Už drahně let jezdíme do těchto končin trávit letní dovolenou s přáteli a protože se nám tady moc líbí, velmi rádi se vracíme do této lokality.
Jednou jsem slyšel od svého geo kolegy velmi pravdivou a řekl bych, že docela památnou větu: Beskydy jsou jenom jedny, ale Valachy jsou Valachy. Právě proto je to pro spoustu mě blízkých kačerů druhá domovina.
Doufám, že zde budem trávit ještě hodně dovolených, protože zdejší kačeři jsou velmi plodní (teda, nevím jak v "civilu", ale co se týče kešek...) a každý rok je zde pořád co lovit. Navíc tyto dovolenkové odlovy mají své magické kouzlo, protože všichni dovolenkují, takže relax a nikomu se nechce štrachat po kopcích a tím pádem chodím na tyto kopečkové odlovy sám.
Znám hodně místních kačerů a vím, že povětšinou to je moje krevní skupina - vyjdu na odlov hodně brzo, podle vzdálenosti buď ještě za tmy nebo někdy až za ranního šera, všude ticho a klid a já se pomalu blížím k cíli. Nikde nikdo, sem tam se ozve nějaký pták, v křoví zašustí zajíc, někdy moje kroky sleduje srnka. Po několika kilometrech se začne otevírat to pravé Valašské kouzlo, které jsem zatím zažil jenom na Valachách. První přijde jenom nějaké matné šero, které se velmi nesměle a pomalu přemění na neurčité šedé světlo, potom se to světlo zvolna začíná konkretizovat ve slunce, které prvně jenom tak nesměle vykoukne z poza horizontu a hodí oko na plac, jestli je všechno cajk. Pak si všimne, jak tam do kopečku funí starý Juhasek. Až se dosměje z té pozoruhodné komedie, protáhne se a právě v té chvíli začne ta opravdová Valašská magie. Nejdřív pustí přes horizont jeden paprsek, to abych ucítil to teplo a všimnul si, že už jako teda milostivě přichází. Pomalu začne pouštět jeden paprsek za druhým a postupně se začnou "rozvícet" vrcholky všech valašských kopců a kopečků, které se pozvolným stoupáním slunce pomalu oblečou do celého světla, které postupně klesá níž a níž, až se úplně dole zastaví a rozvítí tak i celé údolí. A právě v tyto momenty se potvrzuje moje heslo, které razím celý život, zejména posledních deset let, kdy působím v GC: "I CESTA JE CÍL".
Chtěl bych poděkovat všem ogarům i děvčicám, kteří mi dovolili, abych mohl zažít tyto okamžiky díky jejich krabkám, které tady založili. Jako malé poděkování od chachara z Gorolie, jsem tady založil jednu nesmělou kešku, která vám připomene jednu památnou větu od mého geo kolegy.
"ALE JE TADY KRÁSNĚ"
DÍKY VALAŠI