Žila byla jedna vesnice. Vesnice jako každá jiná. A v ní žili byli lidé.Lidé žili, byli jako v ostatních vesnicích, jen mluvili jinou řečí..
Lidé se milovali, ale dokázali se i pomlouvat, radovali se, ale i smutnili, rodili děti, ale někdy i marně vyhlíželi vránu nebo čápa, pracovali v potu tváře, moc lenošit nemohli,prostě žili, byli jako v ostatních tisíce vesnicích...Žili v klidu a míru s ostatními sousedy..
Pak přišla válka..
.A ves zůstala opuštěná, vylidněná, domy marně vyhlížely nové obyvatele, z vnitrozemí přitáhli jen loupežníci a raubíři, kteří vyrabovali, co se dalo a odtáhli nazpátek...
Stromy dál rodily ovoce, které nikdo nečesal ani nesbíral, ploty se zbortily a příroda pokrývala zdi i střechy..
Potom nastoupili vojáci a zkáza pokračovala.Kostel v nedaleké vesnici rozstříleli a zdárně pokračovali ve cvičení válečnickém..Nejprve čeští a pak sovětští, kteří zkázu zcela dokonali..
Vojáci odešli a nyní už nenajdeme po pozůstatcích vesnice skoro nic. Pár pobořených zdí, pozůstatků sklepů..,místo polí step a les, ovocné stromy se pokroutily, zplaněly, pokryly se lišejníky nebo se zhroutily k zemi..A příroda, jako v R.Kiplingově Knize džunglí ve Starém městě, vše milosrdně ukryla ve své náruči...
Jeden pozůstatek civilizace tu zůstal..Osamělý...
N
PDSTÁEA°
TIETIŘTCŘ.
PTEČYIEDVTĚETCŘTTSE
E
ČRÁTCNT°
ČYIEDVTĚETCŘT.
ČYITOMEÁŠSTETSDSASŘT
Upozornění- zákaz vjezdu motorových vozidel, o kus dál v lese navíc probíhá těžba dřeva. Kešku lze odlovit pouze na kole, koloběžce, pěšky nebo na koni..