Šumavské hvozdy
Vítejte u dalšího dílu naší rodinné sérii věnované Šumavskému Královskému hvozdu, jeho obyvatelům, jejich životním podmínkám a královským privilegiím, územnímu a geografickému členění a nakonec také jedné místní historické památce. Tento trail zahrnuje sedmnáct kapitol, které na sebe tematicky navazují, podobně jako v samotném Šumavském Královském hvozdu, kde vše souviselo se vším – jak v přírodě, tak v životě lidí.
Většina z Vás Šumavu a její místa už jistě zná, přesto možná při plnění jednotlivých keší objevíte nové, dosud neznámé informace, nebo si osvěžíte zapomenuté. Pokud se rozhodnete projít tento trail osobně, budeme rádi, když navštívíte i popisovaná místa a tak osobně poznáte místní komunitu. A pokud byste měli chuť, obohatit si tuto cestu ještě o další nálezy, nedaleko této série se nachází keše našeho kamaráda Metal Breatha.
Na tvorbě této série se podílel celý rodinný spolek filda6, KatomadraTůmovi, jafi99, Han_ka a Maty15920.
Rád bych také poděkoval betatesterům. Jmenovitě Janě Eyr s Fifkas za betatest listingů a Anjelemu s jafi99 za betatest v terénu a pomoc při instalaci. Všem ještě jednou velmi děkuji za věnovaný čas a ochotu mi pomoci.
S pozdravem filda6.
Nezapomeňte u jednotlivých keší, vždy dočíst listing až do konce a zjistit si bonusovou indicii pro keš Šumavské hvozdy 18.
Šumavské hvozdy 15:
Šumavské slatě a jezera
Jezerní slať (Seefilz)
23. 6. 2013
Vrchovištní rašeliniště na náhorní plošině mezi Kvildou a Horskou Kvildou je jedním z nejstudenějších míst v České republice. Průměrná roční teplota tady v nadmořské výšce 1 058 - 1 075 m dosahuje 2°C. Kromě nízkých teplot je toto území charakterizováno i vysokými srážkami s ročním průměrem 1 200 - 1 300 mm.
Dřevěná vyhlídková věž při vstupu na rašeliniště umožňuje přehlédnou převážnou část slatě. Do jedné její části nás dovede poválkový chodník.
Jezerní slať
Na slati porostlé klečí najdeme např. vřes obecný, borůvku černou, brusinku obecnou, šichu černou. Na volných plochách s malými tůňkami roste suchopýr pochvatý, vlochyně bahenní, ostřice zobánkatá, ostřice chudokvětá, klikva bahenní, kyhanka sivolistá a rosnatka okrouhlolistá. Na rašeliništi žijí i některé vzácné druhy živočichů, jako například myšivka horská a rejsek horský.
V minulosti byla slať odvodňována umělými příkopy a probíhala zde těžba rašeliny. Ta byla ukončena v roce 1934. Průměrná mocnost rašeliniště je dnes 2,5 m, největší hloubka 7,6 m je v severozápadní neporušené části.
Státní přírodní rezervace - byla vyhlášena v roce 1933. Původní výměra rezervace 34 ha se po sloučení s I. zónou NP Šumava rozrostla na dnešních 208 ha.
Vstup do rezervace umožňuje krátká naučná stezka vedoucí z malého parkoviště vlevo od silnice Kvilda - Horská Kvilda s pokračováním po povalovém chodníku. U vstupu do rezervace je postavena vyhlídková věž, která umožňuje pěkné výhledy na téměř celé rašeliniště.
Chalupská slať (Grosser Königsfilz)
Chalupská slať je rašeliniště přechodného typu mezi údolním a horským vrchovištěm. Nachází se v katastrálním území Svinná Lada, zhruba 1 km severně od Borových Lad, v nadmořské výšce 900–950 m. Rozloha slati je 137 ha. Náleží do I. zóny Národního parku Šumava. Slať je zpřístupněna naučnou stezkou, která vede po 260 metrů dlouhé poválkové cestě. Na okraji se v minulosti těžila rašelina. Území je chráněno coby přírodní památka Borová Lada.
Chalupská slať
Slať leží na levém břehu Teplé Vltavy nad jejím soutokem s Vydřím potokem. Nachází se zde Chalupské jezírko, největší rašelinné jezero v Česku - má rozlohu 1,3 ha. V jezírku je několik plovoucích ostrůvků.
Porost tvoří smrky, břízy, kleč (Pinus mugo var. pseudopumilio), rašeliníky, suchopýr pochvatý, vřes obecný, vlochyně, klikva, kyhanka sivolistá, ostřice, rosnatka okrouhlolistá.
Chalupská slať je specifická značnou biodiverzitou bezobratlých, zvláště motýlů, k čemuž přispívá přítomnost jezírka. Pozoruhodné jsou severské druhy vážek (druh Aeschna), dvoukřídlých (Diptera), pavouků. Mezi subarktické druhy patří také motýli žluťásek borůvkový (Colias palaeno) a obaleč (Elethreutes arbutella) - vytvářejí zde početnou izolovanou populaci.
Mlynářská slať (Rybárenská nebo Fischerova slať)
Mlynářská slať je komplex rašelinišť v 1. zóně Národního parku Šumava, v nepřístupných Modravských slatích. Rozloha slatě je 132 ha. Vodu z něj odvádí Roklanský potok a Slatinný potok. Rašeliniště se dělí na Přední a Zadní Mlynářskou slať, někdy se od ní také odděluje Rybárenská slať, podél které vede červeně značená turistická trasa Modrava - Javoří pila. To je také jediná možnost jak slať spatřit, přestože v nejbližším místě leží jen 1,5 km od obce Modrava.
Mlynářská slať
Porost slatě tvoří převážně klečové formy borovic, podmáčené smrčiny, místy různé druhy trav s rašeliníkem. Ve slati se nachází mnoho jezírek, kolem kterých rostou i masožravé rosnatky okrouhlolisté a barví okolí do červena. Slať ze tří stran obepíná Roklanský potok a tvoří tak její hranici. Nejvyšší bod Přední Mlynářská slať se nachází uprostřed slatě, dosahuje výšky 1062 m n. m. a jde o samostatný vrchol podle kritérií projektu Tisícovky Čech, Moravy a Slezska. Z bezlesé části slatě je vidět vrchol Oblík.
Rokytská slať (Weitfäller Filz)
Rokytská slať je největší (142 ha) ze slatí nacházejících se v jádrové zóně Národního Parku Šumava, komplexu Modravských slatí. Zdejší flóra i fauna jsou natolik výjimečné, že celé území je veřejnosti nepřístupné. Nachází se zde mrazové formy stromů (zakrslé a mrazové formy), kupříkladu smrků, borovic a bříz. Několik druhů vážek nežije nikde jinde na světě. Slať se také může pochlubit největším počtem jezírek ze šumavských slatí - je jich 69. Výjimečný je i tzv. Mrtvý les s odumřelými kmeny stromů.
Rokytská slať se nachází 5km západně od obce Modrava, v přibližné nadmořské výšce 1100m n. m. Je obklopena vrcholovými spočinky Medvěd, Smrkový vrch a Na Soutoku. Ze západní strany slať obchází státní hranice s Německem a přiléhá k jádrovému území Národního Parku Bavorský Les. Slať je vidět ze 4,5 km vzdáleného Velkého Roklanu (který se nachází v NPBL, orig. Grosser Rachel).
Z Rokytské slati odvádí vodu potok Rokytka. Jeho tok dosahuje délky 4,4 km než dosáhne Roklanského potoka. Po celém toku protéká Rokytským údolím, které je přirozeně nezalesněné, drží se zde pouze nejodolnější druhy borovic, mrazových smrků a mechů.
Název Rokytská slať patrně pochází od mechorostu rokyt. Kromě pojmenování "Rokytská" existuje i "Rokytecká" a německé "Weitfällerská".
Rokytská slať
Území se téměř dokonale vyhnulo všem historickým těžbám, které poznamenaly ráz Šumavy, proto zde i dnes nalezneme původní porosty. Již ve 20. letech 20. století bylo místo vyhlášeno za turistickou zajímavost a vedla k němu turistická stezka, která pokračovala až na Roklan. Po Druhé světové válce bylo území uzavřeno železnou oponou a pohybovali se v něm pouze vojáci. Přímo prostředkem slatě vedla první linie ostnatých drátů (dnes stále patrná), byla zde vytvořena nádrž zadržující vodu (stále také patrná, vede po ní jedna ze starých cest) a křižovatka cest-asfaltová podél drátů na sever k Javoří pile, asfaltová na jih k Medvědí hoře a užší vozová cesta, zvaná Slaťská, Rokyteckým údolím, na jehož konci přímo na soutoku Rokytky a Roklanského potoka byla zbudována rota Soutok. Základy roty jsou stále velmi dobře patrné, zdejší drsná příroda však pomalu i je překrývá. Cesta Rokyteckým údolím je již zcela zarostlá a nezřetelná.
Malé Javorské jezero (Kleiner Arbersee)
Malé Javorské jezero (německy Kleiner Arbersee) je jezero v Bavorsku, jedno z osmi šumavských ledovcových jezer.
Malé Javorské jezero (Kleiner Arbersee)
Leží na německé straně Šumavy na severozápadním svahu Velkého Javoru, v nadmořské výšce 918 m, má plochu 6,36 ha a maximální hloubku 12 m. Z jezera vytéká potok Seebach, který je zdrojnicí řeky Bílá Řezná (Weißen Regen).
Nad západním břehem se zvedá jezerní stěna (Seewände). Na severozápadním břehu jezera stojí restaurace Seehütte.
Přírodní rezervace Kleiner Arbersee chrání kromě vlastního jezera v rulovém karu s mohutnou stěnou také okolní letité smrkové, jedlové a bukové lesy s řadou chráněných rostlin, zvláště alpinskou květenou.
Jezero je nejsnáze dostupné z horského sedla Brennes (2,5 km). Kolem jezera vede naučná stezka.
Velké Javorské jezero (Großer Arbersee)
Velké Javorské jezero (německy Großer Arbersee) je jedním ze tří jezer v Bavorském lese. A tedy jedním z osmi ledovcových jezer v pohoří Šumava. Javorské jezero se nachází na jihovýchodním svahu hory Velký Javor, v nadmořské výšce 934 metrů, má plochu 7,7 hektarů a největší hloubku 16 metrů.
Jezero je situováno v hluboké romantické kotlině a je ze všech stran obklopeno hustými lesy. Krajina kolem má opravdu nádhernou atmosféru. Možná právě proto je zdejší jezero nejnavštěvovanějším jezerem v Bavorském lese.
velké Javorské jezero (Großer Arbersee)
Z jezera vytéká jediný potok Geigenbach (Arberseebach), který ústí do řeky Řezná (Grosse Regen). Nad západním břehem se tyčí impozantní 360 metrů skalní jezerní stěna (Seewand). Na východním břehu jezera stojí restaurace Arberseehaus. Zde je malá pláž s lehátky a také přístav, kde si můžete půjčit šlapadlo.
Kolem Velkého Javorského jezera se rozprostírá přírodní rezervace Großer Arbersee a Arberseewand a to na ploše 157 hektarů. Tato rezervace byla vyhlášena už v roce 1939. Předmětem ochrany jsou kromě jezera v rulovém karu s mohutnou stěnou také okolní původní smrkové, jedlové a bukové lesy s řadou chráněných rostlin.
Výhoda Velkého Javorského jezera je ve snadné přístupnosti pro motoristy – leží totiž přímo u silnice z Bavorské Železné Rudy (Bayerisch Eisenstein) přes Brennes do Bodenmaisu a Zwieselu.
Roklanské jezero (Rachelsee)
Toto v Bavorském lese nejvýše položené temné karové jezero je obestřeno strašidelnými pověstmi. Leží ve výšce 1071 m nad mořem, je asi 13 m hluboké a je to jediná přirozeně stojatá voda (ledovcové jezero) v Národním parku Bavorský les. Rozkládá se na ploše 4,3 ha.
Roklanské jezero
V 19. století byly hráze na Roklanském jezeře nejvýznačnějším zařízením na plavení dřeva v plavební oblasti říčky Ilz. Při cestě kolem jezera stávala bouda "Seehütte" - srub pro plavení a dřevorubce. Na jejích základech byla v roce 1971 zřízena informační horská bouda Národního parku Bavorský les.
Nejsnáze dosáhnete Roklanského jezera od parkoviště Park & Ride Parkplatz Spiegelau auto-busovou linkou s plynem poháněnými autobusy Národního parku Igelbus, která jede na hor-skou boudu na Roklanu (870 m). Roklanské jezero je od ní vzdáleno tři kilometry. Zpáteční cesta k horské boudě je možná přes "skalní kazatelnu" Felsenkanzel.
Černé jezero (Schwarzesee)
Toto jezero je největší, nejhlubší a nejníže položené jezero na české straně Šumavy. Pro Černé jezero (německy Schwarzer See) se v minulosti používala i dalši jména jako Bystřické, Železnorudské či Dešenické jezero (s německými ekvivalenty Bistritzer, Eisensteiner či Teschnitzer See). Jezero je zahloubené ve svoru na severovýchodním svahu Jezerní hory. Povodí jezera je kryto převážně smrkovým porostem a jeho geologický podklad je tvořen svory a křemenci. Nad jezerem se tyčí velmi příkrá stěna (Jezerní stěna) o výšce asi 300 m.
Černé jezero
Mohutná čelní moréna směřuje k severovýchodu a klesá daleko pod jezerem až na úroveň 900 m n. m. Černé jezero je napájeno dvěma potoky a odtok z něj je odváděn Černým potokem do Úhlavy, čímž jezero patří do úmoří Severního moře. Jeho hráz byla v minulosti zpevněna betonem, neboť jezero slouží jako retenční nádrž dodnes funkční přečerpávací vodní elektrárny v Hamrech. Provoz této hydroelektrárny způsobuje kolísání hladiny v Černém jezeře o 4 cm.
V roce 1902 nechala lesní správa postavit restauraci na místě čtvercového dvoupatrového přístřešku z roku 1878, zvaného Gloriet. V roce 1923 byla vybudována turistická chata s hostincem,poštovním úřadem a půjčovnou loděk.Po 2.sv.válce se restaurace stla sídlem roty Pohraniční stráže. V padesátých letech 20.století shořela a nebyla již obnovena.
Černé jezero se svojí malebností stalo inspirací mnoha českým umělcům - básníkům Janu Nerudovi a Adolfu Heydukovi i hudebním skladatelům Antonínu Dvořákovi a Bedřichu Smetanovi.
Od roku 1933 se jezero stalo součástí Národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero o rozloze 174,86 hektarů.
Za zmínku stojí, že v roce 1965 byla v Černém jezeře tehdejšími bezpečnostními složkami zinscenována aféra s nálezy tajných dokumentů z období 2. světové války. Objasnění této události jsme se dočkali až po čtvrtstoletí v roce 1990.
Čertovo jezero (Girgelsee, Teufelsee)
Čertovo jezero (německy Teufelsee) se nachází v blízkosti Černého jezera. Příroda jej vyhloubila činností ledovců rovněž ve svoru v jihovýchodním svahu Jezerní hory pod 313,0 m vysokou karovou stěnou. I toto jezero má dva bezejmenné přítoky - jeden z temene jezerní hory, druhý ze sedla mezi Jezerní horou a Špičákem. Voda z Čertova jezera je odváděna Jezerním potokem do Železného potoka, jejíž ústí do řeky Řezné (Regen), která se vlévá do Dunaje. Z toho plyne, že Černé a Čertovo jezero patří ke dvěma různým mořím a Jezerní hora je jedním z bodů evropského rozvodí. Geologická stavba povodí je stejná jako v případě Černého jezera (tedy svory a křemence), stejně tak i převládající dřevina (smrkový porost).
Východní část jezera kdysi patřila majiteli nedalekého statku Girglovi.Proto se mu říkalo Girgelsee.
Čertovo jezero
První pokusy ochraňovat krásy Čertova jezera spadají do roku 1911. Od roku 1933 se jezero stalo součástí Národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero o rozloze 174,86 hektarů.
I toto jezero bylo v minulosti poznamenáno lidskou činností. V 19. století a na začátku 20. století bylo Čertovo jezero využíváno jako retenční nádrž, jejíž voda sloužila jako energetický zdroj pro hamry v Železné Rudě. Z tohoto důvodu byla čelní moréna prokopána a bylo vbudováno výpustné zařízení. Na podzim roku 1980 bylo toto zařízení rekonstruováno.
Prášilské jezero (Stubenbacher See)
Prášilské jezero
Prášilské jezero leží v západní části Šumavských plání (Kochánovské pláně) v horní levostranné části Jezerního potoka, jímž je odvodňováno, a které spolu s Prášilským potokem vytváří pravostranný přítok Křemelné. Jezero tedy spadá do povodí Otavy.
Jezerní kar je zahlouben v žule a rule v severovýchodním svahu Poledníku pod 150,0 m vysokou karovou stěnou Skalky, jednoho z vrcholů hory Poledník. Čelně je hrazeno 9,0 m vysokým valem z žulových balvanů a dvěma staršími morénovými valy. Přes 200 m široká moréna S-J směru je pravděpodobně nejzřetelnější ze všech šumavských jezer. Jezero je napájeno malým, asi 1 km dlouhým potokem pramenícím ve strmém svahu Poledníku. Voda vytékající z jezera protéká kolmo na morénovou depresi.
Na hrázi jezera se nachází pomník studenta Ottokara Kareise, který se zde utopil v roce 1927.
Nedaleko je Stará jímka - bažinatá kotlina, kdysi také ledovcové jezero.
Jezero Laka (Lakasee)
Jezero Laka (německy Lakka See či starší tvar jména Lackasee) bývalo dříve označováno rovněž jako Pleso, Mláka či Plesné jezero. Toto jezero se nachází 4 km západně od osady Prášily. Představuje nejmenší, nejmělčí a nejvýše položené šumavské jezero na české straně Šumavy. Jezero leží v mělkém, pozvolna zarůstajícím rulovém karu na severním svahu hory Debrník (Plesná, Mláka, Lackaberg). Voda z jezera Laka je odváděna do Křemelné Jezerním potokem a patří tedy do povodí Otavy.
Jezero Laka
Čelní moréna hradící jezero je velmi nezřetelná a navíc velmi ovlivněná antropogenní činností v okolí jezera (na pravém břehu jezera stál dnes již odstraněný vojenský objekt, na levém břehu byl zase zbudován průkop pro napájení kanálu). V 19. století byla balvanitá moréna překryta vysokou vrstvou zeminy. V průběhu desetiletí moréna zarostla a zmizela, čímž sice přírodní ráz jezera utrpěl, ale na druhé straně tímto umělým zvýšením hráze zůstalo jezero zachováno. Motivem k tomuto zásahu bylo nadlepšení průtoků vody v Jezerním potoce a napájení vodního kanálu. Vodní kanál je dobře zachovaný dodnes. Jeho délka je 2.1 km, prochází morénovým valem a poté je veden svahem Debrníku až do povodí Drozdího potoka, do kterého je zaústěn. Voda z kanálu se používala ve sklárnách v Nové Hůrce a k plavení polenového dřeva.
Plešné jezero (Plöckensteinsee)
Plešné jezero (německy Plöckensteiner See) bývá někdy také nazývané Plöckensteinské či Balvanité jezero. V minulosti bulo toto jezero místními obyvateli nazýváno Černým jezerem, což na několika místech ve svých románech používal i A. Stifter. Jezero se rozkládá na severovýchodním svahu nejvyšší hory Plechý na české straně Šumavy, pod 220.0 m vysokou žulovou karovou stěnou. Jezerní kar je vyhlouben v hrubozrnné pleknštejnské žule a je uzavřen vysokou (30-40 m) čelní morénou, která přechází v rozsáhlé kamenné moře sahající až 150 m pod jezero. Plešné jezero patří do povodí Vltavy, voda v něm akumulovaná je odváděna Jezerním potokem. Podloží povodí Plešného jezera je tvořeno rovněž žulou a převažující dřevinou je smrk.
Plešné jezero
Plešné jezero sloužilo v minulosti jako retenční nádrž pro potřeby plavení dřeva ve Schwarzenberském plavebním kanálu. Pro tyto potřeby byla čelní moréna upravena a opatřena stavidlem, čímž se hladina vody zvedla asi o 3 m. Za původního nízkého stavu hladiny byly břehy lemovány balvany, které daly jezeru i jeho druhé jméno - Balvanité jezero. Na jednom z nich, který dodnes vyčnívá nad hladinu, je možné spatřit schwarzenberskou korunku a nápis "J.S. AUGUST 1868", jako památku na návštěvu tehdy osmiletého knížete Jana Schwarzenberka.
Na břehu jezera byla v roce 1911 vybudována turistická chata (tzv. Lucemburská chata), jež byla později využívána jako objekt Pohraniční stráže. Objekt byl odstraněn v roce 1989. Na temeni skalní stěny byl vztyčen pomník básníka a spisovatele Šumavy Adalberta Stiftera, německy píšícího rodáka z Horní Plané. Pomník byl vystavěn v letech 1876-1877 ve formě obelisku o výšce 14,5 m. Boky mohutného jehlanu, spočívajícího na žulové krychli, jsou opatřeny citáty z básníkových děl.
V literatuře je možné se setkat s tvrzením, že mělké jezero Laka má charakter parkového jezera a že je na počátku přechodu v zrašelinělý močál. Pro jeho hladinu jsou typické plovoucí ostrůvky organogenního původu. V současné době se nacházejí na hladině jezera tři velké a zhruba 20 malých ostrůvků, z nichž jsou některé přisedlé ke dnu (včetně největšího z nich). Celková plocha ostrůvků tvoří 8,54 % plochy jezera. Z historických pramenů se lze dočíst o snahách rybářů likvidovat plovoucí ostrůvky na jezerní hladině. V zimě, po zámrzu hladiny, naváželi rybáři velké balvany z okolí jezera na ostrůvky, aby se po rozmrznutí hladiny potopily. O výsledcích jejich diskutabilních snah není nic bližšího známo, ale faktem je, že na jednom z velkých ostrůvků lze kameny najít dodnes.
Jezero Laka bylo představeno Karlem Klostermannem v románu Skláři.
Jak na keš.
Jo, zase jedna bezmozkovka. Použij jen oči a ruce a šupem nenápadně dál.
Nezapomeňte si zjistit bonusovou indicii pro keš Šumavské hvozdy 18. X15 = ve kterém roce podle listingu, byla vybudována turistická chata nazývaná „Lucemburská chata“?