CUKROVAR SYROVÁTKA
Ve druhé polovině 19. století bylo cukrovarnictví lukrativním oborem, Česko se stalo cukrovarnickou velmocí. Prvními zakladateli cukrovarů byli majitelé pozemků – velkostatkáři a šlechta. A mezi ně patřil i Michal Václav Dobřenský z Dobřenic (1805 – 1877), který nechal postavit cukrovar v Syrovátce. Stavba byla dokončena v roce 1850, první kampaň se zde odehrála v sezóně 1850/1851. Cukrovar byl velmi moderně zařízen, pracovalo zde okolo 200 dělníků. Pro Michala Dobřenského byl obrovskou investicí. Byl vynikajícím houslistou, v oblasti podnikání své síly ovšem přecenil. Kvůli nepřízni počasí a neznalosti pěstování cukrové řepy se v prvních letech nedařilo zajistit dostatek suroviny a kapacita továrny tak nebyla využita. K tomu se ještě přidával problém se zajišťováním vody pro provozní účely. To všechno vedlo k tomu, že se M. Dobřenský velmi zadlužil. Neúspěchy ho v roce 1857 vedly k pronajmutí továrny. V roce 1860 byla však na veškerý majetek M. Dobřenského uvalena exekuce pro neschopnost splácet vysoké zadlužení. Přišel o továrnu i velkostatek. Cukrovar zastavil provoz.
Obnoven byl až r. 1862, kdy ho koupili dědicové významného cukrovarníka Karla Weinricha. Ti se postarali o moderní vybavení, rozšířili cukrovar technicky i stavebně a dosáhli tak větších výkonů a zisků. V 70. letech 19. století byl cukrovar napojen vlečkou na železniční trať. Pro obyvatele Syrovátky otevřela železnice možnost dojíždění za prací, nebyli tak závislí pouze na místním pracovním uplatnění. V 90. letech 20. století byly koleje vlečky sneseny, pozůstatky jsou v terénu patrné dodnes. V roce 1923 prodal Karel Weinrich ml. cukrovar rolnické akciové společnosti (došlo tedy k porolničení cukrovaru).
V roce 1948 se cukrovar stal samostatným národním podnikem. V letech 1957 – 1959 byl zařazen do národního podniku Hradecké cukrovary, poté patřil k n. p. Východočeské cukrovary se sídlem v HK. Od roku 1990 byl cukrovar Syrovátka samostatným státním podnikem a v roce 1995 byl privatizován firmou Toninger a spol. Ta cukrovar vlastnila až do roku 2004. Od roku 1995 cukrovar již nezpracovával řepu a vyráběl šťávy a tekutý cukr z nakoupeného cukru.
Areál je v současné době ve špatném technickém stavu, vstup je zakázán. Nadšence pro industriální architekturu však stavba potěší. Vyhlídka je nyní taková, že by měl být zlikvidován, aby uvolnil místo pro parcely.
Zdroje: www.pshzd.cz, www.poznejdomy.cz, V. Málek: České cukrovary v 50. letech 19. století