Milí kačeři! K datu publikace je to již více něž pět let, kdy linka A pražského metra nemá svoji keš, poté, co se odebrala do věčných lovišť. Nastal tak čas na reunion. Přijměte tedy pozvání na letterbox, který se této lince metra věnuje.
O metru A:
Linka A pražského metra vede zhruba ve směru severozápad–východ, na mapách a schématech je označována zelenou barvou. Má 17 stanic, její celková délka je 17,13 kilometru a vlak ji projede přibližně za 31 minut. V databázích jízdních řádů PID je kódována číslem 991.
Historie:
Výstavba první části této trati byla zahájena v roce 1973, otevřena byla 12. srpna 1978. Tento úsek (označován I.A) vedl mezi stanicemi Leninova (dnes Dejvická) a Náměstí Míru, byl dlouhý 4,7 km a měl 7 stanic. Vznikl tak první podjezd pražského metra pod Vltavou, umístěný v hloubce 14 metrů pod dnem řeky, při jehož ražení musel být vybudován pracovní tunel nad budoucím tubusem metra, aby zpevnil dno řeky. Zároveň z důvodu tísně byla část zázemí staveniště umístěna na staré lodi.
V roce 1976 byla zahájena výstavba úseku II.A, který byl otevřen 19. prosince 1980, má délku 2,6 km a zahrnuje stanice Jiřího z Poděbrad, Flora a Želivského. Dne 11. července 1987 byl otevřen úsek který trasu prodloužil o 1,3 km do stanice Strašnická, 4. července 1990 pak úsek přidal dalších 1,4 km a stanici Skalka. Úsek Želivského - Depo Hostivař je označován jako SH (Spojka Hostivař). V roce 1990 došlo k přejmenování velké části stanic pražského metra, na lince A se jednalo pouze o jednu. Název Leninova nahradila Dejvická.
V pátek 26. května 2006 byla linka ještě prodloužena na severovýchod do stanice Depo Hostivař s využitím existující spojky do depa, vedené částečně po povrchu.
V pondělí 6. dubna 2015 byl zahájen provoz v úseku označovaném V.A, který prodloužil trať z Dejvické do Motola o stanice Bořislavka, Nádraží Veleslavín, Petřiny a Nemocnice Motol. Nový úsek stál přibližně 20 miliard korun.
Architektura stanic:
Z technického řešení Praha získala historicky první velmi hluboko založené stanice (desítky metrů pod zemí). Jedná se o trojlodní stanice ražené (s výjimkou stanice Dejvická) a pilířové (s výjimkou stanice Můstek, která je sloupová). Pilíře stanic na nejstarším úseku jsou masivní a nástupiště tudíž široká (teprve až od úseků II.A a I.B jsou pilíře užší). Stanice mají většinou jen jediný výstup, ačkoliv byly navrženy tak, aby bylo možné v případě potřeby druhý dobudovat (původní plány počítaly s výstavbou některých v 90. letech 20. století, avšak od těch se nakonec odstoupilo).
Interiéry stanic byly provedeny tak, aby působily svým způsobem exkluzivně a až tajemně. Velký podíl na tomto vyznění mělo velice propracované zacházení se světelnými zdroji a vhodný výběr použitých materiálů na obklady stěn spolu s celkovým barevným laděním. Cestování úsekem I.A mělo mimo jiné symbolizovat, že cestující se pohybuje pod historickým ceněným centrem města. Právě proto bylo důležité, aby interiéry stanic působily unikátně. Jedním z příkladů je stanice Malostranská – ve spojení se starou zahradou, nebo stanice Můstek, kde je zakomponován starý můstek ze středověku přímo ve vestibulu stanice. Každá stanice má svoji unikátní barvu, díky čemuž je snadno odlišitelná od ostatních.
Celá linka je vyvedena v základní barvě – zlatavé champagne. Obklady jsou složeny z kulatých výlisků z eloxovaného hliníku, které jsou buď konvexního a konkávního tvaru (většina linky), nebo zcela ploché (Želivského), umístěné v různých vzájemných kombinacích. Hliníkové obklady stanic jsou provedeny v této zlatavé barvě, na každé stanici je ve prostředku stěny za nástupištěm barevný pruh tvořený ze tří odstínů jedné barvy, která je pro stanici unikátní. Hliníkové obložení ražených stanic metra navrhl hlavní architekt pražského metra Jaroslav Otruba. Střídání dutých a vypouklých desek mělo za cíl tříštit zvukové vlny od podvozků projíždějících souprav. Barevné ztvárnění navrhl grafik Jiří Rathouský.
Kromě hliníku, který byl užit na strop středních lodí, stěny za kolejištěm a strop bočních lodí byly užity také i dekorativní druhy kamene, jako je například mramor, či žula.
Architektura historických stanic:
Stavební úseky I.A a II.A si i do dnešních dní zachovaly unikátní vzhled, který pro něj navrhli grafik Jiří Rathouský a hlavní architekt metra Jaroslav Otruba. Propracovaný vzhled, barevné kombinace a umělecké prvky nám připomínají umístění stanic v srdci města a odkazují na jeho dlouhou historii.
Barevné ladění: Základní barvou je odstín zlatavá champagne, která je v jednotlivých stanicích doplněna dalšími barvami, které se přímo váží s historií nebo umístěním konkrétní stanice. Nejkrásnější barevnou souhru můžeme pozorovat na zdi za kolejišti, kde barvy tvoří odstínované pásy. Význam jednotlivých barev: Hradčanská, zlatooranžová, symbolizuje blízkost Pražského hradu. Malostranská, zelená, odkazuje na blízké malostranské zahrady. Staroměstská, červená, nese barvu krvavých událostí v samém centru Prahy, ale též odkaz na vítězný únor. Můstek, zlatavě žlutá nám připomíná, že jsme v nejhonosnější a nejbohatší části města s odkazem na důležitý obchodní uzel. Muzeum, hnědá, upozorňuje na Národní muzeum a jeho četné exponáty. Náměstí Míru, modrá zde symbolizuje mír. Jiřího z Poděbrad, královská zelená, odkazuje na slávu krále Jiřího z Poděbrad. Flora, temně vínová, připomíná, že se nacházíme v lokalitě bývalých vinic. Želivského, červenohnědá, odkazuje na období středověku. Dejvická, pestrobarevné svislé keramické obložení, které shrnuje pestrost všech ostatních stanic v I. a II.A.
Tvary: Kromě barev je v Otrubově podzemním světě velmi ceněná práce s tvary, světlem a dokonce i se zvukem. Většina historických stanic je dle jeho návrhu vyzdobena velmi specifickými čtvercovými dlaždicemi z eloxovaného hliníku, které ve svém středu nesou konkávní a konvexní čočky. Slangově jsou tyto dlaždice označované jako “prsa” a “antiprsa”. Jejich tvar je takto navržen z pragmatického důvodu a tím je tlumení hluku projíždějících souprav sovětských vozů. Díky čočkám jsme svědky přenádherné světelné hry.
Umění: Tvary a barvy v každé stanici doplňuje / doplňovalo velmi promyšlené umění, které dnes kvůli všelijakému balastu ani nevnímáme. Původní vzhledy stanic byly čisté, elegantní, uklidňující. Tento efekt si dnes díky zdařilé rekonstrukci můžeme nejlépe představit ve stanici Jiřího z Poděbrad. Tam si díky tomu mama šanci všimnout I unikátního písma, které je na stěnách za kolejištěm. Font se jmenuje Metron a je dělané na zakázku pro metro. Specifické je zejména nelomenými háčky. Pojďme si ke každé stanici uvést jedno její ikonické umělecké dílo. Některá z nich jsou stále k zahlédnutí.
Dejvická - plastika V. I. Lenina.
Hradčanská - kamenný reliéf s nápisem „Veškerá moc v ČSSR patří pracujícímu lidu“, je stále k vidění.
Malostranská - kopie barokních soch Braunových a umělecké mříže, jsou stále k vidění.
Staroměstská - kamenná mozaika “Vítězný únor”.
Můstek - historický mostní oblouk původního opevnění, je stále k vidění.
Muzeum - busty autorů návrhu pražského metra z 1926, stále k vidění.
Náměstí Míru - unikátní světelný objekt, který byl řízený počítačem podle frekvence pohybu osob.
Jiřího z Poděbrad - busta krále, je stále k vidění.
Želivského - kamenná mozaika Jan Želivský, je stále k vidění.
Trocha stavebních zajímavostí:
Klárov: „První stanice metra“/stanice pro pohlaváry/Stalinovské metro/bunkr K111 – pod těmito názvy můžete najít prostory, které se široké veřejnosti ukázaly až během povodní v roce 2002. Mluvím o tom, co se skrývá za nenápadnými šedými vraty v ulici U Brusných kasáren. Projekt z roku 1941, zahájení stavby 1952. Stupeň utajení nejvyšší, tedy vše se odehrávalo za bedněním a ani samotní dělníci či dodavatelé nevěděli, co staví. Stavbu ideové stanice metra, navazující na železnici pro potřeby vojenských konvojů přerušila hluboká ekonomická krize. Zastavení stavby přišlo ve fázi téměř dokončené stanice, dodnes jsou v eskalátorovém tunelu jen pracovní schody. Objekt byl v 70. a 80. letech využíván jako sklad civilní obrany, později začal sloužit jako technické centrum a záložní dispečink.
Národní muzeum v ohrožení: Nestabilní podloží, které dělalo nemalé vrásky stavařům pražského metra způsobilo významné naklonění severní věže Národního muzea směrem do Vinohradské ulice a to takovým způsobem, že bylo třeba zakročit a vybudovat v suterénu ocelové stoličky s 81 hydraulickými lisy, které převzaly funkci nosného zdiva věže.
Staroměstská: jedna z geologicky nejnáročnějších částí výstavby, kde bylo metro raženo pod dnem Vltavy, které ale bylo natolik nestálé, že bylo třeba zbudovat pracovní tunel nad tubusem metra, aby se s ražbou tubusu mohlo bezpečně začít. Tento tunel je dnes využíván pro vzduchotechniku. Zároveň ražby pod nejstarší částí města provázely i problémy s nedostatkem místa a proto byla část stavebního zázemí umístěna na starou loď.
Vlastní vozy: V roce 1967 začal vývoj rychlodrážní jednotky R1, soutěž vyhrálo ČKD. Lehká dvouvozová jednotka, která umožňovala spojení až 3 těchto jednotek za sebe. Od roku 1971 byl zahájen jejich zkušební provoz na trati v objektu depa Kačerov. Ještě téhož roku bylo ovšem rozhodnuto, že v Praze budou jezdit sovětské EČS vozy. Rok 1972 pohřbil vážnou nehodou na zkušební trati šanci, že by vozy R1 mohly sloužit pro uvažovanou bratislavskou rychlodráhu.
Spojka A-C: za stanicí Muzeum si můžete při pomalém průjezdu všimnout jednokolejné odbočky, která spojuje trasu A a C. Slouží primárně pro služební vlaky, přepravu mezi depy, ale také při mimořádných jízdách, výlukách.
Kanadská: stavební úsek V.A obsahuje technologický prostor, který můžete najít pod označením „Služební stanice Kanadská“, který je umístěn v blízkosti kanadské ambasády.
Výdechy: Vzduchotechnika je nepostradatelnou součástí komplexu pražského metra a její výdechy a vdechy musí mnohokráte vystupovat na povrch. Často se jedná o opravdu velké solitérní stavby, které si své umístění moc nevybírají, musí čelit historickému centru stejně jako odlehlým částem metra. V Praze máme to štěstí, že architektura výdechových komínů je velmi rozmanitá a vsadím se, že o spoustě z těchto objektů nemáte ani tušení, ale jsou naprosto nádherné, navrhovány architekty a umělci.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/A_(linka_metra_v_Praze), METROART, Josef Šrejma, 1. vydání 2019, METRO METROPOLE, Inženýring dopravních staveb a.s., 1. vydání 2016, PRAHA A METRO, Gallery, 2004
O keši:
Abyste zjistili, kde se nachází finálka, budete muset trať projet a v každé zastávce zjistit nějaký údaj. Někde se vám možná podaří chytit metro, kterým jste přijeli, jinde asi budete muset počkat na další soupravu. Záleží na vaší šikovnosti a také štěstí. Indicie mají různé počty cifer, nenechte se zmást vždy dvěma otazníky.
Depo Hostivař:
Depo Hostivař ve smyslu: jděte od koncového zarážedla na koleji č. 1 až k začátku žlutého krytu přívodní kolejnice, první číslo na něm je ??.
Skalka:
Na nástupišti je celkem ?? sloupů se samolepkami, které navigují vozíčkáře k výtahu.
Strašnická:
Nad nástupištěm ve směru Depo Hostivař uvidíte plus mínus uprostřed stanice kulatou kameru. Na její člení straně se nechází samolepka s nápisem ve tvaru K ?? (do certitudy zadáváte jen čísla bez písmene).
Želivského:
Na konci nástupiště ve směru Nemocnice Motol najdete požární dveře, které jsou označené číslem ??.
Flora:
Hlavní barva zdí za kolejemi je krom zlaté ještě barva s ?? písmeny ve svém názvu. (Ano, tahle otázka není těžká, počítá s rekonstrukcí stanice v roce 2026 - po dobu rekonstrukce, pokud indicii nevíte z hlavy, ji v pohodě vygooglíte).
Jiřího z Poděbrad:
Projděte se po obou nástupištích. Celkem na nich najdete ?? černých cedulí s bílým nápisem Jiřího z Poděbrad.
Náměstí Míru:
Projděte spojovací chodbu mezi oběma nástupišti nacházející se pod eskalátory. Jsou zde dvoje dveře označené čísly. Součet těchto čísel je ??.
Muzeum:
Projděte se prostředkem stanice, tedy prostorem mezi nástupišti. Mezi sloupy uvidíte celkem ?? nápisů Muzeum na stěnách za nástupištěm.
Můstek:
Projděte se prostředkem stanice, tedy prostorem mezi nástupišti. Po STRANÁCH tohoto prostoru najdete celkem ?? zelenobílých cedulí značící únikový východ ze stanice.
Staroměstská:
Při výstupu ze stanice po pravé ruce míjíte červený hlásič s číslem 01.??
Malostranská:
Když budete chtít vystoupit z metra, po vaší pravé straně mezi eskalátory a nejbližším místem, kde se stěna "láme", je ?? sloupců dlaždic.
Hradčanská:
Projděte se prostředkem stanice, tedy prostorem mezi nástupišti. Mezi sloupy uvidíte celkem ?? nápisů Hradčanská na stěnách za nástupištěm.
Dejvická:
Tam, kde u výstupu ze stanice nejsou eskalátory, ale běžné schody, jich musíte zdolat??, abyste se dostali do vestibulu stanice.
Bořislavka:
Ve stanici najdete celkem ?? dřevěných sedátek.
Nádraží Veleslavín:
Nástupiště směr Nemocnice Motol. Po celé jeho délce se nachází ?? sloupů.
Petřiny:
Při výstupu ze stanice po pravé ruce míjíte červený hlásič s číslem 01.??
Nemocnice Motol:
Z nástupiště, abyste se dostali ze stanice, musíte sestoupat ?? schodů.
Pro zjištění finálních souřadnic zadejte do certitudy řetězec všech indicií seřazených za sebou od Depa Hostivař po Nemocnici Motol. Všechny zjišťované indicie jsou číselné. Pozor, počet otazníků nemusí být roven počtu cifer v zjišťované indicii! Užijte si projíždku metrem a buďte na krabičku hodní.
URBEX_LADY děkuji za betatest a výrazné rozšíření listingu!
Kiškovi děkuji za výrobu keše!
RAZÍTKO A POLŠTÁŘEK JSOU SOUČÁSTÍ KEŠE, PROSÍM NEODNÁŠEJTE JE.
Informace o krabičce:
Místo: 1.
Logbook: 1.
Krabička: 1.
Razítko: 1.
Počet zmizení: 0
Poslední kontrola: 26.5.2026