Kdysi dávno, když čas kráčel podle slunce a hvězd, žilo dvanáct bratrů. Byli to vládcové roku – každý spravoval svůj měsíc a staral se, aby příroda dostávala mráz, déšť, horko v pravý čas.

Na rozhraní měsíců se bratři scházeli pod rozložitým bukem, jehož koruna se zdála dotýkat nebes a jehož kořeny objímaly zem. Uprostřed kruhu doutnalo velké ohniště, a kolem něj usedali bratři, aby si předali svou vládu a určili běh počasí pro dny příští. Plameny osvěcovaly jejich vážné tváře a praskot dřeva rytmizoval jejich slova.

Jenže skrytý mezi mohutnými větvemi buku, číhal jejich nevlastní bratříček Rozmarník. Nepatřil k posvátnému kruhu – byl vrtkavý, hravý a nikdy nevydržel v klidu. Shora naslouchal radě bratrů a když některý z nich zaváhal, hned natáhl svou neviditelnou ruku a vnesl mezi jejich práci své drobné neplechy. V zimě do sněhu přimíchal déšť, na jaře zasypal květy sněhovým popraškem, v žáru léta přihodil studený vítr a na podzim rozžhavil krajinu nečekaným horkem. Tak se k řádu dvanácti stále znovu vplétal neklidný duch třináctého – Rozmarníka.

Třeba ho tam někde ve větvích někde najdete.