Třeme-li ebonitovou tyčí liščí ohon, žáku Cartere...
EBONIT neboli tvrdá pryž je plast, který vynalezli bratři Charles a Nelson Goodyearovi. Tato hmota byla s velkým úspěchem předvedena roku 1851 na Great Exhibition v
Londýně jako náhražka drahého ebenového dřeva.
Hmota byla vyráběna z přírodního nebo umělého kaučuku procesem vulkanizace, která probíhá delší čas než v případě běžné pryže. Delší čas vede k dokonalému nasycení vazeb kaučuku se sírou.
Množství síry, které obsahuje, se může značně lišit, ale obvykle je relativně vysoké (30–40 %).
EBONIT je velmi tvrdý elektrický izolant černé barvy s možností vyleštění do vysokého lesku. Vykazuje odolnost vůči chemikáliím.
Od 60. let 19. století se experimentovalo s různými možnostmi využití ebonitu jako náhražky ebenového dřeva nebo trvanlivého plastu, který dobře odolává otřesům, například v dopravních prostředcích.
Jeho tepelně izolačních vlastností se využívalo při montáži součástek elektrických přístrojů, vyráběla se z něho černá pouzdra olověných akumulátorů, přístrojové desky nebo držadla pák v autech.
Dále například sportovní potřeby jako bowlingové koule nebo hokejové puky, náústky saxofonu či dýmky a piánové klávesy. Kvality a pružnosti ebonitu bylo možné využít i ve šperkařství.
Ve školách se dříve užíval k demonstraci vzniku elektrostatického náboje třením ebonitové tyče kožešinou ( liščím ocasem ).
HESLO PRO OVĚŘOVAČ SOUŘADNIC - odpověď hledej v první větě listingu
