Krásnohorsko-milešovský zlatorudný revír
Mezi Krásnou Horou, Proudkovicemi, Podmoky a Milešovem je známo 5 hlavních rudních žil: sv. od Krásné Hory Brtevnická žíla, prozkoumaná ve stejnojmenném dolu, pak žíla Marie čili Krásnohorská, probíhající přes Krásnou Horu a otevřená z dolů Puš, Otto, Marie a Nová jáma. Jjv. od Proudkovic je prosledována Kobylská žíla štolou Emílií a z dolů Emílie, Jindřiška a Nová Jindřiška a v Milešově byla dobývána žíla Václav. Zlatorudný revír se nachází v geologicky velice kompaktním území Českého (žulového) plutonu. Zlato je zde drobně rozptýlené v hornině nebo je vázáno na žíly křemene. Zdejší ložiska byla poměrně vydatná a o jejich významu svědčí jak udělení královských privilegií, tak např. i Maxmiliánova listina z roku 1567, která uvádí, že česká královská koruna byla zhotovena ze zdejšího zlata. V pozdější době za vlastnictví západní části dolů Emanuelem Kittlem pak byl ze zlata z milešovských dolů vyroben řetěz pražského primátora. To už byl v druhé polovině 19. století cílem dobývání antimonit (sirník antimonitý Sb2S3), tedy ruda obsahující kov antimon a zlato bylo získáváno jako vedlejší produkt při zpracování antimonitové rudy v hutích.
důl Jindřiška
Důl Jindřiška na JJZ svahu vrchu Kobyla byl z dolů na Kobylské žíle nejvýznamnější. Tato žíla v něm byla prozkoumána až do hloubky 277 m. Hloubení začalo 1.5.1877 za podnikatele E. Kittla. Po něm tento důl vlastnila firma bratři Pollakové. Byl provozován 19 let a opuštěn 1.5.1896. Má 11 obzorů v těchto hloubkách: 40 m (1. patro), 60 m (1,5.p), 80 m (2. patro), 100,5 m, 120 m (3.p.), 140 m (4.p), 160 m (5.p), 182 m (6.p), 202 m (7.p), 220,8 m (8.p), 241,8 m (9.p), 253 m(10.p) a 277 m (11.p). Avšak šachta sahá jen 4,5 m pod 8. patro, tj. je 225,3 m hluboká. Hlubší patra jsou rozmražená z hloubení. Jedno spojuje 8. s 10. patrem, druhé 10. s 11. patrem. Žíla je nejdále sledována na 1. obzoru a to 152 m od šachetního překopu na V a 189 m na Z. Byla rudná hlavně bezprostředním okolí šachty a až po 9. patro zcela vydobyta. V mělčích úrovních se v ní vyskytoval antimonit v šířce 5 až 100 cm. Mezi 9. a 10. patrem činila rudná žilná plocha 25.000 m2. V hloubce žíla obsahovala v křemeni až 20 g/t zlata. Avšak tam nemohly být rudné partie úplně vytěženy, protože při tomto rabování, prováděném těsně u šachty, došlo v roce 1895 k jejímu sevření. Samozřejmě tím provoz dolu skončil a už nebyl bohužel obnoven. V letech 1893-95 se získalo tohoto dolu 81,281 g Au, 205,74 t antimonitu, a to v roce 1893 16,484 kg Au, v roce 1894 27,268 kg a v roce 1895 37,529 kg. Za 1. světové války zpracovávala haldy úpravna a huť v Milešově, takže z nich zůstala dodnes jen asi polovina. Pro zrychlení odvozu haldového materiálu do huti dokonce byla projektována úzkorozchodná vlečka s vozíky taženými koňmi.
Dnes bezmála 130 let po ukončení těžby je prostor dolů zarostlý starými a mohutnými stromy. Přístupová lesní cesta se vine až pohádkovým lesem mezi nesčetnými skalkami s balvany nejrůznějších velikostí a tvarů, často porostlými mechem a lišejníky. Na místě šachty už toho mnoho k vidění není. Vlastní jáma byla již dávno zasypaná velkými kameny až po okraj.
Nová Jindřiška
Se nachází nedaleko od výše popsaného dolu (viz zajímavé místo). Pravděpodobně nebude mít samostatnou keš.
Hloubení šachty podnikala firma bratři Pollakové. Začalo 1. 7. 1900 a skončilo ve hloubce 40,8 m v pevném porfyrickém granodioritu. Mezi 32,5 m až 33,6 m byla odkryta vodotěsná puklina a ve 40,2 m Kobylská žíla. Směrně se zkoumala na východ a na západ. Západní chodba byla nadějnější, protože na místě obsahovala trochu antimonitu, křemen a rudní proužek, který se však vytratil. Východní chodba byla jalová. V roce 1901 bylo ražení směrných chodeb zastaveno a bylo pomýšleno vysledovat Kobylskou žílu pod Novou Jindřiškou ve věcí hloubce s prodloužené štoly Emilie. V roce 1939 zahájila znovu otevření této šachty Česká montánní společnost. V něm pokračoval v letech 1940 až 41 berlínský Reichsamt f. Bodenforschung. Při ražení dalších chodeb se narazilo se na stará díla na stará díla prováděná z dolů Jindřiška, ze kterých se do chodby provalila voda zatopila téměř celou šachtu. Protože nebyla k dispozici výkonnější čerpadla musel být důl opuštěn. Vzorek bohatý antimonitem ze stařin ve 120 metru západní chodby obsahoval podle chemické laboratoře 28% antimonu a 5,2 g/t Au. V jiném vzorku z křemenné žíly byly stanoveny 4 g/t Au a 0,2 g/t Ag.
Kde se vzala jména důlních děl
Emanuel Kittl měl se svojí ženou Jindřiškou 6 dětí Marii (1875-1877), Emilii (1878), Jindřišku (1879), Emanuela (1881), Viktora (1882) a Antona (1886). Některé prameny uvádějí 5 dětí, vycházející pravděpodobně pouze z počtu potomků doživších se dospělosti. Při vlastnictví zdejších dolů se nabízelo pojmenovat jednotlivá důlní díla jmény těchto dětí počínaje šachtou Marií a štolou Emanuel v rámci dolu Václav (GC9HMBX) nad Milešovem, přes doly Emílie (GCBA3Y7) a Jindřišku (GCBA3Y2) a konče štolami Antonín (keš v přípravě) a Viktor (GC4QZ2C – owner Slimaaci).
Sestry Kittlovy
Kdyby se narodily o 100 let později, možná by prorazily na scéně showbyznysu stejně jako sestry Elefteriadu nebo jiné duo popových pěnic. Třeba zrovna pod tímto názvem Sestry Kittlovy, příp. „Kittl sisters“ nebo dokonce „Sisters in a blouse“ (Kittel je německy halena, zde u děvčat halenka). Ve své době však neměly jinou možnost jak se profesionálně věnovat a na nejvyšší úrovni věnovat zpěvu jinak než v opeře. Ostatně nadání zdědily po matce, která byla v letech 1873-1875 členkou pařížské opery (než se stala matkou a ženou v domácnosti, což snášela nelibě, ale v té době nešlo jinak).
O Emílii se toho ví hodně, dokonce ji zrovna máte v peněžence a proto se věnujme té o rok mladší, Jindřišce.
Mladší sestra slavné Emy Jindřiška Emanuela narozena 27. září 1879 v Praze měla též zaděláno na pěveckou kariéru na poli operního zpěvu. Ostatně hudebnímu vzděláni se obě věnovaly společně už od útlého mládí (viz foto). Zatím, co Ema byla divoký nezkrotný živel a do pravé dámy dle tehdejší mravů měla daleko a rozumněla si jen se svým otcem a už nikoliv s matkou a učiteli, Jindřiška byla křehká jemná dívka oplývající krásou po mamince. Přes rozdílnost povah spolu obě sestry velice dobře vycházely a Jindřiška dělala společnici Emě při jejích prvních zahraničních angažmá. Nakonec se s kariérou operní pěvkyně definitivně rozloučila po sňatku s Bedřichem Eduardem Freyem-Strohmeyerem, baronem Freyem von Freyenfels (jehož děd a otec (Bedřich Frey st. a ml.) byli váženými občany a starosty Vysočan, vlastníci zdejšího cukrovaru a mecenáši vzdělání. Po dědovi je pojmenována Freyova ulice (mezi nám. OSN a Harfou)).
Obecně není známo že i jejich bratr Emanuel se věnoval klasickému opernímu zpěvu. Ovšem doplatil na první velkou lásku své sestry Emílie. Tou byl cyklistický šampión Jindřich Vodílek. Obdiv k němu ho přivedl mezi cyklistické závodníky, kde měl i dobré výsledky. Bohužel při jednom ze závodů vyjel ze zatáčky a zřítil se z prudké stráně přímo do potoka a hlavou dolů. Bylo zde naštěstí jen málo vody, ale než se ostatním podařilo Emanuela vyhledat, strávil ve studeném potoce několik hodin. Následkem toho poté přestal slyšet na jedno ucho. Obětavá sestra Ema s ním později navštívila doktory v Paříži, Londýně i New Yorku, bohužel se mu sluch již nikdy nepodařilo navrátit.
Emílie, Emanuel a Jindřiška, učitel hudby Rudolf Nechvíle
Jak na keš
Dlouho jsme přemýšleli jakou zákeřnost na vás vymyslet. Nakonec nás inspiroval jeden z nedávných literárních eventů. Jan Emanuel Kittl byl z bohaté rodiny a mimo neúspěch v oboru hornictví se mu v podnikání dařilo. To spolu s vlasteneckým cítěním vedlo k mecenášství a to především na poli kultury. Mj. podporoval jednoho známého literáta. V roce 1870 jako mladý svobodný muž (26 let) podnikl dobrodružnou výpravu na jih Evropy a přes Turecko a Malou Asii až do Egypta a dnes slavného (ale celý život zcela chudého) literáta vzal s sebou. Samozřejmě úlohy byly rozdány: Kittl akci organizoval a platil, literát ji zručně popsal ve svých fejetónech. Tyto byly vydány později jako kniha (poprvé v roce 1872). Čtení je to velice barvité a v měřítku dnešní hyperkorektnosti si autor nebere žádné servítky s národnostmi, rasami a náboženskými předsudky. Knihu lze volně stáhnout v plném znění – link se dozvíte v ověřovátku.
(syntaxe ověřovátka je cely-nazev-knihy)