Zelená
Zelená turistická značka v českých lesích nejčastěji vede kratší místní trasy k vyhlídkám, zříceninám, skalám nebo jiným zajímavostem v okolí obcí. Patří do jednotného systému značení, který je v Česku a na Slovensku považován za jeden z nejpřehlednějších na světě.
Co znamená zelená značka
Zelená je jednou ze čtyř základních barev pěšího značení v Česku (červená, modrá, zelená, žlutá). Podle pravidel Klubu českých turistů označuje především místní trasy – kratší okruhy a spojky, které napojují obce, zastávky nebo parkoviště na významnější červené a modré trasy či vedou k jednotlivým přírodním a historickým cílům.
Klasická značka má podobu obdélníku se třemi vodorovnými pruhy: bílý – zelený – bílý, malovaného na stromy, kameny nebo sloupky. Stejný systém platí i na Slovensku, takže význam zelené barvy je na obou stranách hranice shodný.
Zelená a naučné stezky
Vedle pásových značek se používá i značení naučných stezek, často bílý čtverec se zeleným šikmým pruhem nebo rámečkem. Zelená tady podtrhuje místní a „poznávací“ charakter trasy – kratší okruhy s informačními tabulemi o přírodě, geologii, historii či technických památkách.
Tyto naučné okruhy často kříží nebo částečně kopírují právě zelené pásové trasy KČT, takže turista může kombinovat klasické značení s tematickou procházkou. Díky tomu je možné naplánovat výlet, který spojí pohodlnou orientaci v terénu s průběžným „čtením krajiny“ z informačních tabulí.
Historie turistického značení
Český systém turistického značení vznikl koncem 19. století a dnes bývá označován za český fenomén. Jako první česká značená trasa s pásovým značením byla červená ze Štěchovic ke Svatojánským proudům, kterou 11. května 1889 vyznačilo označovací družstvo pod vedením arch. Pasovského hned následující rok po založení Klubu českých turistů (1888); trasa vedla na území dnes zaplaveném štěchovickou přehradní nádrží.
V tomtéž roce byla vyznačena druhá červená značka z Berouna přes Svatý Jan pod Skalou na Karlštejn (dnes část trasy č. 0001), a značky z Řevnic na Babku a Skalku (dnes modře a zeleně) či z Holoubkova na Rač (dnes Radeč); v prvním roce tak síť dosáhla délky 55,5 km. Původní pásové značky byly větší než dnes – střední červený pruh měl šířku 10 cm lemovaný bílými pruhy po 4 cm; později se začaly značit i modře a v roce 1916 i zeleně a žlutě.
Zelená turistická značka se tak začala používat začátkem 20. století, zhruba od prvních desetiletí po roce 1900, kdy se původně téměř výhradně červené trasy doplňovaly dalšími barvami pro rozlišení dálkových tahů od místních propojek. V roce 1912 byla dokončena první dálková trasa přes Brdy na Šumavu; po roce 1948 systém krátce stagnoval, ale od 50. let vznikly jednotné normy pro vzhled, rozměry i údržbu, které platí dodnes.
Dnešní soustava pásových značek tvoří v Česku a na Slovensku jednu z nejhustších sítí pěších tras na světě, v řádu desítek tisíc kilometrů. Barevné rozlišení, včetně „skromné“ zelené pro místní trasy, je často dáváno za vzor pro zahraniční systémy.
V den publikace je keš FTF pro všecny