K samotné keši:
Keš obsahuje: 1x propiska, 1x tleskačův hlavolam, 1x logbook, 1x návod tleskačova létajícího kola
Plánek létajícího kola si prohledněte a zanechejte ho pro další kačery 
P.S. Pro úspěšné odlovení je třeba tleskačův hlavolam vyřešit. Ježek je rozšroubovatelný 
Zvonice v Nových Bránicích
Proč zde stojí od pradávna zvonice? Zvonilo se a zvoní pro různé účely. Nejčastěji na svolání věřících k bohoslužbě, k oznámení úmrtí, umíráček nebo na zvukovou signalizaci, jako je varování před nebezpečím, požárem, povodní. Dnes se na zvonici zvoní ve 12:00 k poledni, v 18:00 klekání a již zminěný umíráček.
Zděné zvonici v Německých Bránicích (tak se Nové Bránice jmenovali do konce 2. světové války) předcházela zvonice dřevěná, ta byla postavena u tehdejší školy č.p. 52 pravděpodobně v letech okolo 1770 až 1775, za císaře Josefa II. Byla osazena malým zvonem, na který zvonil místní učitel.
Zděná zvonice nynějšího vzhledu nahradila původní dřevěnou zvonici přibližně roku 1835. Byla postavena na návsi před hospodářským stavením dnešní č.p. 6. Zde zvonička stála až do roku 1959. V roce 1959 dochází z důvodu výstavby nového mostu přes mlýnský potok k demolici zvoničky a přestěhování na současné místo. Na pozemek původního starého hřbitova. Zde stojí zvonička do dnes a je velkou naší památkou. Demolici a stavbu na novém místě prováděli místní dobrovolní hasiči společně se členy místního zemědělského družstva.
Za první světové války bylo nařízeno rekvírování zvonů. Důvodem byla vysoká potřeba kovů pro zbrojní průmysl a vysoký obsah barevných kovů ve zvonovině. Dne 5. březnu 1917 došlo k rekvizici i zvonu z naší zvonice. Po skončení první světové války byla zvonička roku 1920 osazená novým zvonem za pomoci obce, hasičského spolku a farnosti dolnokounické. Stejný osud potkal zvoničku i za druhé světové války. Přichází opět rekvizice barevných kovů včetně sochy T.G. Masaryka u školy. Ta byla odvážným zaměstnancem v brněnské slévárně ukryta pod zemí a tak přečkala roztavení. Po skončení války dochází k návratu povodní sochy na pomník u školy. Bohužel zvon je vrácen pouze v kopii navíc není bronzový, ale železný litinový. Naproti zvoničce stávala Fraňkova hospoda s velkou zahrádkou, kuželnou, pódiem pro divadelní vystoupení. Hospoda byla místní centrum všeho dění. Za zmínku stojí, že zvonička bývala dominantou návsi. U zvoničky se odehrávaly hody, hasičské tréninky i závody. Na zvoničce byl nainstalován držák na sušení hasičských hadic, amplion obecního rozhlasu, první elektrická veřejná svítilna v obci a lano určené k nácviku slaňování, to využívali hasiči.
V červenci roku 2021 byla na návsi vedle Tyršova stožáru postavena dřevěná zvonička, jako připomenutí staré zvonice.
Autorem zvoničky je pan Josef Zahradník.
Historická fotografie původní zvonice na návsi
Současná fotografie zvonice na místě bývalého hřbitova
Dřevěná zvonička na návsi
Jan Tleskač
Jan Tleskač byl fiktivní sirotek ze Stínadel, který se objevil v dílech Jaroslava Foglara, zejména v knize Záhada hlavoĺamu. Jan Tleskač byl ještě jako nemluvně nalezen na ulici ve Stínadlech. Neměl na sobě nic, z čeho by se dalo poznat, kdo byli jeho rodiče. Měl pouze plenky a v ruce jen kovovou klec s hvězdicí uvnitř. Byl dán do dětského domova a bylo mu přiděleno jméno.. Byl také jediný, kdo uměl vyřešit svůj hlavolam, později nazývaný ježek v kleci.
JanTleskač byl zhruba čtrnáct let starý, když byl dán do učení k zámečnickému mistrovi Emanueli Mažňákovi.. Někdy v době učení si začal psát deník, do něhož si i napsal, jak ježka vyndat z klece. Tleskačův mistr Mažňák, kterému začal Tleskač říkat Em, věděl, že Tleskač má v ježkovi ukrytý jakýsi vynález, nevěděl však jaký. Jednou Em kvůli dychtivosti po hlavolamu vtrhl do kůlny, ve které Tleskač vždy pracoval, a začal se s ním prát. Po chvíli utekl, ale Tleskač stejně díky pachu oblečení poznal, že to byl Em.
Jan Tleskač se stále víc a víc Ema bál, což ho popohnalo k tomu, aby dokončil svůj další vynález: létající kolo. Při testování kolo sice vzlétlo, ale krátce potom asi z dvoumetrové výšky spadlo i s Tleskačem na zem. Chtěl kolo znovu opravit, bohužel to však nestihl. Jednoho dne se popral s Emem a hned poté šel zvonit do kostela sv. Jakuba, jelikož si zvoněním na mších přividělával.. Ještě cestou se potkal s kostelníkem, který ho utěšoval. Tleskač si potom ve zvonici psal svůj deník, ale byl přistižen Emem, který si přišel pro hlavolam. Tleskač zahodil deník do podkroví a dal se do další rvačky s Emem. Po chvíli začaly Janu Tleskačovi docházet síly a Em ho vyzdvihl nad zábradlí a shodil ho ze zvonice dolů.
Originální návod Jana Tleskače k vysvobození ježka v kleci
„Když natočíme nejdelší osten ježka tak, aby vyčníval z klece nejširším jeho otvorem, posuneme ježka do poloviny výšky klece. Pak točíme za vyčnívající osten ježkem, až na jeho protilehlé straně dostaneme do kolmé polohy nad sebou dva jiné ostny, nejdelší po tom, který už vyčnívá vpředu. Popostrčíme předním ostnem ježka tak, aby jeho dva kolmo nad sebou se nacházející ostny pronikly protilehlým otvorem co nejvíce ven. Potom za přední osten sklápíme hlavolam jakoby dolů, až jak zadní dva vyčnívající ostny dovolí, a poněkud doleva. Tím ježek dostane v kleci takovou figuru, že se všechny jeho ostatní ostny, které jinak překážejí jeho vyklouznutí ven, zmizí z jiných otvorů klece v jejím vnitřku a zaujmou příznivou polohu k nejširšímu otvoru. A pak stačí už jen ježkem kroutit za nejdelší vyčnívající osten střídavě sem a tam. Přitom se osvobozje ježek stále víc a více svými ostny z klece, až je venku úplně. A nazpět se dostává způsobem přesně opačným.“
Nutno podotknout, že tento návod je spíše fantazií Jaroslava Foglara.
