Zápalka, chemické zapalovadlo, byla vynalezena na počátku 19. století. Protože obsahovala kyselinu sírovou, začalo se zápalkám lidově říkat sirky. První zápalku vyrobil Francouz Jean Chancel v roce 1805. Její hlavička byla ze směsi chlorečnanu draselného, síry, cukru a gumy a zapalovala se tak, že se namočila do malé azbestové baňky naplněné kyselinou sírovou. Byl to však velmi drahý a nebezpečný postup, který se neujal. První škrtací zápalky se nazývaly congrevské (po vynálezci světelných raket generálu Congrevovi). K zapálení stačilo škrtnout o smirkový papír. Další pokusy ve výrobě zápalek vedly k použití směsí s fosforem. Zapalovaly se škrtnutím o jakýkoli suchý a drsný povrch (např. podrážku boty). Jejich nevýhodou byla možnost samovznícení. V roce 1830 francouzský chemik Charles Sauria změnil složení zápalky – začal používat bílý fosfor. Pach byl sice odstraněn, avšak kvůli smrtelné jedovatosti bílého fosforu byla výroba těchto zápalek po roce 1910 zakázána. V roce 1848 vynalezl frankfurtský profesor chemie Rudolph Christian Boettger bezpečnostní zápalky, které se zapalují o škrtátko. O vynález nebyl v Německu zájem. Proto jej koupili švédští bratři Johan a Edward Lundströmové. Zápalky zdokonalili, opatřili zasouvací krabičkou a začali je v roce 1855 průmyslově vyrábět.
Zdroj: https://www.i60.cz/clanek/detail/30929/pribeh-zapalek