Eduard Vojan
Eduard Vojan (5. května 1853 Praha-Malá Strana - 31. května 1920 Praha) byl český herec, člen Národního divadla, v němž vyvrcholilo české mimické umění na rozhraní 19. a 20. století.
Eduard Vojan, zakladatel moderního českého herectví, založeného na hlubokém psychologickém prožití ztvárňované postavy. Žil v domě čp. 67 v Míšenské ulici, v rodině Františka Vojana, podřízeného úředníka u zemské pokladny a Anny Vojanové, dcery tesařského mistra Josefa Krejčího z Volar. Kromě Eduarda měla rodina ještě čtyři dcery. Otec chtěl ze syna mít důstojníka rakouské armády.
Ale Vojan snil již od mládí o kariéře herce – touha po herectví ho pak neopustila ani tehdy, když jej otec za trest vzal ze studií na reálce a dal vyučit litografem: Vojan i pak ochotnicky hrál v malostranském souboru Thalia.
F. L. Šmíd mu později zprostředkoval i účinkování ve staropražských šantánech.
Následovaly dlouhé roky jeho účinkování v různých venkovských divadelních společnostech, kde dostával postupně stále významnější role. Prošel tak div. společnosti E. Rotta (1870–1) a Václava Brauna (1872–3). Po vojně odsloužené u 35. pěšího pluku 1873 až 1876 nastoupil v divadelní společnosti Josefa Emila Kramuela (1876–8) a pak u Jana Pištěka (1879–81).
Od roku 1881 pak Vojan hrál v plzeňské divadelní společnosti Františka Pokorného, který získal k provozování městské divadlo v Plzni. Zde v letech 1881 až 1884 vytvořil Vojan 70 postav.
Ve Švandově divadle v letech 1886 až 1888 začala růst Vojanova sláva jako herce schopného citlivě rozlišovat charaktery svých rolí a postihnout vnitřní svět hrané postavy.
V polovině roku 1888 se Vojanovi splnil dávný sen – byl přijat do angažmá v pražském Národním divadle.
Ke zlomu ve Vojanově kariéře došlo v roce 1894, když si spisovatel a spoluautor hry Maryša V.Mrštík vymínil, že postavu Francka bude hrát právě Vojan – Vojan se Mrštíkovi za projevenou důvěru odměnil mistrovským výkonem, který pak stál na počátku jeho slávy a uznání. Role pro Vojana si pak vyžádali ve svých hrách např. i Alois Jirásek, Jaroslav Kvapil či Jaroslav Hilbert a mnozí další.
Dne 29. dubna 1895 se Vojan oženil s Růženou Štěpánkovou, dcerou zámožného pražského krupaře a 25. února 1896 se jim narodila dcera Olga.
Eduard Vojan stanul na divadelních prknech naposledy 2. května 1920. Zemřel dne 31. května roku 1920 v Praze. Pohřeb za účasti prezidenta T.G.Masaryka se konal dne 3. 6. 1920. Je pochován v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze. Jeho manželka Růžena zemřela o dvacet šest let později, 21. prosince 1946.
V nekrologu uveřejněném v časopisu Světozor bylo zdůrazněno, že se "navždy se scénou rozloučil nedostižný Žižka, Hus, Gero, Hamlet, Richard III. a Marcus Antonius. Jeho životní, podmanivé umění bude dlouho vzpomínáno jeho současníky a v historii českého divadla bude vepsáno na místo nejčestnější. Umřel opravdový suverén jeviště, zanechal tisíce srdcí v zármutku a své místo nevyplněné.“
Po tomto herci je pojmenována ulice na které se nacházíte.
V keši není tužka, vzít s sebou !!!