Lidové povídky z Podkrkonoší,
v lidovém nářečí napsal
Josef Štefan Kubín
JedeN Budovec měl syna a taky ho vypravil do Papalestýny. Šťastně se tam ddostal, alee brzy upad do zajeti, nevim, kerej paša ho věznil na ssvém hradě, A ten paša měl zahradnika z Čech, byl to už kmet, zdááuna se ttam usadil, uchyttil. Mladej Budovec byl k němu přiřidělenej. A že uměl líbezně a taky hral na loutnu, zahradnik mu ten nástroj vopatřil, a von dyccky na hradě hrával.
Ceerka paši ttu muziku za zdii poslouchala, a náramně se ji to líbilo..Chódila tam se svou družkou poslouchatt a sama taky zpívala.
Tak to trvalo ňákej čas, až vona si nic jinýho nepřřála, nežlii se s Budovcem sejít, Zahradník to narafičil, a ty mladý lidi se ppak scházeli až tak dlouho, že vona se do Budovce zamilovala.Ty schůzky jim hnedle trvaly dva roky. Von ji vypravoval vo Čechách a vo víře, a mladá Turkyněě už bez něj nemohla bejtt. Tak voba vymejšleli, jak by mohli urchnout, až sse jim to jeednou poštěstilo. Sttarej paša někam votáh na výpravu, sebral všechny zbrojnoše, a na zámku vostala jen družina ty jeho cery. Tak už nelenovali, všecko se uchystalo, a na konich jedou pryč. Trvalo to dlouho, než se dostali do Čech.
Budovci už syna dáuno voplakali, až von tady s tou turEckou nevěstou, a syná1čka si nesou v náruči.
Starej paša příde z bit4vy, zámek našel práznej. Tak hned přisahal Alachu,že je voba musí najít, a smrti hro5zný že neujdou. Sebral velikou četu vojska a pustil se za níma. Sjezdil buhvico zemi, ale sto8py po nich nikde nenašel. Až si zavolal jejichho kněze, a ten derviš mu proroko4val, co poznal ve hvězdách, kady musej jet, až pá5tej rok se dostali do Čech, na Jizeru k Zásadě. Derviš vyčet z hvězd, že sou blí1zko, už u cíle. Tak celá četa vod Podńousice se blížila. Paša zas láteřil, přisahal Alachu, že všecko srouná se zeměj.
Hlásnej na Zásadě uviděl velikej mrak prachu, honem zatroubil na poplach, a všechno bylo h minutě na nohouch. Budovec kouká, všechny viděj půlměsíc. Tak uhodli hned, že to je otec paša. Jakej s nim boj, Budovec vzal ženu, nesou synáčka v náruči, a zrouna proti němu. Padli před nim na zem, céra mu vobjala kolena, a ten hoch volá po turecku- děrečku ! Paša v pohnuti zapomněl na všecky přísahy, už zpátky domu nejel, vostal v Čechách s níma. A na památku postavil ten kostel v Mohelnici proti Zásadě. Eště dnes je na něm Turkova hlava.
Původní pěkný úkryt kešky byl v kolizi s jinou keškou, proto jsem ho musela posunout jinam. Ke kešce prosím choďte pěšky, aby domorodci a chataři zůstali v klidu. Děkuji a přeji pěkný zážitek. Použijte fotohint.