Osamocená kaplička v polích kousek od břehu slepého ramene řeky Labe. Nikoho by nenapadlo, že zde kdysi stávala vesnice.
Doporučuji zanechat auto na doporučeném parkovišti a jít pěšky či jet na kole kolem jezu a malé vodní elektrárny. Počítejte s tím, že druhá možná cesta, ta od Dušníků a Semilkovic, bývá velmi velmi blátivá (a to je ještě slabé slovo) a rozježděná traktory.
Tragédie Semilkovic: jak sopka z Islandu spláchla českou vesnici
První písemná zmínka o osadě Semilkovice pochází z roku 1196. Malá, poklidná obec se po staletí rozkládala na břehu řeky Labe, v úrodné polabské nížině. Po téměř šest století tu lidé žili svým klidným rytmem – až do osudného předjaří roku 1784, kdy během jediné noci voda zcela vymazala jejich domovy z mapy.
Jak to všechno začalo
Katastrofa měla kořeny tisíce kilometrů daleko. V neděli 8. června 1783 se na Islandu otevřela gigantická puklina a začala chrlit lávu – sopka Laki. Její erupce trvala neuvěřitelných osm měsíců. Do ovzduší uniklo přibližně 122 milionů tun oxidu siřičitého, spolu s miliony tun fluoru a chloru. V prvních týdnech to bylo až 1,7 milionu tun oxidu siřičitého denně – množství, které dokázalo změnit klima celé planety.
Tyto plyny se v atmosféře mění na jemné kapičky kyseliny sírové a sulfátové aerosoly, které dokáží ovlivnit teplotu Země. Pokud zůstanou v troposféře, ohřívají ji. Když se ale dostanou až do stratosféry, začnou odrážet sluneční paprsky a planetu ochlazují. A oblak z Laki vystoupal do výšky kolem 13 kilometrů, tedy hluboko do stratosféry.
Výsledek? Léto 1783 bylo v Evropě paradoxně dusivé a horké, plné bouří a blesků. Po něm ale následovala jedna z nejkrutějších zim za posledních 250 let. Řeky zamrzaly až na dno, Labe i Vltava se proměnily v pevné ledové cesty, a na horách se hromadily obrovské zásoby sněhu.
Zima, která lámala rekordy
V Čechách začalo mrznout už po svátku sv. Martina, 11. listopadu 1783. Po Vánocích přišla sněhová nadílka, jakou kraj nepamatoval. Mrazy byly takové, že led na rybnících dosahoval tloušťky přes 130 cm.
A pak, 23. února 1784, přišel náhlý zlom. Prudké oteplení, následované 26. února další vlnou tepla až na +6 °C, doprovázené silným deštěm – spadlo až 40 mm srážek. Sníh tál rychle, ledové kry se daly do pohybu a všechny velké řeky – Vltava, Otava, Berounka, Cidlina, Jizera i Labe – se během pár hodin změnily v běsnící proudy. V Praze povodeň těžce poškodila Karlův most.
Noc, kdy zmizely Semilkovice
Na Labi se situace vyhrotila mezi 28. a 29. únorem. U Obříství se kry nahromadily tak, že úplně zablokovaly tok. Voda stoupala, až dosáhla výšky čtyř metrů. A pak – s ohlušujícím rachotem – si řeka prorazila nové koryto přímo středem Semilkovic.
Proud vody smíchaný s ledovými krami smetl domy, stodoly i kostel sv. Ondřeje. Lidé stačili zachránit jen holé životy, pár osobních drobností a několik kusů dobytka.
Kronika z roku 1784 zachycuje děsivé scény:
"Před očima odehrávaly se smutné a srdcervoucí scény. Zde byla unášena chalupa s lidmi, volajícími o pomoc. Tam plula postel s ženou a dítětem, jinde opět kus utrženého selského stavení, jehož obyvatelé našli již předtím ve vlnách vlhký hrob. Tak se střídala hrůza s děsem."
Zázračný zachránce
S povodní je spojena i lidová pověst. V nejtěžších chvílích se prý u obce zjevil neznámý mladík a v rozbouřeném Labi po ledových krách převáděl lidi do bezpečí. Nikdo nevěděl, odkud přišel, ani kam zmizel. Obyvatelé ho později označovali za anděla seslaného samotným Bohem.
Konec a nový začátek
Semilkovice byly po té noci navždy pryč. Obyvatelé se na místo nevrátili – se souhlasem vrchnosti založili nové Semilkovice (dnes součást obce Obříství). Na místě zkázy postavili prostou výklenkovou kapličku, aby připomínala, jak křehký může být lidský domov tváří v tvář přírodním silám.
Jak na keš?
Dobře si prohlédněte fotku níže umístěnou. Co na ní vidíte? Hledáte jedno slovo, do Certitude zadávejte odborné pojmenování. Pokud by vám nestačila fotka, můžete se vydat přímo na místo a kapličku si prohlédnout na vlastní oči.
