Za sedmero horami a sedmero řekami, když se psal rok, kterému vládla jedna labuť hlídající tři rybníčky, se do světa vydal jeden klučina, jménem T. Vlasy to tehdá ještě pořádně nemělo, ale ten hlásek, ten všemu okolnímu světu oznamoval, že si zaslouží trochu té pozornosti. Kukadla měl velké, hnědé. Nejlepšími kamarády, dá-li se to tak říci, byli jeho rodiče. O co si řekl, to měl, kdo by taky dobrovolně poslouchal řev malého mimina, že. Byl ale takové to miminko „za odměnu“. Kam ho rodiče položili, tam si spokojeně hrál a neprotestoval.
Čas běžel. Malý T začal lézt, stoupat si a následně i chodit. Úspěšně absolvoval školku, Majdalenka s Apolenkou tam na něj sice nečekaly, za to ale spousta hraček. Stavebnice, to bylo jeho!
Ve škole si oblíbil přestávky, zvlášť, když na něj čekala svačinka. Nebo oběd. A pak družina. Panečku, tam si hrál! Začal poznávat sám sebe. Kamarádů, těch nikdy T moc neměl. A když už, tak na dobrodružství s nimi vzpomíná do teď. Přibyla mu péče o malou sestru. A těch zálib. Kdeco postavit, opravit, vynalézt. Karton mu byl nejlepším parťákem. A Merkur či Lego. O „samé“ na vysvědčení nebývala nouze. Začal se zajímat o Mapy, založil si účet na Geocachingu, začal se psát příběh kluka jménem MapperDB.
Po dlouhých devíti letech, nadešel čas porozhlédnout se po nějakém tom dalším vzdělání. Nastalo váhání a přemýšlení, kam dál by MapperDB šel. Na stavárnu? Grafiku? Vyučit se? To ne. Té jeho chytré hlavy by přece byla věčná škoda. Na gymnázium s ním! A tak začal dojíždět. Jinou možnost stejně neměl, DB nejsou tak velké, aby se zde nacházela nějaká ta střední škola. Vyžíval se v „nočních směnách“ u počítače a v ranním vyspávání skoro do chvíle odjezdu autobusu. Geocaching nechal ale spinkat. Kroksy, to byla jeho nejoblíbenější obuv. Okolí se to ovšem nelíbilo, a tak je jednoho rána nenašel. Během těch bláznivých čtyř let zplnoletil, stal se hlavní hvězdou břeclavské Talentshow. A ne jednou. Pak přišla zkouška dospělosti. A znovu nejistota, co bude dál. Že prý zkusí štěstí na MUNI. Historie a Ájina. „Štěstí“ si tam prý našel, ale při studijně ho moc nenašel. Nebo ho pokoušel tak dlouho, až si našlo jiný dům. Se svým Štěstím začal trávit víc a víc času. Probudil se v něm opět zájem o geocaching, ale tentokrát to rozjel ve velkém. Úspěšně nalézá, vytváří, opravuje, hraje si s listingy. Samotného ho ovšem lovit nebaví. Prý to chce toho správného parťáka. A tak u jedné krabičky na úžasném místě, kde potůček teče, po louce, kde se prošli koně, ptáčci zpívali v korunách stromu, požádal své Štěstí, zdali by s ním kešky nelovilo napořád.
A co teď?
Znovu začal nosit kroksy. Snaží se zaučit v práci, aby si mohl plnit své sny za Štěstím. A třeba právě teď sedí a čte si tento listing a zlobí se, co to kdo o něm napsal… Nebo se snaží tuhle krabičku právě najít v terénu. Nebo si píše svůj další výtvor pro nás, vážené kačerstvo. A třeba právě spí, jí, nebo nevím co ještě (je toho fakt hodně, co by se tu dalo jmenovat). Dost možná mě za to, co jsem tu o něm napsala, rdousí. A v neposlední řadě tráví čím dál víc času se svým Štěstím.
Jóóóóóó… A taky jsem zapomněla, že miluje čtení logů. Nemyslím těch, co obsahují jen „TFTC“, „Díky“, a podobné krátké logy. Má rád takové ty logy od srdíčka, kde si počte… A věřte mi, milé kačerstvo, že on ty logy čte velice rád 
.