Tato keš vás zavede poblíž Černodubského rybníka.
Keš obsahuje pohádku pro děti a básničku.
Apeluji na nálezce, aby se zašli podívat k přilehlému rybníku. Bohužel jeho okolí je již „zakeškované“, a byla by škoda nechat si opravdové labutě uniknout pozornosti.
Krásné místo k přečtení pohádky je lavička u stavidla
_______________________________________________
Vyslyšená přání z Černodubského rybníka
Na hrázi Černodubského rybníka, kde se staré duby sklánějí až k hladině a jejich větve kreslí stíny na vodu, žije labuť jménem Lída.
Je krásná, bílá jako čerstvě napadlý sníh, a elegantní jako ranní mlha, která se tiše rozplývá nad rákosím. Přesto však Lída není šťastná.
Po návratu z teplých krajin sleduje jak se párují lysky, potápky i čápi, a její srdce naříká a volá po lásce. Labutě si totiž vybírají partnera na celý život – a Lída toho pravého stále jen vyhlíží. Sní o tom, že jednoho dne připluje někdo, s kým bude moci sdílet slunce, ale i vítr a déšť.
Jednoho podvečera, kdy nebe hořelo barvami zapadajícího slunce, se na rybníku objevil nový labutí samec. Jmenoval se Hugo. Byl silný a tichý, s upřímnýma očima, které jako by měly pochopení pro vše. Lída se na něj nemohla vynadívat. Hugo byl ale v Černodubském rybníce nový a nesmělý. Držel se opodál a pozoroval Lídu zpovzdálí. Srdce se mu rozbušilo pokaždé, když Lída plula kolem.
Rozhodl se, že její srdce získá. Ale jak na to? Co byste dělaly děti vy?
Hugo zvolil cestu trpělivosti. Každé ráno připlaval Lídě naproti a popřál jí krásný den. Někdy jí donesl kousek vodní trávy, zpíval jí jemné písně, které mu šeptaly ptáci ukrývající se v korunách stromů. Jindy jí ukázal nejhezčí kout rybníka – místo, kde si bobr stavěl hráz a kde žába dirigovala večerní koncerty.
Dny plynuly a Lída si začala všímat, že Hugo není stejný jako ostatní. Nesnaží se zaujmout silou ani křikem. Místo toho je pozorný, zdvořilý, a právě to jí bylo velmi milé a uvědomila si, že se cítí v jeho společnosti příjemně.
Starý vrabec sedící na větvi sledoval jejich tichá setkání a radostně zašvitořil: „Pravá láska proměňuje svět v lepší místo plné naděje.“ A další obyvatelé rybníka mu hlasitě přitakali.
Po nějaké době Hugo připlul blíž k Lídě a s jemností a nervozitou v hlase pronesl:
„Já, Lído… já bych s tebou chtěl zůstat. Navždy!“
Lída se usmála a srdíčko jí poskočilo radostí. V duchu si říkala „Děkuji, má přání byla vyslyšena!“
Od toho dne byli ti dva nerozluční. Společně plavali vedle sebe při každém východu i západu slunce. Po čase postavili hnízdo pod starým dubem a vyseděli svá první vajíčka. Od té doby je Černodubský rybník rybníkem lásky.
Na Černodubském rybníce, kde tančí vážky v rákosí,
Hugo si Lídu získal — srdcem, co tiše poprosí.
Ne silou, ale láskou čistou, co v tichu trpělivě zrála,
a každá kapka na hladině tu zázrak lásky zpřála.