Odval
Správně tedy výsypka nebo halda či kypa. Je velká hromada více méně sypkého materiálu (hlušiny), který vzniká lidskou činností jako odpad při těžbě různých nerostných surovin (uhlí, uranu, kaolinu apod.) nebo při průmyslové výrobě (zejména hutnictví). Je to tedy antropogenní krajinný útvar, tj. útvar vytvořený člověkem, obsahující nadložní a podzemní vrstvy, vytěžené v lomech a hlubinných dolech. Slouží k dočasnému nebo trvalému uložení těchto vytěžených skrývkových hmot.
Výsypka neobsahuje těžené materiály v dostatečné koncentraci nebo dostatečné kvalitě, přesto může obsahovat stopy látek nebezpečných, například radioaktivních. Materiál výsypky pochází z hlubších vrstev a jen pozvolna se na něm může uchytit vegetace, a to jen jistého typu. Naopak u výsypek nezpevněných vegetací hrozí sesuvy půdy. Jiné nebezpečí, zejména u výsypek uhelných dolů, představuje podzemní hoření zbytků uhlí, které se obvykle nedá hasit a může trvat několik let.
V mnoha zemích proto zákon nařizuje těžebním společnostem, že musí výsypky rekultivovat. Výsypky tvoří významné krajinné dominanty o mocnosti až kolem 100 m a výrazně dokážou změnit ráz okolí. Například v Belgii se rekultivované výsypky využívají jako lyžařské svahy, terénem vedou cyklostezky a podobně. Na jižních svazích se zakládají vinice (v Česku např. u Litvínova) nebo sady. Někdy se změnou technologie stane materiál výsypky znovu ekonomicky zajímavým a začne se zpracovávat.
Od výsypek, jež mají více méně homogenní složení, je třeba odlišovat skládky, vzniklé skladováním různorodých, často organických nebo chemicky aktivních odpadů. U těch je třeba zvláštních opatření kvůli nebezpečí kontaminace podzemní vody a podobně. Podobným případem jsou odkaliště.
Výsypky se dělí podle umístění na:
vnitřní – uvnitř lomu v lokalitě, která je už vytěžena
vnější – v blízkém okolí lokality těžby.
Zbůšská výsipka náleží k černouhelnému dolu původním názvem Důl Austria jubilejní a pak během desetiletí ještě několikrát změnil své jméno. Poslední název Důl Obránců míru nesl od roku 1953. Ve své největší slávě se tyčil do výšky až kolem 110m nad zdejší krajinu. Byla to opravdu dominanta zdejšího okolí. Po rekultivaci se výška snížila na současnou kolem 40m. Halda byla částečně odvezena, z největší části rozhrnuta. Zbourány byly i těžní věže a komíny na dole pod haldou, které z vysoka převyšovaly všechny místní budovy.
Než halda úplně ztratila svou výšku proslavila se i ve filmu. Natáčely se tu scény do snímku Kytice režiséra F.A.Brabce. Konkrétně do balady Dceřina kletba. Na okraji vrcholu byla postavena šibenice, která zůstala ještě nějakou dobu po natáčení a při pohledu na haldu působila jako by se čas vrátil o několik století zpět.
V současnosti na rozhrnutém zbytku provozuje firma výrobu kompostu a různých druhů substrátů.
Na výchozích souřadnicích je umístěný štítek, který vám prozradí místo umístění finální schránky. Je to také jedno z míst odkud je celkem výhled na celý odval. Aby jste se zapsali do logbooku symbolicky si vyzkoušíte fárání do dolu - štítek a odlov schránky na stromě symbolizuje výstup na vrchol odvalu. Ke štítku se dá celkem obstojně dojet autem a pak můžete zanechat své vozidlo na P1 a dojít si pro schránku. Pro ty kteří se chtějí trochu provětrat na čerstvém vzduchu doporučuji P2. Finální strom má větvě těsně u země, takže není potřeba žádné velké námahy dostat se do koruny.
Přeji dobrý lov.
!!!POZOR V KEŠI NENÍ TUŽKA!!!