr již dva klarinetisty, oba hudebníci byli zároveň i hobojisty a od roku 1778 už hráli pouze na klarinet. Nedlouho poté Mozart napsal svá slavná díla pro klarinet – včetně Koncertu pro basetový klarinet A dur (nyní většinou nazývaného Koncert pro klarinet A dur) – která jsou technicky extrémně náročná. I s dnešními nástroji představují pro profesionální hudebníky výzvu. (Podle(1), upraveno).

Další vývoj od Dennera až do dneška

Čtvrtou a pátou klapku na klarinetu pravděpodobně zavedl vynikající český klarinetista Josef Beer a šestou klapku doplnili koncem 18. století nezávisle na sobě pařížský klarinetista Jean Xavier Lefévre a vídeňští klarinetisté Anton a Johann Stadlerové. Ruský klarinetista Ivan Müller vynalezl v roce 1812 nové kožené podlepky, které byly jako první plně vzduchotěsné a s jejich pomocí sestavil klarinet se šesti dírkami a třinácti klapkami.  Na základě propočtů Theobalda Böhma sestavil francouzský nástrojař Hyancithe Klosé v roce 1839 první klarinet s tzv. Böhmovou mechanikou (T. Böhm pár let předtím vylepšil příčnou flétnu). V roce 1867 dosáhl tento typ nástroje své současné podoby, která má 20 klapek a 7 brýlí. Tyto klarinety se staly celosvětovým standardem a používají se dodnes. Klarinety zní od (psaného) malého e až zhruba do g³, ale špičkoví jazzmani zahrají i c⁴! 

V průběhu historického vývoje klarinetu se prosadily dva hmatové systémy: Böhmův (neboli francouzský - na obrázku č. 2 vlevo) a Oehlerův (německý) systém (vpravo), který je rozšířen zvláště v Německu a Rakousku a je odvozený od hmatového systému barokních zobcových fléten. Systémy mají odlišnou soustavu klapek a dírek, Böhmův systém (v českých zemích nejpoužívanější) má také širší hubičku a plátek, což umožňuje relativně vyšší flexibilitu hry. Zní o něco ostřeji než např. německý systém. 

V německy mluvících zemích se Böhmův systém nestal standardem, ale výrobci nástrojů tam vylepšili Müllerův systém. Současný německý systém se nazývá „Oehler“ a je technicky stejně dobrý jako současný Böhmův systém (fanoušci německého systému by vám řekli, že jeho zvuk je mnohem lepší, ale to je otázka vkusu). Podíváte-li se na televizní přenosy koncertů vídeňských nebo berlínských filharmoniků, tak tam uvidíte jedině klarinety německého systému. (1,2).
Když vidíte dixielandovou kapelu a starý klarinetista hraje na něco, co rozhodně není Böhmův klarinet – má dřevěné posuvné válečky německých systémů, ale zase vypadá mnohem jednodušeji, pak je to pravděpodobně klarinet systému „Albert“, starý potomek systému Müller, který přežil v jazzu a orientální hudbě (turecké, klezmer apod). Má široký náustek a měkké plátky, dobře ohýbá tóny a hraje glissando. (1)

Obr. 3. Albertův klarinet

Jazzoví hudebníci černé pleti mají v sobě geneticky zakódované intonační i rytmické principy africké hudby. Některé tóny intonují výš než my a jiné zase níž. Mluvíme o tzv. blue tónech. A to je právě to, co (vedle rytmu, kde rádi předsazují melodii o půl doby proti doprovodu) dělá jazz jazzem. Všimněte si, s jakou chutí a radostí hrají černí hudebníci (je to přece jejich hudba!) a zase jak až smrtelně vážně se u hraní jazzu (zvl. moderního) často tváří bílí muzikanti a jak vyumělkovaně a jalově někdy znějí jejich improvizace! (To byl taky můj případ ze studentských let, ale naštěstí jsem z toho vyrostl...) S trochou nadsázky tvrdím, že když běloši hrají jazz, tak je to jako kdyby se  Eskymáci pokoušeli  hrát a zpívat moravské a slovenské lidové písničky (což by ovšem vůbec nemuselo znít špatně!).

Typy klarinetů

• B klarinet je nejrozšířenější a používá se ve všech žánrech, od klasické hudby přes dechovku až po pop a jazz. Zní o velkou sekundu níže než v notovém zápise, takže například nota C v notovém zápise zní jako tón B (od toho je také odvozen název tohoto typu klarinetu).

• A klarinet má oproti B klarinetu o něco málo jemnější zvuk, rozdíl je však těžko postřehnutelný. Využívá se hlavně ve skladbách, kde je v předznamenání více křížků a hra na B klarinet by byla technicky obtížná. Zní o malou tercii níže než v notovém zápise.

• Basetový klarinet in A vynalezl A. Stadler a poprvé ho použil W. A. Mozart ve svém koncertu A dur. Je to vlastně o dost prodloužený A klarinet, takže zvládne i hlubší tóny. Stejně jako A klarinet zní o malou tercii níže než v notovém zápise.

• Es klarinet se používá v dechovkách nebo ve větších orchestrech a může dosáhnout vyšších tónů než tradiční B klarinet. Zní o malou tercii výše než v notovém zápise.

• Basklarinet in B se používá v symfonických orchestrech, klarinetových souborech a občas v jazzu. Zní o oktávu níže než B klarinet.

• Basetový roh in F si oblíbil zejména W. A. Mozart (použil ho v několika svých operách, komorních skladbách a v Rekviem) a také Richard Strauss. Zní o kvintu níže než v notovém zápise.

V současnosti se používají především klarinety B a A, méně často Es a basetový roh.

Významní skladatelé a klarinetisté

Skladatelé si už od předklasické doby oblíbili klarinety, hoboje a flétny jako sólové nástroje. Stamicové v Mannheimu, Beer, Rössler-Rosetti, Kramář, Koželuh, Pokorný, z evropských skladatelů psali koncerty pro klarinet a orchestr např. Mozart, Weber a řada dalších. Nesmíme zapomenout ani na G. Gershwina, jaké úžasné klarinetové sólo napsal na začátek své Rhapsody in Blue. V jazzovém a popovém žánru nelze přehlédnout B. Goodmanna, A. Bilka a S. Becheta,  z českých klarinetistů a saxofonistů pak K. Krautgartnera, F. Havlíka, P. Smetáčka nebo F. Slováčka a z vážné hudby třeba L. Peterkovou.

Jak najít keš

W. A. Mozart svůj slavný Koncert pro klarinet a orchestr A dur K. 622 původně napsal pro A basetový klarinet. Později byl nahrazován menším (kratším) A klarinetem, ale na ten se nedají zahrát nejhlubší tóny této skladby, takže leccos se musí hrát o oktávu výš. První a třetí věta začínají v A dur, prostřední věta je v D dur. Existuje také verze pro klarinet s doprovodem klavíru.

1. Když chci zahrát 1. větu tohoto koncertu na běžný B klarinet, tak kolik musím mít v předznamenání svého partu této věty napsáno křížků, abychom hráli spolu s doprovodem v tónině A dur, jak to skladatel předepsal?
   Počet křížků dosaďte za X.

2. Když chci zahrát 1. větu tohoto koncertu na A klarinet, tak kolik musím mít v předznamenání svého partu této věty napsáno křížků, abychom hráli spolu s doprovodem v tónině A dur, jak to skladatel předepsal?
   Počet křížků dosaďte za Y.

Dosaďte a vypočtěte

W = (23*X + 17*Y) / 4,6457626

čímž dostanete číslo W, jehož číslice označte ABCDEFGH... Číslici H nezaokrouhlujte a desetinné čárky si nevšímejte. Číslice dosaďte do vzorců:

N 50° 38.EDC´     E 13° 44.HGF´

Ještě kontrola...

... a je to!

Poznámka

Obrázky a literatura

(1) Eberhard:  https://www.the-clarinets.net/impress.html
(2) Wikipedie
(3) Krautgartner, K.: O instrumentaci tanečního a jazzového orchestru. Praha, PANTON 1961
Obr. 1: Šest klarinetů: Autor Gisbert König, Yamaha und Leitner & Kraus, Clarinet family french.jpg, CC BY-SA 4.0
Obr. 2: dva klarinety, Autor Leitner + Kraus 410 320.PNG,  CC BY-SA 4.0
Obr. 3: Christian Ledermann, Albert-System-Klarinette.jpg, CC BY-SA 4.0
Obr. 4: Musicians of "Algiers Brass Band" at "jazz funeral", New Orleans. JazzFuneralWratten.jpg. CC BY 2.5

*  *  *

Obr. 4: Pohřební kapela v New Orleansu

GCB9BFE – verze 1.1 z 25. 8.  2025

(CC BY-SA 3.0 CZ) ladislavappl, 2025

Napsáno v Kompozeru