"Tato krajina je stavěna jako kulisy, vidíme zároveň více obzorů, vede nás to pořád dál a dál, a je to perspektiva, která nemá konce. Každá jiná krajina je nějak uzavřena. Ale tato vaše krajina je otevřena do nekonečna. To je největší její kouzlo," řekl jednou Jakubu Demlovi jeho přítel Walter Maras.
Přítel Walter Maras je Němec a vidí věci abstraktní a dovede je říci. Jakub Deml říká: Myslím, že právě toto jeho slovo o mém rodném kraji rostlo v mém podvědomí a rostlo až jednou, když jsem šel od Křeptova ke Lhotce a k Tasovu jako po stupních pozemského trůnu Ducha svatého, sám a sám, a zapadalo slunce, ohromné a růžové, odcházelo velkodušné a moudré, bez nejmenší únavy, v plné síle a slávě odcházelo na druhou stranu svého království, v němž není smrti, ani trápení, ani konce: v mých plicích vzňala se krev a zahořela melodie, kterou jsem se snažil pro své prsty a pro svá ústa zachytiti těmito prostými slovy:
Wahrscheinlich stamme ich nicht von hier,
ich sehe es an diesem Sonnenuntergang;
er kommt mir vor wie eine Tür
in meine Zukunft ewig lang
...
Tady se možná trochu zarazíme, když vidíme, jak českému básníkovi vytrysknou v nejniternější chvíli z duše německá slova. Na počátku minulého století to nebyl jev ojedinělý. Například první český prezident T. G. Masaryk musel údajně odpřednášet první rok na pražské univerzitě německy, protože česky v té době tak dobře neuměl. Tím se paradoxně odlišoval od svého předchůdce v čele české země, rakouského císaře Karla I., který česky mluvil velmi dobře. Myšlenky tohoto laskavého a Čechům nakloněného člověka na reformování říše skončily ve vyhnanství. Kdoví, zda jsme tu nemohli mít evropskou unii o pár desítek let dříve…
Keš se tváří jako small-ka, ale místa je v ním málo. Polovinu zabírá rekvizita, která není určena k odnášení! Kochejte se výhledem a dávejte pozor, ať vás nezajede auto!
