A máme tady tajemnou Křivolačinu, A u ní hustý les..Až nepřátelský, a hodí se mi k němu jedna balada-
České lidové balady- Mysliveček
V Křivolačině v hustém lese
hezká holka trávu seče.
Přišel na ni mysliveček,
požádal ji o věneček.
Chceš-li holka, chceš má býti,
nebo tady zahynouti ?
Než bych tady zahynula,
rač bych třikrát zavolala.
Zavolej si třeba pětkrát,
neuslyší tě jenom pták.
Jak ponejprv zavolala,
zezulinka zakukala.
Zezulinka zaplakala,
v Křivolačině řeč rozléhala.
Mladší bratr to uslyšel,
staršímu to povídat šel.
Milý bratře, zle je s námi,
naše sestra volá v háji !
Její brtři nemeškali,
vrané koně osedlali.
Když koníčky osedlali,
ku Křivolačině pospíchali,
Potkali tam myslivečka,
polesného mládenečka.
Ptám se já tě, myslivečku
kdes zakrvácel svou flintičku ?
Zastřelil jsem holubičku
v rychtářovým okénečku.
Která dycky vrkávala
a mládencům spát nedala.
Ptám se já, tě myslivečku,
kdes zahrabals mou sestřičku ?
Tvá sestřička zmordovaná,
pod javorem zakopaná.
Mnozí páni v stříbře, zlatě
a ona tam leží v blátě.
Zlořečený myslivečku,
polámu ti tvou šavličku !
Žala trávu tam v tom háji,
můj pán koukal z okna na ni.
Hned on na ni mě sem poslal,
bych ji z háje ven vykázal.
Nechtěla mě poslechnouti,
musel sem ji rozseknouti.
Šavličku mu polámali,
na kusy ho rozsekali.
V každou stráň kus pověsili,
jak naší sestře činili,,,
,,V myšlení a zájmu evropských romantiků na přelomu 18. a 19. století stála lidová balada, podobně jako pohádka, pověst, epos na čelném místě. Lákala je a fascinovala její básnická atmosféra i její vnitřní výpověď, nalézali v ní peotickou malbu dávné minulosti a národního života, šerosvitný odlesk starých mýtů a bájeslovných představ..."
editorka Marta Šrámková
Pod javorem nehledej