Příběh o dívce, která se stala Andělem
Kdysi dávno žila v této krajině dívka jménem Anna. Byla známá svou laskavostí, protože dokázala naslouchat i těm nejtišším hlasům – zpěvu ptáků, šumění listů i šeptání lidí, kteří k ní přicházeli se svými starostmi. Tam, kudy chodila, rozkvétaly květiny i mimo svůj čas, a lidé říkali, že s sebou nese kousek světla, které jim ulehčuje srdci.
Neposkytla jim zlato ani bohatství, ale nabízela něco mnohem vzácnějšího – útěchu a klid. Říkalo se, že kdo se setkal s jejím pohledem, tomu ubylo bolesti v duši.
Jednoho dne však Anna zmizela. Nikdo nevěděl, kam odešla – jako by se rozplynula v mlze. Ale vesničané si všimli podivných znamení. Večerem se nesl tichý zpěv a v zahradách se objevovala bílá pírka.
Staří lidé šeptali, že Anna dostala dar – stala se andělem, aby mohla chránit všechny, kdo ji potřebují. Už nekráčí mezi námi, ale zůstala nablízku – ve světle, v dechu větru, v naději.
A tak vznikla tato socha. Stojí tu na místě, odkud je krásný výhled na krušnohorské městečko. Kdo usedne na lavičku poblíž a nechá pohled spočinout v dálkách, tomu výhled pohladí duši a odpočinek uklidní mysl. Říká se, že právě tehdy lze zaslechnout jemný šepot Andělky – pro toho, kdo opravdu naslouchá.
A kdo věří, tomu prý Andělka schovala svůj poklad do výšky 7 m do koruny stromu…
Neparkujte prosím přímo u keše, není kde zastavit a parkoviště je soukromé, buďto parkujte na louce nebo ve městě.