Tato keška je z volné série Příběhy Masarykova okruhu, která nemá přesně daný počet krabek a ani ambice být zatěžována bonusem.
První opravdový automobilový závod byl zorganizován sedm let po sestrojení prvního automobilu a to 22. července 1894 na trase z Paříže do Rouen. Hned v příštím roce se závody kromě Francie konaly také v Itálii a USA a éra automobilových závodů byla definitivně odstartována. Zpočátku byly nejpopulárnější závody mezi městy, ale už v roce 1896 byl v USA uspořádán klasický oválový závod na dostihové dráze ve městě Cranston (stát Rhode Island).
Zřejmě první závod na oválu v Evropě se konal o tři roky později na klusácké dráze ve vídeňském parku Prater. Prvním jakýmsi pokusem o šampionát byl Gordon Bennett Cup, pořádaný v letech 1900 až 1905, sponzorovaný americkým tiskovým magnátem James Gordon Bennettem. Pohár byl uspořádán jako klání mezi národy. Tento pohár dal také vzniknout původním národním barvám závodních vozů. Francie dostala modrou, Belgie žlutou, Německo bílou, USA červenou a Británie zelenou. Během dvacátých let se Američané více soustředili už jen na domácí závody a červenou barvu si zabrala Itálie. (Proto jsou závodní Ferrari červená, Bugatky modré a Mercedesy bílo-stříbrné...)
V té době převládaly trasy mezi městy. V roce 1903 během závodu z Paříže do Madridu přišlo však při několika haváriích o život osm lidí a pořadatelé závod předčasně zastavili v Bordeaux. Důsledkem byl zákaz dalšího závodění na veřejných komunikacích. Další závody se konaly na uzavřených silnicích obvykle tvořících okruh nebo již na uměle vybudovaných tratích.
První světová válka tuto motoristickou kratochvíli přerušila, ale po jejím skončení popularita automobilových závodů znovu vzrostla a závody se definitivně přesunuly na uměle vybudované uzavřené okruhy. Představíme si nejdůležitější z nich.
Brooklands, Velká Británie
Závody v této době nebyly pro diváky až tak moc zajímavé. Závodníci se jen mihli a zmizeli záhy v prachu a dýmu. Mecenáš King se rozhodl uspořádat atraktivní závod tak, aby diváci mohli sledovat pokud možno jeho celý průběh. Pro tyto účely věnoval svůj rozlehlý pozemek v anglickém Brooklandsu a nechal na něm postavit klopený okruh a zkušební dráhu do kopce. Trať byla 4,453 km dlouhá a 30 metrů široká. Vzhledem ke komplikacím s pokládkou asfaltu na klopené plochy a jejím nákladům byla trať postavena z nenatřeného betonu. To v pozdějších letech vedlo k poněkud hrbolaté jízdě, protože povrch v průběhu času trpěl nerovnoměrným sedáním.
Středem trati vedla tečkovaná černá čára, známá jako „Padesátistopá čára“. Přejetím čáry mohl řidič teoreticky projíždět klopené zatáčky, aniž by musel používat volant. První automobilový závod na světa byl odstartován roku 1907.
Zřejmě inspirovaný popularitou okruhu v Brooklands, byl krátce poté postaven v USA okruh Indianapolis Motor Speedway, kde se první závod konal v srpnu 1909.
Oficiálně poslední závod v Brooklands proběhl během roku 1939. Díky II. světové válce se okruh a jeho zázemí postupně přebudovalo na školící jednotku pro letecké piloty a také pro armádu samotnou. Do dnešních dnů se zachovala zkušební dráha a část klopené tratě.
AVUS Berlín, Německo
AVUS v Berlíně je bezpochyby jedním z nejzajímavějších závodních okruhů v historii motorsportu. Zkratka AVUS znamená „Automobil Verkehrs und Übungs Straße“ (Automobilová dopravní a zkušební dráha). Ve skutečnosti to byla experimentální dálnice z Berlína do Postupimi, která byla ve všední dny zpoplatněna a o víkendu se požívala jako závodní trať. K dálnici prostě přistavěli tribuny a boxy.
Stavba závodního okruhu nedaleko Berlína začala v roce 1913 na přání císaře Wilhelma II. Okruh se skládal z dvojice dlouhých dokonale rovných rovinek, které na obou koncích spojovaly zatáčky „Nordkurve“ a „Südkurve“ s velkým poloměrem oblouků. Zpočátku byla celková délka závodní dráhy 19 573 metrů.
V roce 1936 proběhla rekonstrukce, která byla součástí výstavby nové silnice k výstavišti vedle závodního okruhu. Z původní severní zatáčky se stala součást nové silnice k výstavišti a na okruhu byla vybudována nová zatáčka Nordkurve. Dlouhý klopený oblouk byl dlážděný cihlami a měl sklon 43,6°! S novou zatáčkou se AVUS stal nejrychlejší závodní dráhou na světě. Pro srovnání, „stará cihelna“ v Indianapolis má sklon 11°. Mělo to ale jeden háček – na vrcholku klopení totiž nebyla žádná svodidla ani jiné bezpečnostní prvky, takže vás při chybě nebo nehodě nic nezachránilo. Proto závodníci téhle zatáčce začali říkat „Zeď smrti“ a odmítali se poutat pásy, aby měli šanci z vozu „vystoupit“. Což se i několikrát stalo.
První závod na modernizovaném AVUSU odstartoval v květnu 1937. Vítězem se stal Hermann Lang, který ve svém Mercedesu dosáhl průměrné rychlosti okolo 260 km/h (!!!) a na rovinkách se dokázal rozjet až na rychlosti okolo 380 km/h! Tyto rekordní rychlosti zůstaly neporažené více než tři desetiletí.
Okruh AVUS si vyžádal i život českého prince Jiřího Kristiána Lobkowitze, který se svým Bugatti Type 54 tragicky havaroval v jižní (neklopené) zatáčce hned v prvním kole závodu v roce 1932.
Okruh se stával více a více nebezpečným a tak byl neustále zkracován a upravován. Poslední závody se něm jely v roce 1998.
Indianapolis, USA
Podnikatel z Indianapolisu Carl G. Fisher si poprvé představil výstavbu této rychlostní dráhy v roce 1905 poté, co pomáhal svým přátelům závodit ve Francii a viděl, že Evropa má v automobilovém designu a řemeslném zpracování navrch. Fisher začal přemýšlet o lepším způsobu testování automobilů před jejich dodáním spotřebitelům. V té době se závody na koňských dráhách a veřejných komunikacích teprve začínaly. Fisher si všiml, jak nebezpečné a nevhodné byly provizorní tratě pro závody a testování.
Fisher navrhl vybudovat kruhovou dráhu dlouhou 5 až 8 km s hladkým povrchem širokým 30–45 m. Taková dráha by výrobcům dala možnost testovat automobily při trvalých rychlostech a řidičům by dala možnost poznat své limity. Fisher předpovídal, že rychlost by mohla dosáhnout až 190 km/h na trati dlouhé 8 km. V roce 1907 navštívil okruh Brooklands za Londýnem a po prohlédnutí klopeného plánu se upevnilo jeho odhodlání postavit tuto závodní dráhu.Vzhledem k desítkám výrobců automobilů a dodavatelů v Indianě Fisher prohlásil: „Indianapolis se stane největším světovým centrem výroby bezkoňských kočárů, co by mohlo být logičtějšího než postavit největší závodní dráhu na světě právě tady?“
V roce 1909 zde došlo během tří automobilových klání k pěti úmrtím a Fisher slíbil vylepšit povrch. Dělníci použili 3.200.000 kusů cihel, každá o váze 4,5kg a od té doby se o zdejší trati mluví jako o Staré cihelně. Poslední cihla byla ze zlata, položil ji tehdejší guvernér státu Indiana Thomas R. Marshall.
Na začátku 30. let 20. století začaly rostoucí rychlosti závodů trať činit stále nebezpečnější a v období 1931–1935 došlo k 15 úmrtím. To si vynutilo další rekonstrukci vozovky, přičemž cihly v některých částech trati byly nahrazeny asfaltem.
Od roku 1941 je celý ovál pokrytý asfaltovým povrchem. Výjimku představuje pruh původních cihel o šířce 91cm (1yard) hned za startovní čarou. Jezdí se na oválu dlouhém 4,023 kilometru. Tvoří ho dvě rovinky v délce 1,006 kilometru, každá ze čtyř zatáček má 402,3 metru a rovinky měří každá 201 metrů. Trať je na rovinkách široká 15m a v zatáčkách 18. Sklon zatáček je 9,2°.
S kapacitou 257 325 míst k sezení, je to sportovní areál s nejvyšší kapacitou na světě. Tribuny byly mnohokrát přestavěny, byly přidány apartmány a muzea a mnoho dalších přístaveb pomohlo vrátit Indy reputaci skvělé trati.
Monza, Itálie
Okruh vznikl v královském parku v Monze, který dříve sloužil jako odpočinkové místo pro italské a rakouské panovníky.
Předběžný projekt předpokládal 14 km dlouhou dráhu ve tvaru osmičky, ale kvůli dopadu na Královský park bylo místo toho rozhodnuto schválit návrh, který by z velké části využíval stávající silnice parku a omezoval kácení stromů.
Postaven byl v roce 1922 za pouhých 110 dní a jednalo se o historicky třetí okruh určený k automobilovému závodění a první závodní okruh postavený na území pevninské Evropy. Jeho původní konstrukce byla kombinací silniční dráhy a oválu, včetně vyvýšených zatáček.
Trať se skládala ze dvou okruhů, které se daly jet společně, střídavě v jednom okruhu s okruhem druhého (cílová rovinka byla sdílená a v tomto případě rozdělená na dva pruhy), nebo odděleně: 5 500 metrů dlouhá silniční trať se sedmi zatáčkami a 4 500 metrů dlouhá vysokorychlostní oválná smyčka se dvěma klopenými zatáčkami.
V počátcích se Velká cena Itálie konala na okruhu o délce 10 km. V roce 1928 jezdec Emilio Materassi ztratil kontrolu nad svým vozem na cílové rovince a narazil do davu shromážděného u krajnice trati, přičemž zabil 20 diváků a přes 40 jich zranil. V roce 1933 dostal jezdec Giuseppe Campari v prvním kole smyk na ropné skvrně, sjel ze silnice a po nárazu do příkopu okamžitě zemřel. Za ním havarovali další tři jezdci, z nichž jeden nehodu také nepřežil. Navzdory protestům diváků nebyl závod zastaven.
Okruh musel projít několika změnami, aby se vyvážila rychlost a bezpečnost. V roce 1939 byly postaveny některé šikany (např. Variante Ascari) a nová část okruhu, která se stala součástí okruhu Pirelli, používaného výhradně pro testování automobilů a pneumatik. Navzdory těmto změnám zůstávala Monza jedním z nejrychlejších okruhů.
Spa-Francorchamps, Belgie
Původní okruh trojúhelníkového tvaru dlouhý 15 km byl zbudován na veřejných silnicích mezi belgickými obcemi Francorchamps, Malmedy a Stavelot. Kombinace dlouhých rovinek a zvlněné krajiny se zdála být pro závodní vozy ideální a nabízela možnost dosahovat vysokých rychlostí.
Okruh byl otevřen v srpnu 1921. První vypsaný automobilový závod musel být zrušen, neboť byl přihlášen pouze jeden vůz. Místo něj se jel závod motocyklů, který přilákal mnohem větší počet, a to 23 účastníků. První oficiální Velká cena Belgie se jela v roce 1922.
O dva roky později se poprvé jel slavný závod 24 hodin Francorchamps (pouhý rok po Le Mans) a stal se základním kamenem vytrvalostních závodů.
V prvních letech byl okruh upravován poměrně málo. V roce 1939 se po rekonstrukci tratě zrodila charakteristická sekvence zatáček okruhu. Levá-pravá-levá do kopce, lidově, ale nesprávně, známá jako Eau Rouge.
Díky kombinaci rychlých rovinek a náročných zatáček se okruh stal oblíbeným mezi jezdci a zároveň jedním z nejnebezpečnějších okruhů na světě. Nepředvídatelné ardenské počasí spolu s minimem bezpečnostních prvků přispělo k jeho pověsti vysoce rizikového závodu.
Do roku 2000 se stále mohlo jezdit veřejně po okruhu, neboť se stále jednalo o veřejnou silnici.
Nürburgring, Německo
Myšlenka na vybudování dalšího okruhu v Německu (po AVUSu v Berlíně) přišla okolo roku 1925. Chopilo se toho architektonické studio Gustava Eichlera a vhodný terén se našel v pohoří Eifel (Porýní) jižně od městečka Adenau s tratí obkružující středověký hrad Nürburg. Cílem bylo navrhnout okruh silniční, ale mimo běžné komunikace a zároveň vhodný i pro testování nových automobilů.
Stavba byla zahájena v září 1925 a dokončena na jaře roku 1927 a okruh se skládal ze dvou částí: Nordschleife (severní trať) a Südschleife (jižní trať). Významnější byla Nordschleife dlouhá téměř 23 km a byla tvořena asi 180 zatáčkami různého charakteru a obtížnosti. Druhá část okruhu Südschleife, o délce 7,7km, byla situovaná do blízkosti města Müllenbach a byla používána jen na motoristické události místního významu. Oba okruhy používaly místo nazvané Start und Ziel Schleife s boxy. Celková délka trati, která využívala oba okruhy, byla 28,265 km a byla pojmenována Gesamtstrecke.
Památného vítězství zde dosáhla naše Eliška Junková na Velké ceně roku 1927.
Od roku 1929 se kombinovaný okruh nepoužíval. Südschleife byla vyhrazena motocyklům a méně významným závodům, automobilové Grand Prix se jezdily výhradně na Nordschleife.
Zelené peklo, jak okruh nazval trojnásobný mistr světa Jackie Stewart, se stalo osudným pro desítky jezdců, závodníků i turistů (platících za projetí okruhu). Patří k nim také Čeněk Junek (Bugatti), jehož smrtelnou havárii v červenci 1928 dodnes připomíná malý pomníček. Osudnou havárii zde měl i Niki Lauda a jen díky včasné pomoci ostatních závodníků vyšel z havárie „jen“ s poškozenými plícemi a navždy poznamenou tváří.
Brno, Československo
Historii našeho okruhu jsem již několikrát zmínil ve svých keších. Jen chci dodat, že se ve své době jednalo o jeden z nejoblíbenějších, nejpovedenějších a nejvýznamějších okruhů v Evropě. Prostě měl samá nej. 😊
Zdroje: wikipedia, automobilrevue.cz, garaz.cz, wecspa.com, rtrsports.com, monzanet.it, auto.cz, templeofspeed.cz, idnes.cz, formule.cz
Ke keši:
Z úvodních souřadnic vytkněte azimut 102° a ve vzdálenosti 677m naleznete krabku.
Poznámka pár dní po publikaci: Ověřovač někomu nemusí zezelenat, nebojte, pokud se budete řídit selským rozumem, tak krabku najdete. Moc možností v lokaci není.
Tato keš je publikována k oslavě 25 let Geocachingu a v rámci eventu Selebration III, který se koná jako poděkování všem účastníkům, kteří v minulých letech pomáhali uklízet a zkrášlovat naši pěknou vesničku.
