Zkamenělá paní
Stalo se to prý za Johanky z Kravař a jejího manžela Jana Heralta z Kunštátu.
Paní Johanka milovala vyšívání. V kráse výšivek se jí málokdo v kraji vyrovnal. Proto se jí hluboce dotklo, když jednou pan Jan pochválil výšivku ševcovy dcery z podhradí a řekl, že takovou by ona nesvedla.
Paní hned druhý den poslala pro ševcovu dceru. Dala jí několik úkolů, ale ty dívka hravě zvládla a paní musela uznat, že její vyšívání je opravdu nádherné. To ovšem paní Johanku o to víc popudilo a rozhodla se dívku za její troufalost potrestat. Přikázala jí, aby za tři dny vyšila tak dlouhou stuhu, aby se s ní dal omotat celý hrad.
Ač dívka pracovala ve dne v noci, tento úkol splnit nemohla. Paní se rozzlobila a na děvče křičela, že je líná a neschopná vyšít ani obyčejnou stuhu. Unavená a vyčerpaná dívka se na stuze oběsila. Před tím však stačila paní proklet, aby zkameněla a nedošla klidu, dokud se hrad nerozpadne na kámen a kámen na prach.
Čas plynul a paní Johanka na kletbu zapomněla. Jednou seděla na skále nad rybníkem a vyšívala. Upadlo ji klubíčko a skutálelo se dolů k rybníku. Sotva ji napadlo, že tu není nikdo, kdo by jí ho přinesl, objevil se před ní pohledný mladík a klubíčko jí podával. Jakmile se ho ale paní dotkla, proměnila se v kámen.
Od té doby je prý na srázu nad rybníkem skála, která připomíná sedící ženu. Hradní paní stále čeká, až zaniknou i poslední zbytky hradu a prokletí skončí. Která skála to je, to již ponecháme na vaší fantazii.
(kráceno)
Josef Pálka, Pověsti z Plumlova, 2013
Tato malá série je umístěna na stromech v lese. Počítejte s tím, že může být obtížnější krabičku najít, než ji sundat.