9. Gabbro und Quarzdiorit- Geolehrpfad Tännesberg EarthCache

  Gabbro und Quarzdiorit- Geolehrpfad Tännesberg

Vor Ort wirst du keine Dose finden.

Log-Bedingungen

Um diesen EarthCache loggen zu dürfen, beantworte bitte folgende Fragen vor Ort. Schicke deine Antworten über den Messenger oder mein Profil an mich. Du brauchst nicht auf eine Logfreigabe zu warten.

Ein Foto von dir oder deinem GPS an den Earthcache-Koordinaten ist notwendig, um den Earthcache zu loggen. Logs ohne Foto werden gelöscht.

1. Vergleiche Gabbro (Eschlkam bei Fürth im Wald) mit Quarzdiorit (Fürstein bei Passau). Beschreibe Farbe, Struktur und das Gefüge beider Gesteine.
2. Welche Unterschiede oder Gemeinsamkeiten gibt es optisch und haptisch? Worauf führst du dies zurück?
3. Beschreibe mit eigenen Worten die Entstehung von Gabbro und Diorit. In welchem Zusammenhang stehen die beiden Gesteine?

Gabbro

Pluto, der "Gott der Unterwelt" in der griechisch-römischen Mythologie, ist namensgebend für die "Plutonite" oder Tiefengesteine. Diese entstehen aus glutflüssiger Schmelze (Magma) im Erdinneren. Mit zunehmender Tiefe steigen die Temperaturen in der Erde um bis zu 30° C pro Kilometer an, was theoretisch zum Aufschmelzen von Gesteinen führen könnte. Jedoch verhindert der ebenfalls zunehmende Druck dies zunächst. Erst im oberen Erdmantel, in 80 bis 100 Kilometern Tiefe, herrschen Bedingungen, die zur Teilaufschmelzung der Gesteine und zur Bildung von basaltischem Mantelmagma führen.

Gabbro, ein charakteristisches Beispiel für ein basisches Tiefengestein, gehört zu diesen plutonischen Gesteinen. Gabbros finden sich vor allem im Bereich der ozeanischen Erdkruste und seltener als Bestandteil der kontinentalen Kruste. Sie sind die Tiefengesteinsäquivalente der Basalte, d. h., sie kristallisieren aus der basaltischen Schmelze in mehreren Kilometern Tiefe. Gabbros entstehen durch langsamen Aufstieg der basaltischen Schmelze im Bereich der mittelozeanischen Spreizungszone und bilden den tieferen Abschnitt der ozeanischen Kruste.

Die mineralogische Zusammensetzung von Gabbro besteht hauptsächlich aus Pyroxen, Olivin und Plagioklasen. Aufgrund ihrer langsamen Erstarrung sind die Minerale im Gestein gut zu erkennen. Diese Mineralkombination verleiht dem Gabbro seine charakteristische dunkelgraue bis schwarze Farbe mit weißen oder grauen Flecken. Die langsame Abkühlung des Magmas in der Tiefe ermöglicht das Wachstum großer Kristalle, was Gabbro seine grobkörnige Struktur gibt. Dies unterscheidet ihn von seinem vulkanischen Äquivalent, dem Basalt, der durch schnelle Abkühlung an der Erdoberfläche feinkörnig ist.

Gabbro spielt eine wichtige Rolle in der Plattentektonik. Er bildet einen wesentlichen Teil der ozeanischen Kruste und entsteht kontinuierlich an mittelozeanischen Rücken, wo aufsteigendes Mantelmagma erstarrt. In kontinentalen Regionen kann Gabbro in Form von Intrusionen oder als Teil von Ophiolithen (Stücke ehemaliger ozeanischer Kruste) vorkommen.

Aufgrund seiner Härte und Beständigkeit findet Gabbro vielfältige Verwendung, beispielsweise als Baumaterial oder für Grabsteine.

Quarzdiorit

Diorit und Quarzdiorit sind magmatische Tiefengesteine (Plutonite), die durch langsame Abkühlung und Kristallisation von Magma in der Erdkruste entstehen. Diese Gesteine zeichnen sich durch ihre intermediäre Zusammensetzung aus, wobei Diorit einen SiO₂-Gehalt von 52-63% aufweist, was es chemisch zwischen dem basischen Gabbro (45-52% SiO₂) und dem sauren Granit positioniert.

Die Hauptminerale des Diorits sind Plagioklas (meist Andesin, natrium-reicher als bei Gabbro) und Hornblende. Diese mineralogische Zusammensetzung verleiht Diorit eine charakteristische grau bis dunkelgraue Färbung, oft mit einem grünlichen Ton. Wichtig zu beachten ist, dass Diorite und Quarzdiorite aufgrund der darin vorkommenden Minerale generell dunkel, aber nie farbig sind.

Quarzdiorite unterscheiden sich von Dioriten durch ihren höheren Quarzanteil, der zwischen 5 und 20 Volumenprozent liegt. Dieser zusätzliche Quarzgehalt kann subtile Unterschiede in Erscheinung und Eigenschaften bewirken, behält aber die grundlegenden Charakteristika der Dioritgruppe bei.

Diorit hat eine etwas geringere Dichte (ca. 2,7-2,9 g/cm³) als Gabbro (ca. 2,9-3,1 g/cm³). Typischerweise findet man Diorit und Quarzdiorit in Subduktionszonen und kontinentaler Kruste, während Gabbro häufiger in der ozeanischen Kruste vorkommt.

In der geologischen Klassifikation ist Andesit das vulkanische Äquivalent zu Diorit, ähnlich wie Basalt das vulkanische Gegenstück zu Gabbro darstellt. Diorit und Quarzdiorit spielen eine wichtige Rolle beim Verständnis der Entstehung kontinentaler Kruste und werden aufgrund ihrer Härte und Beständigkeit als Baustein und in der Architektur genutzt.

Ihre Entstehung als Tiefengesteine erklärt ihre grobkörnige Struktur und die gut sichtbaren Mineralkristalle, die sie von ihren feinkörnigeren vulkanischen Äquivalenten unterscheiden.

  Gabro a křemenný diorit – geologická naučná stezka Tännesberg

Na místě nenajdeš žádnou schránku.

Podmínky pro zápis

Abys mohl zaznamenat tento EarthCache, odpověz prosím na místě na následující otázky. Své odpovědi mi pošli přes Messenger nebo přes můj profil. Nemusíš čekat na schválení zápisu.

K zaznamenání Earthcache je nutné přiložit fotografii tebe nebo tvého GPS na souřadnicích Earthcache. Záznamy bez fotografie budou smazány.

1. Porovnej gabro (Eschlkam u Furth im Wald) s křemenným diorit (Fürstein u Passau). Popiš barvu, strukturu a složení obou hornin.
2. Jaké jsou vizuální a hmatové rozdíly a podobnosti? Čemu to přisuzuješ?
3. Popiš vlastními slovy vznik gabra a dioritu. Jaký je vztah mezi těmito dvěma horninami?

Gabro

Pluto, „bůh podsvětí“ v řecko-římské mytologii, dal jméno „plutonitům“ neboli hlubinným horninám. Ty vznikají z roztavené horniny (magmatu) v nitru Země. S rostoucí hloubkou stoupá teplota v zemi až o 30 °C na kilometr, což by teoreticky mohlo vést k roztavení hornin. Tomu však zpočátku brání rovněž rostoucí tlak. Teprve v horní části zemského pláště, v hloubce 80 až 100 kilometrů, panují podmínky, které vedou k částečnému roztavení hornin a vzniku bazaltového magmatu pláště.

Gabro, charakteristický příklad bazické hlubinné horniny, patří mezi tyto plutonické horniny. Gabra se vyskytují především v oblasti oceánské zemské kůry a méně často jako součást kontinentální kůry. Jsou hlubinným ekvivalentem čedičů, tj. krystalizují z čedičové taveniny v hloubce několika kilometrů. Gabro vzniká pomalým stoupáním bazaltové taveniny v oblasti středooceánské rozšiřovací zóny a tvoří hlubší část oceánské kůry.

Mineralogické složení gabra tvoří hlavně pyroxen, olivín a plagioklasy. Díky pomalému tuhnutí jsou minerály v hornině dobře rozpoznatelné. Tato kombinace minerálů dává gabru jeho charakteristickou tmavě šedou až černou barvu s bílými nebo šedými skvrnami. Pomalé ochlazování magmatu v hloubce umožňuje růst velkých krystalů, což dává gabru jeho hrubozrnnou strukturu. To jej odlišuje od jeho vulkanického ekvivalentu, čediče, který je díky rychlému ochlazování na povrchu Země jemnozrnný.

Gabro hraje důležitou roli v tektonice desek. Tvoří podstatnou část oceánské kůry a vzniká nepřetržitě na středooceánských hřbetech, kde tuhne stoupající magma z pláště. V kontinentálních oblastech se gabro může vyskytovat ve formě intruzí nebo jako součást ofiolitů (kusů bývalé oceánské kůry).

Díky své tvrdosti a odolnosti má gabro mnoho využití, například jako stavební materiál nebo pro náhrobky.

Křemenný diorit

Diorit a křemenný diorit jsou magmatické hlubinné horniny (plutonity), které vznikají pomalým ochlazováním a krystalizací magmatu v zemské kůře. Tyto horniny se vyznačují svým intermediárním složením, přičemž diorit má obsah SiO₂ 52–63 %, což jej chemicky řadí mezi bazický gabro (45–52 % SiO₂) a kyselý granit.

Hlavními minerály dioritu jsou plagioklas (většinou andezin, bohatší na sodík než u gabra) a hornblend. Toto mineralogické složení dává dioritu charakteristické šedé až tmavě šedé zbarvení, často se zelenkavým nádechem. Je důležité si uvědomit, že diority a křemenné diority jsou díky minerálům, které obsahují, obecně tmavé, ale nikdy barevné.

Křemenné diority se od dioritů liší vyšším obsahem křemene, který se pohybuje mezi 5 a 20 objemovými procenty. Tento dodatečný obsah křemene může způsobit jemné rozdíly ve vzhledu a vlastnostech, ale zachovává základní charakteristiky skupiny dioritů.

Diorit má o něco nižší hustotu (cca 2,7–2,9 g/cm³) než gabro (cca 2,9–3,1 g/cm³). Diorit a křemenný diorit se obvykle vyskytují v subdukčních zónách a kontinentální kůře, zatímco gabro se častěji vyskytuje v oceánské kůře.

V geologické klasifikaci je andezit vulkanickým ekvivalentem dioritu, podobně jako je čedič vulkanickým protějškem gabra. Diorit a křemenný diorit hrají důležitou roli v pochopení vzniku kontinentální kůry a díky své tvrdosti a odolnosti se používají jako stavební kámen a v architektuře.

Jejich vznik jako hlubinné horniny vysvětluje jejich hrubozrnnou strukturu a dobře viditelné minerální krystaly, které je odlišují od jejich jemnozrnnějších vulkanických ekvivalentů.

  Gabbro and quartz diorite – Tännesberg geological trail

You will not find a container at this location.

Logging conditions

To log this EarthCache, please answer the following questions on site. Send your answers to me via Messenger or my profile. You do not need to wait for your log to be approved.

A photo of you or your GPS at the EarthCache coordinates is required to log the EarthCache. Logs without a photo will be deleted.

1. Compare gabbro (Eschlkam near Fürth im Wald) with quartz diorite (Fürstein near Passau). Describe the colour, structure and texture of both rocks.
2. What are the visual and tactile differences and similarities? What do you attribute this to?
3. Describe the formation of gabbro and diorite in your own words. How are the two rocks related?

Gabbro

Pluto, the ‘god of the underworld’ in Greek-Roman mythology, gave his name to ‘plutonites’ or deep rocks. These are formed from molten rock (magma) in the Earth's interior. With increasing depth, temperatures in the Earth rise by up to 30 °C per kilometre, which could theoretically lead to the melting of rocks. However, the equally increasing pressure initially prevents this. Only in the upper mantle, at a depth of 80 to 100 kilometres, do conditions prevail that lead to the partial melting of the rocks and the formation of basaltic mantle magma.

Gabbro, a characteristic example of a basic plutonic rock, belongs to this group of plutonic rocks. Gabbros are found mainly in the oceanic crust and, more rarely, as a component of the continental crust. They are the plutonic equivalents of basalts, i.e. they crystallise from basaltic melt at a depth of several kilometres. Gabbros are formed by the slow ascent of basaltic melt in the mid-ocean spreading zone and form the deeper section of the oceanic crust.

The mineralogical composition of gabbro consists mainly of pyroxene, olivine and plagioclase. Due to their slow solidification, the minerals in the rock are easily recognisable. This combination of minerals gives gabbro its characteristic dark grey to black colour with white or grey spots. The slow cooling of the magma at depth allows large crystals to grow, giving gabbro its coarse-grained structure. This distinguishes it from its volcanic equivalent, basalt, which is fine-grained due to rapid cooling at the Earth's surface.

Gabbro plays an important role in plate tectonics. It forms a significant part of the oceanic crust and is continuously formed at mid-ocean ridges, where ascending mantle magma solidifies. In continental regions, gabbro can occur in the form of intrusions or as part of ophiolites (pieces of former oceanic crust).

Due to its hardness and durability, gabbro has a wide range of uses, for example as a building material or for gravestones.

Quartz diorite

Diorite and quartz diorite are igneous plutonic rocks (plutonites) formed by the slow cooling and crystallisation of magma in the Earth's crust. These rocks are characterised by their intermediate composition, with diorite having an SiO₂ content of 52-63%, which chemically positions it between basic gabbro (45-52% SiO₂) and acidic granite.

The main minerals in diorite are plagioclase (mostly andesine, richer in sodium than in gabbro) and hornblende. This mineralogical composition gives diorite a characteristic grey to dark grey colour, often with a greenish tone. It is important to note that diorites and quartz diorites are generally dark but never coloured due to the minerals they contain.

Quartz diorites differ from diorites in their higher quartz content, which ranges between 5 and 20 per cent by volume. This additional quartz content can cause subtle differences in appearance and properties, but retains the basic characteristics of the diorite group.

Diorite has a slightly lower density (approx. 2.7-2.9 g/cm³) than gabbro (approx. 2.9-3.1 g/cm³). Diorite and quartz diorite are typically found in subduction zones and continental crust, while gabbro is more common in oceanic crust.

In geological classification, andesite is the volcanic equivalent of diorite, similar to how basalt is the volcanic counterpart to gabbro. Diorite and quartz diorite play an important role in understanding the formation of continental crust and are used as building blocks and in architecture due to their hardness and durability.

Their formation as plutonic rocks explains their coarse-grained structure and clearly visible mineral crystals, which distinguish them from their finer-grained volcanic equivalents.

______________________________________________________________________________________

Quellen

https://www.geopark-bayern.de/bonus/tae/db/index2.php?id=g051yxb

https://www.geopark-bayern.de/bonus/tae/db/index2.php?id=g048fgg

Informationstafel „Magmatische Gesteine I“