VOR - Bohuš Záhorský (* 120) Event Cache

Významné osobnosti regionu

Volná série Významné Osobnosti Regionu si klade za cíl připomenout jak známé, tak i částečně zapomenuté významné osobnosti, které se nesmazatelně zapsaly do historie našeho regionu. Inspirací k tomuto počinu byl hlavně seriál ANNO LIBRI, ale nejen ten. Zaměříme se na kulatá a půlkulatá výročí narození či úmrtí těchto osobností.

Pojďte s námi poznávat kulturně-historické zajímavosti našeho regionu.

VOR - Bohuš Záhorský (* 120)

Tento event je dalším z volné série eventů Významné osobnosti regionu a jeho cílem je připomenout 120. výročí narození Bohumila Záhorského.

Bohuš Záhorský, vlastním jménem Bohumil Záhorský, byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze a pedagog.

Narodil se 5. února 1906 v Praze (Smíchov) jako jedno ze šesti dětí profesora na ČVUT Jana Záhorského. Z reálky přestoupil v roce 1923 na pražskou konzervatoř. V době studií účinkoval pod pseudonymem Bóža Horský. Studium přerušil v roce 1925 a pak krátce vystupoval v Divadle Rokoko a v divadelní společnosti manželů Steinmarových. Působil v celé řadě avantgardních divadelních scén. Za zmínku stojí především jeho působení v Osvobozeném divadle. Tady působil v letech 1931–1938, pouze s krátkým přerušením v roce 1935, kdy odešel do Nového divadla. Byl i členem prvního voice-bandu E. F. Buriana. Po uzavření Osvobozeného divadla působil v několika dalších divadlech. Od roku 1946 pak působil až do roku 1977 v souboru činohry Národního divadla v Praze.

Na divadelních scénách spolupracoval se řadou význačných režisérů. Působil nejen v divadle, ale byl často obsazován i do filmových rolí (od roku 1932 vytvořil téměř 100 rolí). První byla postava pašeráka drog ve filmu Pudr a benzín. Od roku 1947 dostával častěji role starých rozšafných a moudrých mužů z lidu, kde ztvárnil celou řadu pozoruhodných rolí.

K jeho televizním rolím patřila např. postava pátera Vrby v seriálu F. L. Věk. Byl také vypravěčem první série večerníčku Krkonošské pohádky. Pro svůj výrazný hlasový projev působil i v rozhlase a v dabingu.

Od roku 1965 do roku 1979 vyučoval herectví na Pražské konzervatoři. Od roku 1971 byl druhým manželem herečky Vlasty Fabianové. Často jezdil do Strašic. Během svého života získal řadu ocenění. Například v roce 1956 získal titul zasloužilý umělec a v roce 1966 titul národní umělec. Zemřel 22. září 1980 v Praze a je pochován na Vyšehradském hřbitově.