Či nejedlá?
Jako malá holka, školou povinná, jsem trávila téměř celé letní prázdniny s bráchou a mamkou na chatě kousek od Horažďovic ve vesnici, kde to do lesa bylo na všechny strany, co by kamenem dohodil. A tak bylo naší častou aktivitou sbírání hub a jejich následné konzumování. Mezi naše oblíbené úlovky patřily bedly, jejichž velké kloboučky osmažené v těstíčku byly velkou pochoutkou. Z těch dob mám také zažitý i "přídomek" této sympatické houby "jedlá". Vlastně do nedávna jsem byla přesvědčená, že celé (rodové a druhové) jméno mé oblíbené houby je "bedla jedlá".
Bedla jedlá, jak krásně a jasně to zní.
Čas běžel a já se sbírání hub příliš nevěnovala. Až před pár lety nastal rok, kdy se hub a tedy i krásných bedel velmi urodilo a já si jich nesla z lesa domů plný košík. Těšila jsem se na bedlí řízky, když mi, už ani nevím kdo, začal vysvětlovat, že žádná "bedla jedlá", ale bedla vysoká je ta pravá. A že jsou také druhy nejedlé, ba přímo i zdraví nebezpečné. Jaké bylo mé zklamání, když jsem si ověřila tuto nemilou informaci na internetu. Naštěstí tenkrát byly v mém košíčku opravdu bedly jedlé (vysoké), na kterých jsme si pochutnali, ale od té doby, když vidím bedlu, už tak nejásám. Jen ten můj zažitý název "bedla jedlá", mi stejně okamžitě probleskne hlavou. (-:
Moji kamarádi, aniž by znali můj kladný vztah k těmto houbám, mě nedávno jedním krásným exemplářem z rodu bedel obdarovali. Tak máte-li chuť se mnou zapátrat, zda jde tentokrát o bedlu jedlou či nejedlou, vydejte se do lesa. Kde jinde taky houby hledat.
Zde je malá nápověda pro její správnou identifikaci.
Bedly jsou fascinující rod hub, který zahrnuje mnoho druhů, z nichž některé jsou oblíbené jedlé houby a jiné jsou nejedlé nebo dokonce jedovaté. Je klíčové umět rozlišit jedlé bedly od jejich jedovatých dvojníků, zejména od zástupců rodu Chlorophyllum, které byly dříve řazeny mezi bedly.
Mezi nejznámější a nejoblíbenější jedlé bedly patří:
- Bedla vysoká (Macrolepiota procera): Její klobouk může dosahovat průměru až 30 cm. Má charakteristické hnědé šupiny na světlém podkladu a výrazný, volně posuvný prsten na kroužkovaném třeni. Je to vynikající jedlá houba, vhodná pro přípravu různých pokrmů.
- Bedla červenající (Chlorophyllum rhacodes, dříve Macrolepiota rhacodes): Má klobouk s nahnědlými šupinami a při poranění dužnina, zejména ve třeni, červená. Prsten je také posuvný. Je také jedlá, ale u některých citlivějších jedinců může způsobit mírné žaludeční potíže, proto se doporučuje tepelně upravit.
- Bedla útlá (Macrolepiota mastoidea): Je podobná bedle vysoké, ale je celkově menší a štíhlejší, s ostřejším hrbolkem uprostřed klobouku. Je rovněž jedlá.
Největší riziko při sběru bedel představují jedovaté druhy z rodu Chlorophyllum, které se jim vzhledově velmi podobají:
- Bedla zahradní (jedovatá) (Chlorophyllum brunneum, dříve Macrolepiota brunnea): Tato houba je velmi podobná jedlé bedle červenající, ale je silně jedovatá. Má robustnější, často více hnědě šupinatý klobouk a třeň, který u báze silně červená až hnědne a často má pevný, neposuvný prsten. Roste často v zahradách a parcích. Způsobuje silné trávicí potíže.
- Bedla drsná (jedovatá) (Chlorophyllum molybdites): Tento druh je v Evropě vzácnější, ale je také silně jedovatý. Klíčovým rozpoznávacím znakem je nazelenalý výtrusný prach, který je patrný na starších plodnicích nebo při otisku lupenů na bílý papír.
Bedly (rod Macrolepiota i příbuzné rody jako Chlorophyllum) se vyznačují svými typickými znaky. Pro bezpečný sběr je nezbytné hlavní rozlišovací znaky jedlých bedel znát. Jsou to:
- Velikost a tvar: Jedlé bedly jsou často velké a masité, s kloboukem, který se z mladého kulovitého tvaru rozprostře do širokého, často deštníkovitého tvaru.
- Šupiny na klobouku: Klobouk je zpravidla pokryt charakteristickými tmavými šupinami na světlejším podkladu. Jejich uspořádání a barva jsou důležitými rozlišovacími znaky.
- Volný, posuvný prsten: Jedním z nejdůležitějších znaků u jedlých bedel (např. bedly vysoké) je dvojitý prsten na třeni, který lze snadno posouvat nahoru a dolů. U jedovatých druhů je prsten často pevný nebo chybí.
- Bílý až krémový výtrusný prach: Tento znak je viditelný, pokud necháte klobouk houby ležet na tmavém papíře. U jedovatých druhů může být výtrusný prach nazelenalý.
- Neměnící se barva dužniny (u bedly vysoké): Dužnina bedly vysoké je bílá a po poranění nemění barvu. U bedly červenající, která je také jedlá, dužnina při poranění slabě červená, zejména v bázi třeně.
Důležité upozornění!
Při sběru bedel je naprosto nezbytné být si jistý správnou identifikací. Pokud máte sebemenší pochybnosti, raději houbu nesbírejte nebo se poraďte se zkušeným mykologem. Existuje mnoho případů otrav houbami způsobených záměnou jedlých bedel za jedovaté druhy rodu Chlorophyllum. Rovněž se důrazně doporučuje nesbírat mladé, nerozvinuté plodnice bedel, protože v této fázi je rozlišení od jedovatých dvojníků extrémně obtížné. Sbírejte pouze dospělé exempláře s jasnými a zřetelnými znaky.