Vážené kolegyně a kolegové, rok se s rokem sešel a jsem zde opět s novou sérií keší.
Ano, tato série keší bude popisovat a hlavně pak vysvětlovat jak fungují různá udělátka, která máme v našich geokočárech, tedy těch s novějším datem výroby. Téměř všichni je používáme, ale jen velmi málo z nás ví, jakou mají historii, kde se vlastně v našich geočárech skrývají a hlavně jak fungují, aby nám zpříjemnily popř. ochránily naše životy.
Tuto hru hraji od roku 2016 a tak nějak jsem již přesycen šiframi všeho ražení a snahou ownerů vymyslet dosud nevymyšlené, i když přiznávám, že jsem to ve svých počátcích dělával také.
Proto pro tuto sérii opět volím systém kvízů, složených z někdy lehčeji, jindy hůře dohledatelných odpovědí. Protože v řadě případů se různé zdroje rozcházejí a uvádějí více možností odpovědí, vyřeším tento problém tak, že správnou odpověd prostě skryji do listingu keše a tuto odpověď budu považovat za jedinnou správnou.
Celá série, jak je u mne zvykem, je opět založena na třech P, tedy poznání, procházka a poklad.
Keše budou tentokrát uloženy v krásném prostředí Bartošovických rybníků.
Pasivní bezpečnost geokočárů
Prvkem pasivní bezpečnosti je např. deformační zóna karosérie, bezpečnostní pás, airbag, opěrka hlavy, vrstvená a tvrzená skla, protipožární systémy a další.
Pokračujme tedy další částí této výbavy, kterou denně používáme a bez níž dnes geokočáry ani nesmí do provozu.
Airbag - historie
Píše se rok 1952 a pan Ing. John.W.Hetrick se potkáva s panem Ing. Allenem K. Breedem na americkém patentovém úřadu s cílem nechat si patentovat myšlenku ochranného vzduchového vaku, která se stává základem moderních airbagových systémů. Problémem je, že tehdejší technické možnosti neumožňují tato zařízení zavést do sériové výroby automobilů, což vedlo k propadnutí patentů obou pánů. První použití airbagu ve volantu se tak poprvé objevuje u experimentální flotily automobilů Ford v roce 1971. Do opravdové sériové výroby však vzduchový vak na místě řidiče přivádí až koncern GM a to ve vozidlech značky Chevrolet v roce 1973. Airbag na místě spolujezdce se však objevuje o řadu let později a to až v roce 1987 ve vozech Porsche 944 Turbo. V Evropě první airbag na místě řidiče zaznamenáváme v roce 1980 u automobilky Mercedes-Benz a právě u této značky se můžeme na volantech jejich starších modelů potkat s písmeny SRS ( Supplementary Restraint System) označující airbag, jako doplňkový zádržný systém, který je nutno používat vždy ve spojení s bezpečnostními pásy.
Airbag - materiál a funkce
V průběhu havarijního děje airbag společně s bezpečnostním pásem a jeho pyrotechnickým předpínačem snižuje rychlost nárazu těla, zejména hlavy a hrudníku na pevné části karoserie. Existuje celá řada airbagů, mezi nejznámější pak patří airbagy čelní, ukryté spolu s inflátorem ( generátorem plynu ) přímo v hlavě volantu. Airbag spolujezdce pak najdeme nejčastěji pod krytem přístrojové desky.
Boční airbagy jsou ukryty v B sloupcích karoserie, hlavové najdeme podél střešního rámu vozidla a tak bychom mohli dále pokračovat.
Základní díly airbagu
Všechny airbagy jsou složeny z vaku, plynového generátoru, řídící jednotky a snímačů zrychlení resp. zpomalení.
Snímače zrychlení - zpomalení
Snímače zrychlení resp. zpomalení jsou základními komponenty airbagů, které detekují náhlou změnu rychlosti charakteristickou pro nehodový děj.
Jsou to v podstatě sofistikované elektromechanické senzory ( tenzometry se závažím ), které měří síly působící na vozidlo. Tyto snímače musí eliminovat jemné vibrace, prudké brzdění, nárazy vznikající při běžné jízdě.
Dojde-li však k překročení přednastavené kritické meze dané tuhostí pružiny, při rychlostech vyšších než 20 km/ hodinu spínače a odesílají elektrický signál do centrální řídící jednotky.
Tyto senzory jsou umístěny v podstatě po celém obvodu automobilu. Boční senzory nejčastějí v prazích, jsou vzhledem k malé deformační zóně nejvíce citlivé a jejich reakční doba se pohybuje kolem 3 ms.
Mimo těchto mechanických senzorů existují i senzory elektronické, kde pružná část a setrvačný prvek jsou speciálním způsobem umístěny na povrch křemíkové desky.
Řídící jednotka
Mozkem celého systému je samozřejmě řídící jednotka. Tady se můžeme setkat s klasickými řídícími jednotkami ovládajícími samostatně jednotlivé druhy airbagů, vždy však ve spolupráci s pyrotechnickými přitahovači pásů.
Vyšším stupněm těchto řídících jednotek jsou kombinované řídící jednotky pracující se snímači, jak podélného, tak příčného zrychlení.
V okamžiku nárazu tak řídící jednotky na základě vyhodnocení údajů ze spínačů zrychlení aktivují příslušné airbagy. Nemělo by tak dojít při bočním nárazu k aktivaci třeba čelních airbagů.
Generátor plynu - inflátor
V okamžiku nárazu dojde na pokyn příslušné řídíci jednotky k odpálení roznětky, což je v zásadě elektrický můstkový zapalovač, nebo také zdroj tepla. Vlastní náplň generátoru plynu je vyrobena z přesně spočítaného množství chemické sloučeniny známé pod názvem azid sodný (2NaN3), která při dosažení teploty nad 275°C reaguje výbuchem doprovázeným zvukovým projevem o síle cca 150 dB, přičemž dochází k rozkladu této sloučeniny na kovový sodík (2NA) a dusík (3N2), kterým je plněn vak airbagu a to rychlostí až 300 km/hodinu. Prudce reaktivní sodík je pak neutralizován dusičnanem draselným a oxidem křemičitým na bezpečné silikátové sklo.
Vak airbagu
Vak airbagu se vyrábí z velmi tenké nylonové ( polyamidové) tkaniny o vysoké pevnosti, která musí odolat vysokým teplotám generovaným při aktivaci airbagu (150° -200°C) a tlaku kolem 120 kPa. Zároveň musí být lehká, snadno složitelná do malého prostoru (volant, palubní deska, sedadlo). Musí rovněž disponovat určitým stupněm neprodyšnosti a to tak, aby udržela plyn po krátkou dobu, než začne řízeně unikat malými otvory kterými je vak opatřen, čímž dojde k absorbci nárazu těla. Z tohoto důvodu může být proto tkanina potažena tenkou vrstvou silikonu nebo neoprenu.
Vlastní výroba jednotlivých vaků pak začíná nařezáním specifických dílů jednotlivých airbagů laserem. Tyto díly se pak sešívají na speciálních strojích pevnými nitěmi. V některých případech jsou jednotlivé vaky přímo utkány v požadovaném tvaru.
Velikost jednotlivých vaků airbagu se liší podle typu a umístění. Airbag řidiče se pohybuje v rozmezí 35 až 67 litrů, zatím co boční airgagy mívají 10 až 20 litrů. Ostatní jako jsou hlavové, kolenní se liší v závislosti na modelech automobilů.
Nejnovější modely automobilů jsou vybaveny „chytrými“ předními airbagy, které jsou schopny přizpůsobit aktivaci airbagu charakteristice nehody. Tyto airbagy reagují na velikost decelerace vozidla, ale také na počet a umístění cestujících. Použité dvoustupňové roznětky mohou ovlivnit velikost plnění ochranného vaku podle síly nárazu, váhy a polohy cestujícího. Váha a poloha cestujícího je zjišťována senzory v sedadlech. Není-li sedadlo obsazeno, nebo zjistí-li systém, že je zde použita dětská sedačka, airbag se neaktivuje.
Informace ke keši
Vylouskané odpovědi jednoduše dosadíme do níže uvedených souřadnic a můžeme vyrazit za pokladem.
N 49°40. XXX kde XXX = CBA - BED - FEC + FFBC
E 018°0Y. YYY kde Y. YYY = BCB + CEF - FC - FA
Při luštění tohoto jednoduchého kvízu přeji dobrou zábavu.
Pozor některé keše série budou v logbooku obsahovat bonusová čísla , která budete v budoucnu potřebovat.
Zkontrolujte Vaše řešení.
Stupně vítězů.
Keše série :
- 1. FRAGMENTY GEOKOCARU DNESKA - Bezpecnostni pas
Použité zdroje:
https://www.vut.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=8916
https://www.autolexicon.net/cs/articles/airbag/
https://www.portalridice.cz/clanek/jak-funguje-airbag
https://runder.cz/blog/airbagy-v-aute-jak-funguji-je-historia-vyhody-i-rizika/
https://projects.fd.cvut.cz/k622x1a/downloads/zaverecne_prace/bp_sipek_2014.pdf
Historie keše:
17.11.2025 Publikace keše