FP - Podzámecká zahrada Kroměříž Event Cache

FP – Podzámecká zahrada Kroměříž

Podzámecká zahrada je větší z „arcibiskupských zahrad“ v Kroměříži. Od roku 1995 je národní kulturní památkou a od roku 1998 položkou na Listině světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Je také součástí Městské památkové rezervace Kroměříž. Přírodně-krajinářský park ve stylu anglických zahrad se rozkládá na ploše 64 ha mezi zámkem a řekou Moravou. Zahrada zahrnuje rozsáhlé, z větší části udržované travnaté plochy i unikátní sbírku stromů. Je zde vysázeno přes 200 druhů vzácných stromů z různých částí Evropy, Ameriky i Asie. Podzámecká zahrada je volně přístupná veřejnosti po celý rok.

Počátky budování kroměřížské Podzámecké zahrady sahají ke sklonku středověku a rané renesance. Nejstarší část byla zřízena pravděpodobně již v 1. polovině 16. století za biskupa Stanislava Thurza. První písemné zprávy i vyobrazení pocházejí z konce 16. století. Při zámku vyrostla nejen tehdy obvyklá užitková zahrada, ale také menší obora pro chov vysoké zvěře a okrasná zahrada s několika vodními prvky a řadou okrasných bohatě tvarovaných záhonů.

Období rozkvětu a postupného rozšiřování zahrady nastalo až s nástupem Karla z Lichtensteinu-Castelcorna na biskupský stolec ve druhé polovině 17. století. Nový biskup přišel do města silně poznamenaného třicetiletou válkou, přesto se vedle mnoha dalších rozsáhlých stavebních akcí soustředil na vybudování dvou okrasných zahrad – Libosadu (Květné zahrady) a Podzámecké zahrady. Zahrada dostala raně barokní formu. Byla také bezprostředně propojena se zámkem, kde byla v suterénu zřízena salla terrena.

Roku 1777 bylo biskupství povýšeno na arcibiskupství a prvním arcibiskupem byl zvolen Antonín Theodor Colloredo-Waldsee. Do kroměřížského prostředí vstoupil především originální proměnou Podzámecké zahrady, v níž se promítla kombinace formálního rokokového parteru s přírodně komponovaným parkem a s množstvím kuriózních stavebních doplňků, ať již v řeckém, čínském, tureckém, tichomořském či jiném stylu. Nová zahrada vznikala přibližně 10 let.

Nejradikálnější přestavba Podzámeckou zahradu čekala v první třetině 19. století po příchodu nového arcibiskupa Ferdinanda Maria Chotka a jeho zahradního architekta Antona Archeho. Společně připravili koncept proměny sentimentální zahrady v romantický park. Chotek se však vyznění své představy nedožil. Po Chotkově smrti r.1836 pokračoval v sotva započatých úpravách parku a jeho rozšiřování arcibiskup Maxmilián Sommerau-Beckh. A tak se v Podzámecké zahradě projevily dva významné dobové proudy – romantický vztah k přírodě projevující se v parkové koncepci a Archeho neoklasicistní antikizující stavby. V nové části parku byl v letech 1841–1845 postaven Maxmiliánův dvůr jako stáje a zázemí určené pro vzorový chov dobytka na nově upravených plochách tzv. Maxmiliánova parku. Dále byla vybudována Pompejská kolonáda, upravena síť vodních cest s novými můstky a Rybářským pavilonem.

Druhá polovina 19. století znamenala pro Podzámeckou zahradu období několika posledních drobnějších úprav. Pozornost byla věnována hlavně stavebním úpravám již existujících objektů. Vybudováno bylo velké kamenné schodiště po straně zámku, umožňující vstup do zahrady z náměstí.

Na počátku 20. století byla zahrada oblíbeným místem procházek a odpočinku pro návštěvníky i obyvatele města. Během 2. světové války vyhořel Archeho skleník, na jehož místě byl později vybudován zoo koutek.

Na přelomu druhého tisíciletí postihly Podzámeckou zahradu dvě přírodní katastrofy. V roce 1997 to byla povodeň a v roce 2001 větrná smršť, při nichž bylo zničeno více než 400 vzrostlých dřevin.

V rámci projektu Národního centra zahradní kultury při NPÚ je věnována pozornost obnově a péči o areál Podzámecké zahrady. Vstup do Podzámecké zahrady je zdarma a je možné použít hned několik vchodů.