K této keši jsem použila pár postřehů z knihy
Dona Miguela Angela Ruize " ČTYŘI DOHODY "
Mohla to být keš o ničem, jen tak, pro bod... Kdo chce, může si přečíst i listing.
Ostatním doporučuji přečíst si poslední odstavec - Ke keši.
Autor se ve své knize prezentuje jakožto praktický průvodce osobní svobodou skrze moudrost starých Toltéků. Používá obrazných výrazů, aby přiblížila své poslání skrze pocit, spíše než slova.
Obhajuje osobní svobodu, kterou můžeme získat tehdy, když se zbavíme bezpočtu malých dohod a přesvědčení, která jsme uzavřeli sami se sebou a s ostatními lidmi. Tyto dohody v našich životech vytváří nejrůznější omezení a vedou k nespokojenosti. Řešením je nalezení integrity, sebelásky a míru v životě každého člověka tím, že se zbaví odpovědnosti za utrpení druhých. Zde jsou čtyři dohody, které nám v tom pomohou:
- Nehřešte slovem.
- Neberte si nic osobně.
- Nevytvářejte si žádné domněnky.
- Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete.
Druhá dohoda:
Neberte si nic osobně
- Vnímejte činy a slova druhých jako odraz jejich vlastních názorů a zkušeností, nikoli jako útok na vás.
- Buďte imunní vůči názorům druhých a nenechte se jimi ovlivnit.
To znamená, že bychom neměli dovolit, aby slova nebo činy jiných lidí narušily naši duševní rovnováhu. Když je nebereme osobně, nejsme ovlivněni druhými lidmi a můžeme se soustředit na to, co je pro nás skutečně důležité.
Druhá dohoda učí vnitřnímu klidu a neprodyšnosti vůči manipulaci a komplexům.
Vysvětleno na principu: člověk, který k vám hovoří, k vám hovoří jen zdánlivě. Představte si sami sebe jako zrcadla, aby vám to pomohlo vyrovnat se s tím, že dialog je vlastně veden jen jednosměrně. Ten člověk vidí jen svůj vlastní, zmatený odraz ve vás. Lidé se dívají ze svých těl jen směrem ven, svýma očima. Technicky sami sebe vnímat moc nemohou, proto to dělají skrze lidi kolem sebe. Neustále zkouší, kde jsou ty hranice, které rýsují jejich osobnost. Ty však nikdy nenajdou. Slabší jedinec vám totiž ukáže, že hranice nemáte a že si s ním můžete zacházet, jak potřebujete. Jiní vás naopak obklíčí představou, že už dávno na hranici jste a dál není kam; jste bezmocní. Okupujete-li jen 10 % možné svobody k činům mezi vámi a osobou druhou, tolik svobody tak dáváte této osobě?
Takováto nerovnováha vede k nerovnováze v lidech samých a vice versa. Radí tedy: „Jste to, co jste. Neberte si více a všanc nedávejte také nic.“ Snaží-li se někdo zabírat vaše vnitřní území, fungujte jen jako zrcadlo, bez reakce (pozn. pravděpodobně zase manipulací, viz vyřešeno Dohodou První).
„Osobní důležitost, tedy braní věcí osobně, je maximální výraz sobectví, protože vychází z domněnky, že všechno se týká nás.“ Jenže nic, co ostatní dělají, nedělají kvůli nám, ale kvůli sobě. Žijí ve vlastních snech, ve vlastní mysli, a ta je zcela odlišná od té naší. Tedy bereme-li něco osobně, jako bychom předpokládali, že ostatní znají náš (vnitřní) svět, a máme tak tendenci jim náš svět, naše vidění vnutit.
„I když se nějaká situace jeví jako osobní, i když nás jiní přímo urážejí, nemá to s námi nic společného.“ To, jak se vyjadřují ostatní, je v souladu s dohodami v jejich myslích. Pojímáním věcí osobním způsobem se stáváme snadnou kořistí.
„Ať půjdeme kamkoliv, nalezneme všude lidi, kteří nám budou lhát, a jak bude naše uvědomění růst, povšimneme si, že lžeme také sami sobě.“ Nečekejme, že nám lidé budou říkat pravdu, neboť sami sobě taky lžou. Lžeme ze strachu.
„Nemáme nikdy odpovědnost za činy druhých, neseme odpovědnost jen za ty své.“ S touto dohodou pak můžeme říkat ano či ne bez výčitek či žádat o cokoliv, co budeme potřebovat.
Ke keši: Atributy napoví, za sucha je terén lepší, za mokra klouže. Prosím vracejte krabičku na stejné místo.