Soustov, to je taková vesnička schovaná v údolí, kousek od hlavní silnice. Na severovýchodě ji chrání mírný kopeček, co se mu říká Spiesův vrch, taky přezdívaný Hrádek nebo Paseka. Na západní straně je zase ostřejší kopec zvaný Pahorek, ze kterýho je top výhled na celou krajinu a až na Šumavu.
Původně se tomuhle místu říkalo Psohostov, jak je to zapsaný už v roce 1379 v nějakým starým berním rejstříku. Kdysi tu stával i hrad Psohostov, co vznikl, když se kolem něj začala stavět zemská cesta z Klatov do Domažlic. Lidi se tu živili zemědělstvím a každej měl tak 10-15 ovcí.
Místní mystika a oldschool zvyky
V Soustově se prý zvonilo proti mrakům, a dokonce se i troubilo na roh, což bylo celkem normální na Chodsku. Roh ale nesměla vzít do ruky žádná ženská.
Kolem roku 1848 tu stávala taková kruhová altánová stavba, co se jí říkalo Hrádek. Byla prý postavená pro nějakou kněžnu, co bydlela v nedalekým zámečku.
Taky tu kdysi byla Myslivna, na jejímž místě zbyly jenom zbytky fakt hluboký studny.
Něco málo z kroniky
-
Rybník v Řimku je tu odjakživa.
-
Pouť se slaví na svatého Antonína a posvícení na svatého Havla.
-
Elektřina sem dorazila až v roce 1933. První žárovka se rozsvítila na velkostatku.
-
V roce 1935 tu velkostatkář Kohout nasázel ovocné aleje.
-
-
května 1935 tu na návsi zasadili památnou lípu na počest státníka Antonína Švehly. Ta lípa tam je dodnes.
Sportovní club a parta, co chtěla hrát
Pětka borců se 5. července 1936 sešla u obecní studny a založili Sportovní klub. Díky tomu, že měli super kamarádství a dobrý úmysly, jim obec dala pozemek a oni si udělali hřiště. Hrál se tu fotbal i volejbal a když se nedalo hrát venku, dělaly se divadla a plesy.
Válečný dějiny Soustova
-
září 1938 byla mobilizace a šest chlapů z vesnice muselo narukovat. Po pár dnech ale byla kapitulace a oni se vrátili domů. V březnu 1939 přijeli Němci. Všechno bylo v němčině, auta jezdila vpravo a na silnicích byl šílenej provoz. Zemědělci museli odevzdávat úrodu. Lidi z vesnice si navzájem pomáhali, nikdo nikoho neudal, a proto nikoho nezavřeli. V roce 1943 si velkostatkář Kohout prosadil vodovod přes cizí pozemky a jeden chlap, Jan Duda, šel kvůli tomu na čtyři dny do basy.
Válka skončila 7. května 1945, kdy do vesnice přijelo první americké vojenské auto. Lidi jim běželi naproti, děti dostávaly žvýkačky a chlapi cigára.