Karel Jaromír Erben - GC Kytice
Půlnoční kešule

Již jedenáctá odbila,
UV lampa ještě svítila,
UV lampa ještě hořela,
co nad pinzetou visela.

Na stěně nízké světničky
byl obraz oldies tradičky,
tradičky oldies s magnetkem,
lepší než petka s držátkem.

A před tou starou krabicí
viděti pannu tvořící:
tvořila, budky dřevěné,
zámky a klíče složené;
slzy jí z očí padaly,
vlhkem se dřívka zdvihaly.
A když tužtička upadla,
v ty bílé locklock zapadla.

„Žel bohu, kde můj trailíček?
Již na něm roste trávníček!
Žel bohu, kde má tradička?
Tam leží — podle trailíčka!
Labka do roka nežila,
earthku mi sopka zabila.

Měla jsem, smutná, geocoin,
CITO bych dala pro něho!
Do ciziny se obrátil,
potud se ještě nevrátil.
Do ciziny se ubíral,
těšil mě, logy posílal:
„Zajdi, ownerko, zajdi ven,
vzpomínej na mne každý den,
první rok staré hledávej,
druhý rok TéPět přidávej,
třetí kešule zakládej:
až i eventy zažiješ,
multi od routy přežiješ.“

Již jsem kešule spustila,
již jsem z nich trail složila,
již finálkařím v tabletě,
a mince ještě ve světě,
ve světě šírém, širokém,
co nano v moři hlubokém.
Tři léta z něj ani log
živ-li a zdráv — pár milých slov!

Zelená žábo přemocná,
ach budiž ty mi pomocna:
vrať mi geocoin z ciziny,
květ blaha mého jediný;
geocoin z ciziny mi vrať —
aneb profil můj náhle zkrať:
u něho listing, stačí klik —
bez něho však mě mrzí nick.
Zelená žábo milosti,
buď pomocnicí v žalosti!“

Pohnul se mobil na stole —
i vzkřikla panna nadšeně;
krabka, co nově pípnula,
archív a zhasla docela.
Možná, žeť marné hlášení,
možná i — zlé že znamení!

A slyš, tu geocoinu zvuk
a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!
„Spíš, má ownerko, nebo bdíš?
Hoj, má ownerko, tu jsem již!
Hoj, má ownerko, co děláš?
A zdalipak mě ještě znáš,
aneb jiného v sbírce máš?“

„Ach můj milý, ach pro event,
tu dobu myslím na TéBé;
na tě jsem vždycky myslila,
s mincí se právem chlubila!“

„Ho, nech chlubení — nočku pojď,
novou pojď a mě doprovoď;
čelovka svítí na cestu:
já přišel nechci protestů.“

„Pro žabáka, ach co pravíš?
Kam bychom šli — tak pozdě již!
Terén narůstá, pustá noc,
počkej jen do dne — obtížnost.“

„Ho, den je noc, a noc je den —
ve dne mé kovy trápí rez!
Dřív než se vzbudí kohouti,
musím se s tebou lognouti.
Jen neprodlévej, skoč a pojď,
dnes ještě logneš klidně foť!“

Byla noc, byla hluboká,
měsíček svítil z vysoka
a mudloprázdno v dědině,
vítr burácel jedině.

A coin tu napřed — skok a skok,
a ona za ním, co jí krok.
Psi houfem ve vsi zavyli,
když ty keškaře zvětřili;
a vyli, vyli divnou věc:
že tě nablízku opilec!

„Pěkná noc, jasná — v tu dobu
vstávají zpití od stolu,
a nežli zvíš, jsou tobě blíž —
ownerko, nic se nebojíš?“

„Což bych se bála? Tys se mnou,
a oko žabí nade mnou. —
Pověz, má mince, řekni kov,
bez rzi a zdráv je tvůj geokód?
Tvůj geokód a tvá milá líc,
a hrana ostrá ještě víc?“

„Moc, má ownerko, moc se ptáš,
jen honem pojď — keš dohledáš.
Jen honem pojď — čas nečeká,
a cesta na stage daleká.
Co máš, má milá, v pravici?“

„Nesu si karty mudlící.“
„Zahoď je pryč, to mudlení
je těžší nežli kamení!
Zahoď je pryč, ať lehce jdeš,
jestli mi postačiti chceš.“

Karty jí vzal a zahodil,
a byli skokem deset mil.

A byla cesta výšinou,
skalami, lesní pustinou;
a v rokytí a v úskalí
divoké feny štěkaly;
a listing hlásal pověsti:
že mimo stage jít neštěstí. —

A coin vždy napřed — skok a skok,
a ona za ním, co jí krok.
Pro eFTéef a po skalí
ty bílé nohy šlapaly;
a na hloží a křemení
začala fotit znamení.

„Pěkná noc, jasná — v tento čas
zpití z eventů chodí zas;
a nežli zvíš, jsou tobě blíž —
ownerko, nic se nebojíš?“

„Což bych se bála? Tys se mnou,
a ruka žabí nade mnou. —
Pověz, má mince, řekni jen,
jak je tvůj spoiler upraven?
Čistá fotečka? Veselá?
A zdali tvaru kačera?“

„Moc, má panenko, moc se ptáš,
však ještě dnes keš dohledáš.
Jen honem pojď — čas utíká,
a dálka ještě veliká.
Co máš, ownerko, za pasem?“

„Jen provaz s sebou vzala jsem.“

„Ho, ten zlý provaz z klokočí
jako had tebe otočí!
Zúží tě, stáhne tobě dech:
zahoď jej pryč — neb máme spěch!“

Tak provaz popad, zahodil,
a byli skokem dvacet mil.

A byla cesta nížinou,
přes vody, luka, bažinou;
a po bažině, po sluji
atributy jí varují:
dvě řady, devět za sebou,
přesto dál s coinem nočku jdou;
a žabí havěť v potoce
archivní píseň skřehoce. —

A coin vždy napřed — skok a skok,
a jí za ním již slábne krok.
Geocoin dívku ubohou
hranami řeže do nohou;
všechny okolní zelené
má žlutě dávno zbarvené.

„Pěkná noc, jasná — v tu dobu
vstávají zpití od stolu;
a nežli zvíš, jsi keši blíž —
ownerko, nic se nebojíš?“

„Ach nebojím, vždyť tys se mnou,
a prvonález přede mnou!
Jen ustaň na stage v pospěchu,
jen popřej na stage oddechu.
Duch slábne, nohy klesají,
a k srdci tužky bodají!“

„Jen pojď a pospěš, děvče mé,
však brzo první logneme.
Další hledají, slyší hlas,
a jako střela letí čas. —
Co to máš na té tkaničce
na krku na té tkaničce?“

„To klíček po mé tradičce.“

„Hoho, to zlato proklaté
má hrany ostře špičaté!
Bodá tě — a mě nejinak,
zahoď to, budeš jako pták!

Klíček utrh a zahodil,
a byli skokem třicet mil. —

Tu na planině široké
stavení stojí vysoké;
úzká a dlouhá okna jsou,
a keš se zámkem pod střechou.

„Hoj, má ownerko, tu jsme již!
Nic, má ownerko, nevidíš?“

„Ach geocoine, ten hotel snad?“

„To není hotel, to můj hrad!“

„Těch TéBé — a těch mincí řad?“

„To nejsou mince, to můj sad!
Hoj, má ownerko, na mě hleď
a skoč vesele přes tu zeď!“

„Ó nech mne již, ó nech mne tak!
Divý a hrozný je tvůj lak;
tvůj kov otravný jako jed,
a tvoje jádro tvrdý led!“

„Nic se, ownerko, nic neboj!
Veselo u mne, všeho hoj:
mincí dost — ale ztracené,
dnes bude jinak poprvé! —
Co máš v uzlíku, ownerko?“

„Tužky, co jsem řezala.“

„Netřeba jich víc nežli dvě:
ta jedna tobě, druhá mně.“

Uzlík jí vzal a s chechtotem
přehodil na coin za plotem.
„Nic ty se neboj, na mě hleď
a skoč za uzlem přes tu zeď.“

„Však jsi ty vždy byl přede mnou,
a já za tebou cestou zlou;
však jsi byl napřed po ten čas:
skoč a ukaž mi cestu zas!“

Skokem přeskočil ohradu,
nic nepomyslil na zradu;
skočil do výše jak Té pět —
jí však již venku nevidět:
sama chce najít kešuli
zbavit se coina na chvíli,
a schránka keše blízko dost —
nenadál se zlý její host!

Stojíť tu, stojí komora:
dle hintu dvéře — závora;
zavrzly dvéře za pannou
a závora jí ochranou.
Stavení skrovné, bez oken,
měsíc do largky šeřil jen;
stavení pevné jako klec,
a v něm na prkně — opilec.          

Hoj, jak se venku vzmáhá hluk,
z eventu PéÁ mocný pluk;
řvou a opilce hledají
a takto píseň skuhrají:

„Tělu jen pivo přísluší,
běda, žes neřek' o keši!“
A tu na dvéře: buch, buch, buch!
burácí zvenčí její druh:
„Vstávej, opilče, nahoru,
odstrč mi tam tu závoru!“

A zpitý oči otvírá,
a zpitý oči protírá,
sbírá se, hlavu pozvedá
a za sudem se ohlédá.

„Zelená žábo, rač pomoci,
nedej mne minci do moci! —  
Ty zpitý, lež a nevstávej,
pivo ti pokoj věčný dej!“

A zpitý hlavu položiv,
zamhouřil oči jako dřív. —

A tu poznovu — buch, buch, buch!
silněji tluče její druh:
„Vstávej, opilče, nahoru,
otevři mi svou komoru!“

A na ten hřmot a na ten hlas
zpitý se zdvihá z prkna zas
a rámě zblité naměří
tam, kde půllitr u dveří.

„Chci multi, žabák uslyší,
poraď mi v bídě nejvyšší! —
Ty zpitý, nevstávej a lež;
voda tě potěš — a mne též!“

A zpitý zas se položiv,
natáhnul údy jako dřív. —

A znova venku: buch, buch, buch!
ownerce mizí zrak i sluch!
„Vstávej, opilče, hola hou,
a podej mi sem střízlivou!“

Kde keška nemá ponětí!
Opilý vstává potřetí
a velké, kalné své oči
na nelognutou otočí.
„Groundspeek HáQé, při mně stůj,
u signal froga oroduj!
Nehodně jsem tě prosila:
ach odpusť, finálkařila!
Revírní správče milosti,
z té moci zlé mě vyprosti.“

A slyš, tu právě nablízce
kokrhá kohout ve vísce;
a za ním, co ta dědina,
všecka kohoutí družina.

Tu zpitý, jak se postavil,
pádem large na zem rozvalil,
a venku ticho — ani ruch:
zmizela PA, i zlý její druh. —

Ráno kačeři na keš jdou,   
v úžasu státi zůstanou:
nezvěstné coiny na dvoře,
panna s opilcem v komoře,
všichni si fotí zběsile
útržky z nové kešule.

Dobře ses, panno, radila,
na vodu že jsi myslila
a coina zlého odbyla!
Bys byla sudu vypila,
zle by ses byla poblila:
tvé tělo bílé, spanilé,
bylo by co ta kešule!

Prvně publikováno po částech na eventech:
a) GC9XPX9 ▼ Santini 2023 Mega event
https://www.geocaching.com/live/log/GL1AQGMYJ
b) GCA8RZ5 ▼ CITO Santini 2023 - Čisté břehy CITO - Cache In Trash Out
https://www.geocaching.com/live/log/GL1AQTAC8
c) GCA8RZZ ▼ Santini 2023 - Výstup na Zelenou horu Event, Write note
https://www.geocaching.com/seek/geocache_logs.aspx?guid=b69eeb60-649c-4ede-914a-9028daf77740

Finále je zde:
N 50° 00.ABC′ E 15° 33.DEF′
A=7 pokud byla na obraze oldies tradička
A=2 pokud byla na obraze oldies multina
B=5 pokud sopka zabila labku
B=0 pokud  sopka zabila earthku
C=9 pokud má kešule zakládat třetí rok
C=1 pokud má kešule zakládat čtvrtý rok
D=2  pokud geocoin řeže ostřím
D=5  pokud  geocoin řeže hranami
E=4 pokud tělu přísluší jen pivo
E=8 pokud  tělu přísluší bod
F=3 pokud má HQ odpustit archivaci
F=9 pokud má HQ odpustit finálkaření

V keši jsou bonusové indicie L,P,S. Bonus