O pokladu na Ježově hradě
Jednou na Velký pátek si dvě sestry z nedaleké vísky hrály na Ježově hradě. Starší z nich najednou uviděla ve svahu otevřená dvířka. Protože byla zvědavá, nedbala varování mladší sestry, a vešla dovnitř. Najednou zahřmělo, dvířka se za děvčetem zavřela a zůstal opět jen prázdný svah.
Mladší sestra s pláčem běžela domů a vše řekla rodičům. Všichni nešťastné děvče oplakávali. Po roce, opět na Velký pátek, se otec rozhodl, že půjde ztracenou dceru hledat. Přišel na hrad a čekal, zda se bude něco dít.
Za nějakou chvíli se za burácení hromu otevřela ve svahu dvířka. Otec vstoupil do podzemí s bázní, avšak s nadějí, že svoji dceru přece jen nalezne. Dlouhou chodbou došel do místnosti, kde stálo několik kádí.
Jedna káď byla otevřená a u ní stála jeho ztracená dcera. Ta vybídla otce, ať si vezme z kádě drahého kamení, co unese. Tatínek poslechl, rychle spolu vyšli z podzemí a utíkali k domovu. Teprve tam dcera vyprávěla o paní v krásných bílých šatech, která se o ni po celou tu dobu starala a nosila jí jídlo.
Uběhl další rok. Děvče začalo chřadnout a na Velký pátek zemřelo. Rodiče si začali myslet, že bílá paní si ji k sobě přivolala zpět.
Na Velký pátek, kdy země odkrývá své poklady, mnoho lidí pokoušelo štěstí, ale objevit tajný vchod do podzemí na Ježově hradě se již nikomu nepodařilo.
(kráceno)
Josef Pálka, Pověsti z Plumlova, 2013
Na úvodních souřadnicích hledejte menší listnatý strom. Nahoře je PET krabička s finálními souřadnicemi.