Vážení kačeři,
přijměte pozvání na přiznávám trochu zvláštní procházku po okolí Barrandovského mostu. Chápu, že to nezní zrovna dvakrát lákavě. Tento most je jedním z nejvytíženějších dopravních uzlů v Praze a podle toho to v jeho okolí i tak vypadá. Naším cílem dnes bude si ukázat právě to jeho často opomíjené okolí a zejména několik polozapomenutých uměleckých děl, která se v jeho blízkosti nachází. Celá procházka má necelý kilometr, lze ji s menšími obtížemi absolvovat i s kočárkem (nutno překonat několik schodišť). Její start i konec je výborně dostupný MHD, z auta její odlov spíš nedoporučujeme. Přejeme Vám pokud možno příjemnou procházku a šťastný lov!
Úvodem o Barrandovském mostu
Barrandovský most je pražský silniční most přes řeku Vltavu vybudovaný v letech1978–1988 (do roku 1990 Most Antonína Zápotockého). Spojuje čtvrť Hlubočepy na levém břehu a Braník na pravém břehu. Je pojmenován podle Barrandova, podle přilehlé Barrandovské skály a navazující komunikaci K Barrandovu. Má čtyři pruhy v každém směru, je přístupný i chodcům a cyklistům. Tvoří součást vnitřního Městského okruhu.
Jde o nejrozsáhlejší a automobily jednu z nejvytíženější komunikací v Praze. Denně přes něj podle statistiky v roce 2023 projelo 142 000 vozidel. Z hlediska přepravy osob je vytíženější Nuselský most, který díky zabudované lince metra C přepraví jen veřejnou dopravou denně přes 300 tisíc osob, dalších 160 tisíc lidí zde jede v automobilech.
Začínáme procházku
Josef Klimeš dohlíží na realizaci sochy. Současná podoba sochy.
Naši procházku začneme na výchozích souřadnicích. Stojíme před nejvýraznější uměleckou realizací, která byla zbudována při stavbě Barrandovského mostu. Rovnováha je monumentální, volně stojící plastika z litého betonu, která je dílem sochaře Josefa Klimeše. Jako rok vzniku sochy je uváděn rok 1989, ale je pravděpodobné, že vznikla současně se stavbou mostu. Dílo má opravdu impozantní rozměry – uvádí se 6 metrů na výšku a 15 metrů na šířku, čímž se dost možná řadí k největším volně stojícím betonovým sochám u nás. Zajímavé je, že socha je vymyšlená tak, aby rovnoměrně zatěžovala pilíř pod ní a nedošlo k jejímu zhroucení. Pravidelně se také bohužel stává terčem debat o jejím významu a důležitosti, v poslední době zejména kvůli svému neutěšenému technickému stavu (k jejímu odstranění naštěstí zatím nedošlo). Kontroverze budila i za bývalého režimu, protože komunističtí funkcionáři vnímali megalomanský objekt jako mrhání nedostatkovým materiálem (původně byla na místo prosazována obyčejná bronzová socha prezidenta Zápotockého). Sochu většina z nás jen mine při cestě autem, málokdo se u ní zastaví, aby si jí důkladněji prohlédnul. Proto vás k ní také přivádíme. Níže si jí můžete prohlédnout na archivním snímku z doby těsně po jejím dokončení. Pokud by Vás o ní zajímalo více, zde najdete velmi zajímavé povídání samotného autora o její realizaci.
Přímo u sochy, na sloupu pouliční lampy, najděte žlutou cedulku, která vám dá hodnotu A (číslo vedle písmene A).
Zajímavost na okraj:
V roce 2012, kdy byla Rovnováha ještě zastíněna obřím billboardem se stala součástí zajímavé intervence do veřejného prostoru. Uprostřed noci tehdy skupina 4 umělců (Vladimír Turner, Vojtěch Fröhlich, Jan Šimánek a Ondřej Mladý) na zmíněný billboard vyšplhala a v rámci rychlé akce přemontovala všechna jeho světla tak, aby místo reklamní plochy osvětlovala právě plastiku Rovnováha. Chtěli tak upozornit jednak na vizuální smog, který se vyskytuje i v okrajových částech Prahy a jednak na opomíjenou sochu, která zcela jistě má své umělecké hodnoty. V případě, že Vás podobné intervence do veřejného prostoru zajímají, zde je video dokumentace celé akce (akce dostala název Osvícení).
Druhé zastavení
Dále budeme pokračovat na druhé a třetí stanoviště, kde najdeme další součást „výzdoby“ mostu. Jedná se o atypické zastřešení schodiště, kterým většina Pražanů neřekne jinak než pítka pro slony či krmítko pro mamuty. Na mapách jsou stříšky oficiálně pojmenovány jako Hroší lázeň I (jižní schodiště) a Hroší lázeň II (severní schodiště), i když pravděpodobně žádný oficiální název nemají. Jedná se rovněž o díla sochaře Josefa Klimeše. Ačkoliv obě místa vypadají dost podobně, jisté rozdíly tu najdeme. Severněji položená lázeň II má schodiště přímo kolem sebe, zatímco jižní „jednička“ stojí samostatně a lépe tak vyniká její velikost a „monstrozita“ (odborníkům by možná mohla připomenout slavný návrh „Žehliček mraků“).
Když přijdete k Hroší lázni II, najdete zde schodiště vedoucí dolů. Hodnota B je počet schodů od výše položené silnice na mezipatro. Když pak podejdete most, přijdete na zvláštní prostranství, ke schodům a Hroší lázni I. Na obou stranách schodiště najdete dva letopočty – data ukončení rekonstrukce. Odečtěte menší od většího a dostanete C.
Na Barrandov!
Nyní již ale dál od mostu! Půjdeme se totiž podívat na další cíl dnešní procházky, dost možná vůbec nejzapomenutější dnešní dílo. Než se tam ale dostaneme, prohlédněme si vůbec ono samotné místo, tento skalní ostroh nad Vltavou, kterým procházíme. Jedná se o místo, které je také nazýváno jako Háj profesora Jedličky, přičemž se možná ptáte, odkud se toto pojmenování vzalo. Toto parkově upravené místo založil v době vzniku vilové čtvrti okruh přátel Barrandova vedený paní Zdeňkou Pospíšilovou – manželkou guvernéra národní banky, severně od Barrandovských teras (většina se tedy nacházela v místech, kde je dnes Barrandovská estakáda a nájezdy na Barrandovský most). Místo pojmenovali Háj vzpomínek a zasazovali do něj stromy, které svým jménem připomínaly různé blízké osoby dárců stromů. První strom se nacházel v blízkosti Barrandovských teras a připomínal českého lékaře Rudolfa Jedličku (mimo jiné zakladatele Jedličkova ústavu). Park obsahoval kromě stromů i růžový palouček, pravděpodobnou podobu si můžete prohlédnout na letecké fotografii níže. Dnes s Háje profesora Jedličky zbyl jen kamenný ostroh.
Na místo, kam vás dovedou souřadnice, naleznete konec schodiště, pěknou vyhlídku na Barrandovský most a Vltavu a přímo u ní i lampu veřejného osvětlení, v jejímž čísle se jedna číslice opakuje dvakrát. Je to číslo D.
Hlavní cíl?
Hlavním cíl naší procházky se nachází až skoro na vrcholku skalního ostrohu pod bývalou restaurací Barrandovské terasy a jedná se o Pomník obětem druhé světové války. Ten zde vznikl z popudu Československého svazu protifašistických bojovníků, jako náhrada za několik menších pomníčků, které musely ustoupit výstavbě Barrandovského mostu. Autorem pomníku je umělecký kolektiv: Martin Sladký (velkoplošná mozaika), Miroslav Florián (autor úvodního verše na pamětní desce) a Jiří Danda a Ján Špičák (architektonické řešení). Celý objekt byl slavnostně odhalen v květnu 1988, v předvečer 43. výroční osvobození Československa. Dnes se pomník, bohužel stejně jako ostatní díla zmíněná výše, netěší dobrému stavu. Pamětní deska se jmény padlých hrdinů, která se nacházela v pravé části betonového soklu byla několikrát zcizena vandaly, a proto byla jména po dohodě s ministerstvem obrany přenesena na pomník obětem Pražského povstání u kostela sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově. Dnes už se tak nejedná o památník v pravém slova smyslu, ale spíš o smutný a neudržovaný pozůstatek uměleckého díla.
Na pravé straně pomníku, za výrazným zlomem, nalezneme několik otvorů, vystlaných plastovou trubkou. Jsou zde větší a menší. Nás zajímá počet těch větších (průměr cca 3 cm). Jejich počet je E (liché číslo). Pozor, některé otvory mohou být zakryty vegetací!
Ještě dál…
Ale tady ještě nekončíme! Od památníku projdeme po rozpadlé cestičce dál, kolem novodobé přístavby k Barrandovským terasám. Tuto slavnou výletní restauraci si necháme na jindy, dnes jsou naším cílem víc zapomenutá místa (i když tady by si to taky nějakou krabku zasloužilo). Dojdeme až na poslední waypoint a zde si všimneme nenápadné, zato ale rozměrné Pamětní desky na skále nad silnicí. Cedule zde upomíná na zahájení stavebních prací právě na Barrandovském výběžku. První vilou postavenou na Barrandově je vila továrníka Františka Nušla, nacházející se nedaleko, na adrese Pod Habrovou 14. Tehdy si asi bratři Havlové ještě neuměli představit, že vedle jejich ateliérů a vilové čtvrti jednou vznikne sídliště pro skoro 30 000 lidí…
Poslední indícii získáme takto: vedle pamětní desky je dopravní značka ohraničující zónu a skládá ze ze dvou velkých tabulí. Nás zajímá počet postav na jedné z těchto tabulí. Je to F.
Jak na keš?
Finální krabičku hledejte na:
N 50° 0F.C(B/F)(B/F)′ E 14° (E+B).DA′
Tak jako většina dnešní cesty, ani finálka Vás nedovede na bůhvíjak krásné místo. Hned vedle je rušná silnice a tramvajová trať, i přes to ale věříme, že místo má své kouzlo. Minimálně pro nás, pro které jé Barrandov již nějakou dobu domovem. Pevně tedy doufáme, že se Vám tato krátká procházka po zapomenutých zákoutích Barrandovského mostu i samotného Barrandova líbila a že jste se něco nového dozvěděli. Na okraj tak snad jen připomeneme, abyste byli na místě nenápadní a vraceli keš na stejné místo. Díky a přejeme příjemný lov.
OnJiReJi
Zdroje:
Wikipedie
Stránky sochaře Josefa Klimeše
Foto a ostatní info – vlastní průzkum na místě