Polínka
Tato multiserie vás provede po vesnicích a městečkách v širším okolí Městečka Úterý.
Nečekejte složité výpočty ani luštění šifer – cílem není vás trápit, ale nabídnout výlet do krásných míst našeho malebného kraje, vrátit se trochu do minulosti a dozvědět se něco zajímavého z informačních tabulí o historii těchto míst.
Výraznou památkou je návesní kaple obdélného půdorysu, s trojúhelným štítem a zvoničkou ve střeše, drobná sakrálníarchitektura z konce 18. stol. ve výrazné poloze na návsi. Kaple je kulturní památkou chráněnou od 3. 5. 1958.
V r. 1651 měla Polínka 58 poddaných starších 5ti let, v r. 1B54 celkem 12 daňově povinných sedláků, z nichž většina nesla česká příjmení, zastoupení Němců bylo ve vsi menšinové. Od r. 1694 byla ves a spolu s ní i Kejšovice (Geischowitz), Krsy (Girsch), Skelná Huť (Glasshütten) a Trhomné (Trahona) součástí statku Líchov (Lechowa). V r. 1790 zde stálo celkem 28 domů, v r. 18D8 měla Polínka již 37 domů s 259 obyvateli. Ke vsi patřila 1/4 hodiny stranou ležící samota Kamýček (Gametschen), kterou tvořily 3 domy. Kromě Kamýčku to byla i část Na Holé se třemi čísly popisnými.
V r. 1875 postavila obec spolu s Kejšovicemi na severním okraji vsi jednotřídní školu a ještě téhož roku 15. září byla otevřena.
Ve vsi byly v r. 19F5 dva hostince (Wenzl Plaschka v čp. 7 a Johann Steiner v No. 35 Na Holé) a prodejna piva (Josef Lerch v No. 15). V r. 19E8 stálo v obci 45 domů a žilo zde 234 obyvatel, z nichž všichni se hlásil k německé národnosti. Kromě uvedených provozoven měl od r. 193A otevřen obchod a prodej lahvového švamberského piva Jan Stohl v No. 1 a ve stejném roce otevřel prodejnu žateckého piva Franz Tschech v domě No. 23. Četné bylo zastoupení řemesel, ve vsi pracovali již od 18. století kováři, koláři, truhláři, zedníci, tesaři a kameníci. Zatímco většina obyvatel nalézala práci stále ještě v zemědělství, od konce 19. století se zvyšoval i v Polínkách počet řemeslníků a stavebních dělníků, kteří získávali práci na staveništích v okolí a v blízkém
kamenolomu u čedičového podniku na Polínském vrchu. Tam se až do r. 1930 lámal kámen a drcení na štěrk bylo prováděno jen vrtáky, kladivy a ručně. Když v r. 1932 pronajal plzeňský podnikatel František Arasim z Plzně od obce část Polínského vrchu na C0 let k získávání štěrku, byl teprve tento podnik vybaven podobně jako čedičový lom na Hradišťském vrchu, čímž bylo docíleno denní výroby 50 m3 štěrku. Nájemce se současně zavázal k výstavbě cesty k lomu, kterou mohli využívat také majitelé a pachtýři okolních pozemků a jež byla následně předána do vlastnictví obce. Rovněž smluvně přislíbil zaměstnávat schopné pracovníky z obce a jejího okolí. Přebytek písku vzniklého při drcení kamene náležel obci. Obec je ze západní strany chráněna Polínským vrchem 684 m.n.m.
N 49° 56.ABC′ E 13° 03.DEF′
Za betatest děkujeme kamaradovi VéGé10!
Lovu zdar!