|
Tektonika a geomorfologické procesy
Formování Ještědu a jeho skalních
útvarů souvisí s tektonickým výzdvihem, při němž byly odolné kvarcitové vrstvy
vyzdviženy nad okolní podloží. Zlomová činnost spojená s Lužickou poruchou
sehrála klíčovou roli při formování geologické stavby v celém regionu a
usnadnila pozdější vznik těchto skal.
Co je
Lužická porucha?
Lužická porucha je výrazná tektonická linie táhnoucí se severními Čechami a
Horní Lužicí, která odděluje krystalinikum Českého masivu (žuly, ruly) od
mladších křídových pískovců. Vznikla při alpinském vrásnění, kdy byly starší
krystalické horniny nasunuty na křídové sedimenty, a je jednou z klíčových
geologických struktur severních Čech.
Tvrdý kvarcit
odolával erozi mnohem více než okolní fylity, a proto zde zůstal zachován v
podobě hřebenů.
K významným modelujícím činitelům
patřilo také mrazové zvětrávání, typické pro chladnější úseky čtvrtohor.
Opakované střídání mrazu a tání způsobovalo rozšiřování puklin a postupné
odlamování bloků horniny. Tak vznikaly sutě, balvanová pole a kamenné
terasy, což jsou rovné stupně na svahu, kde se hromadí sutištěné kamení, které dodnes obklopují Ještěd i samotné Vířivé kameny. Díky tomu působí
celé úbočí dojmem kamenného moře.
Kvarcit se od okolních (např.
žulových skal) liší tím, že působí jednolitě a křemitě sklovitým dojmem, zatímco
žula má dobře patrná zrna různých minerálů (křemen, živec, slída). Kvarcit bývá
jemnozrnný, často světle šedý až bělavý, bez nápadných krystalů, kdežto žula je
skvrnitá a zrnitá s viditelnými barevnými částicemi.
Vznik a geologická historie
Vývoj Vířivých kamenů lze rozdělit do několika etap:
1.
Usazování sedimentů – v prvohorním moři se ukládaly vrstvy písků
bohatých na křemen, z nichž se později vytvořily křemenné pískovce.
2. Metamorfóza – během variského vrásnění
byly tyto sedimenty vystaveny vysokému tlaku a teplotě, čímž došlo k jejich
přeměně na tvrdý kvarcit.
3. Tektonický výzdvih – tektonické pohyby v
oblasti Lužické poruchy vyzdvihly celý Ještědský masiv nad okolní krajinu.
4. Eroze a zvětrávání – měkčí horniny v
okolí byly postupně odneseny, zatímco odolný kvarcit zůstal vystupovat v podobě
sukovitých hřebenů.
5. Kryogenní procesy – působení mrazu v
pleistocénu rozšířilo pukliny, odlomilo bloky hornin a dalo vzniknout dnešní
podobě hřebenů a sutí.
Výsledkem tohoto dlouhého
geologického vývoje je dvojice ostrých skalních hřebenů, které dodnes působí
monumentálně a připomínají horské štíty známé z Alp.
|