Třídní sraz v Tlumačově
Tato mystery keš je věnována tématu třídních srazů spolužáků po létech. Na myšlenku zpracovat keš na toto téma mě navedla zkušenost z posledních let, kdy jsem několik takových srazů absolvoval.
Na úvodních souřadnicích keš nehledej. Nachází se tam Základní škola Tlumačov, kterou jsem před mnoha lety navštěvoval. Keš je umístěna jinde. Je v místě, které – no, však uvidíš… 😊
Asi to většina z vás zná, zejména vy dříve narození. Od určitého věku se ve vašich kalendářích – ať už papírových nebo těch elektronických – začínají objevovat termíny různých tzv. třídních srazů. Jsou to srazy spolužáků ze „základky“, ze „střední“, z „výšky“ apod. Je zajímavé, že frekvence těchto srazů se ze zvyšujícím se věkem také přiměřeně zvyšuje. Tedy alespoň v mém případě tomu tak je. Zpočátku jsou to srazy po 15 letech, 20 letech atd. Postupem času se snaha pořádat tyto srazy zintenzivňuje a tzv. „zdravé jádro“ třídy se začíná scházet častěji.
Pro některé však může být třídní sraz tak trochu problém. Jít na něj, či nikoliv? Obecně prý platí, že čím déle se bývalí spolužáci neviděli, tím více řeší problém, zda na sraz vůbec jít. Je to totiž příležitost k bilancování, jaký náš dosavadní život vlastně byl - jestli byl úspěšný, jestli máme být na co hrdí atd… Jak jsou na tom bývalí spolužáci? Jsou na tom lépe či hůře, ať už vzhledem, společenským postavením či finančně? Sraz se stává takovým skrytým poměřování se s těmi, se kterými jsme sdíleli jakousi pomyslnou startovní čáru do života.
Tak trochu jsem se také touto otázkou zabýval, když mi přišla pozvánka na sraz spolužáků ze základky po 40 letech (šmarja - cože, kolik!?!). Hned jsem však všechny tyto pochybovačné myšlenky zahnal a na sraz jsem se těšil. Do třídy, co si vzpomínám, nás chodilo celkem 28. Z toho bylo 20 kluků a jen 8 holek. Byl to prima kolektiv, na který rád vzpomínám. Dnes nás čas zavál do různých koutů vlasti a některé možná i dál.
Jak se blížil den D, byl jsem na svoje spolužáky a na jejich osudy moc zvědavý. Asi možná i proto jsem se na místo srazu, do jedné restaurace v centru obce Tlumačov, dostavil jako místní s dostatečným předstihem. Nečekal jsem ale dlouho, neboť vzápětí jako první dorazili na sraz dva pánové z Přerova – Franta (přezdívaný „bigbíťák“ pro své dlouhé vlasy, dnes bohužel plešatý) a Roman.
Pro tvoji informaci - příjmení uvádět nebudu, jednak si už některá nepamatuji a u holek by to většinou ani nebyla pravda. Navíc jména spolužáků a spolužaček jsou stejně záměrně změněna. No, a pak je tu ještě úžasné GDPR...
Chvilku na to přijela z blízkých Slušovic nerozlučná školní dvojice Iva a Stanislav (zvaný Stancek). Představ si, jsou z nich manželé! Jejich školní láska jim vydržela až dodnes, úžasné... Za nimi se ve dveřích objevila bývalá třídní kráska Šárka ze sousední Machové – tu jsem poznal hned, občas se s ní totiž u nás v obci potkávám. Následovaly ji dvě zprvu pro mě neznámé ženy. Z jedné se vyklubala premiantka třídy Jaroslava (šprtyna Jaryna) a z druhé přidrzlá rošťanda Dobromila. Dorazily na sraz stejným vlakem jako první dva pánové, akorát z Olomouce, resp. z Hulína. Moc jim to po letech slušelo. Při bližším pohledu jsem i přes mírnou vrstvu makeupu poznával ty jejich nevinné tvářičky z před pětatřiceti lety! Zábava se pomalu rozjížděla a bylo nás už se mnou celkem osm. Dobré! Za chvilku přišlo další trio bývalých spolužáků. Napřed se zjevil podivín Květoslav (zvaný Květák). Skoro bych ho tu na srazu ani nečekal, ale vážil sem cestu dokonce až z Bruntálu! Pak se v družném hovoru doslova přihrnuli do restaurace Boris a Bedřich (alias Bóra a Béďa). Duo třídních rošťáků se v nich dalo rozpoznat i dnes. Stále si asi mají co říct i po letech, i když jeden z nich je teď na Všemině a druhý ve Fryštáku. Dalšího spolužáka Dušana (Dušičku) z Moravského Berouna přivezla Eliška. Jak jsem se později dozvěděl, Eliška je i dnes po 35 letech stále aktivní sportovkyně. Přijela až ze Šternberku autem a Dušičku nabrala po cestě z Jeseníků s sebou. Pak byla chvilku pauza. Kde jsou ostatní, přijde ještě někdo? Jako poslední z přespolních se ve dveřích restaurace objevil pán v obleku. Byl to Igor. Ze všeho, snad kromě hudebky a tělocviku, ve škole propadal, co si teda vzpomínám... Teď má prý nějakou firmu a postavil si domek v „satelitu“ u Hostišové.
Z Prahy, kde někteří spolužáci dle dostupných informací také zakotvili, nepřijel nikdo – no prostě Pražáci… Můj nejlepší kámoš, který se odstěhoval někde na jižní Moravu a na kterého jsem se těšil, také bohužel nedorazil. A co místní? Mají to sem do restaurace asi nejdál, a tak jsem tu zatím z místních pouze já. Postupně se k nám ale během hodinky přidalo ještě pár spolužáků z naší obce. Takže se nás nakonec sešlo celkem dost. Já jsem se na srazu výborně bavil a myslím, že i ostatní. Poznal jsem, že se nikdo z mých bývalých spolužáků v podstatě nezměnil. Byli to pořád v jádru ti stejní Bóra a Béďa nebo bigbíťák Fanoš. Jen přibylo šedin ve vlasech nebo vlasů naopak ubylo. O geocachingu jsem si ten večer moc nepopovídal. Nikdo ani nereagoval na moji poznámku, že právě pípla nová tradička u Pohořelic. Jen pár nechápavých pohledů… Geocachingu se nikdo ze spolužáků zřejmě nevěnuje a to je myslím si škoda! Večer příjemně a bohužel i rychle uběhl a loučili jsme se samozřejmě s tím, že se zase co nejdříve sejdeme. Třeba hned příští rok. Jak jinak, že…
Tak jsem tedy prožil třídní sraz já. A kdyby někdo z vás váhal, když vám přijde pozvánka na sraz, zda se ho zúčastnit nebo ne, přikládám pár rad a postřehů vygůglených na netu:
- Třídní krasavice obvykle už krasavicemi nejsou. Naopak je časté, že takzvaná třídní ošklivá káčátka se časem stanou zajímavými elegantními ženami, zatímco z třídních miss jsou tuctové maminy. Pokud o sobě dámy nebo pánové pochybují, měli by si toto pravidlo před srazy opakovat několikrát denně.
- Neboj se zeptat. „Promiň, a ty jsi kdo?“ je sice legrační otázka, ale je rozhodně lepší než předstírání, že víme, kdo je ten plešatý pán s brýlemi, se kterým si už hodinu povídáme. Lepší je se rovnou zasmát než aby trapas, že nevíme, jak se jmenuje, vyšel najevo po hodině.
- Školní láska se nevrátí. Tohle by si měly pamatovat především dámy. Nedoufej, že chlapec, se kterým ses před čtyřiceti roky procházela v parku, ti bude sympatický i dnes. Z romantického mladíka se často vyklube přemoudřelý mrzout, který poučuje všechny ve svém okolí, a ze sportovce obtloustlý tatík, který nejraději leží na gauči u televize. Je dobré s tím předem počítat, a tak nebudeš zklamaná. Obdobně to platí i pro pány.
- Užij si to. Čím déle od skončení školy se sraz koná, tím je to pro všechny větší zpráva. Je to totiž zpráva o tom, že jsme stále tady. Že žijeme, že se můžeme scházet a bavit se. Tak proč si to kazit?
Tak, a co ty, jak jsi na tom s třídními srazy? Chodíš na ně nebo jsi pořád na keškách?
Napiš prosím svoje zkušenosti nebo případné rady do logu. Samozřejmě, že až potom, co odlovíš keš, jejíž souřadnice i s hintem pro šifru jsou ukryty v listingu.