Ó dube, tvé listy šumí, když vítr kolem tančí,
jsou jako vzpomínky, které se nám zdají.
Kolik jsi viděl tváří, spálených sluncem,
kolik jsi slyšel smíchu a tichých povzdechů.
Cyklostezka se klikatí, jako řeka tvého života,
a ty, dube, jsi maják v moři našeho shonu.
Děkuji ti za stín, co v létě nabízíš,
za tichý klid, který v sobě ukrýváš.
Jsi silný, a přesto tak křehký,
stejně jako my, a přesto tak vznešený.
Tak dál stůj, dube, u cyklostezky,
ať tvá síla provází nás na každé cestě.