Břečťan popínavý
Popínavá, vytrvalá, stálezelená rostlina s hlubokým kořenovým systémem a četnými přičepivými kořínky, které vyrůstají z uzlin na stonku a díky nimž může břečťan šplhat vzhůru. Délka stonku může být až 15 m. Listy jsou na stonku postaveny střídavě, jsou 3–5 cm velké, kožovité, tmavě zelené, v okolí žilek často světleji zbarvené. Listy vykazují rozdílný tvar v přízemních partiích, kde jsou laločnaté, a v koncových nadzemních partiích na plodných větévkách, kde jsou listy celokrajné. Doba květu je od července do září až listopadu. Plodem jsou malé tmavě modré nebo černé bobule, které na rostlině vydrží až do podzimu. Bobule jsou pro člověka jedovaté, pro ptáky však nikoli.
Rostliny břečťanu jsou vyživovány pouze kořeny v půdě. Kořeny na nadzemních částech jsou tzv. kořeny příčepivé (přichytávací), kterými se břečťan pouze přichycuje „hostitelské“ rostliny (ale třeba i zdí a jiného materiálu), ale v žádném případě neslouží k odebírání vody a živin.
U vitálních zdravých stromů je samozřejmě celkem nesmysl nechat jejich větvemi prorůstat břečťan, max. pokud je strom mohutnější, můžeme ho nechat pnout po kmeni. Naopak u starších,mohutných, popř. již prosychajích stromů může břečťan nahradit chybějící zeleň a díky tomu, že je stálezelený i v zimě vynikne a vypadá velmi zajímavě, zejména pokud porůstá listnaté stromy, které na podzim opadávají. Tam břečťan nevadí. Břečťanem bychom měli nechat porůstat také ty stromy, u kterých neplánujeme častější zásahy pilou apod., zase kvůli praktičnosti, protože břečťan opravdu ztěžuje lezení po stromě, takže než ho k nějakému stromu skutečně vysadíme, je potřeba to dostatečně promyslet.například v případě tzv. haustorií u parazitních rostlin nebo poloparazitního jmelí či ochmelu.