Sklářský vrch neměl vlastní keš.
Možná nestojí za pozornost většině lidí. Nevede přes něj žádná cesta někam. Kolem něj jsou výraznější vrcholy; okolím procházejí významné cesty, široké, rovné, ale vedou jinudy. Vrchol není prominentní, dominantní. A ani keš tam nebyla.
A to není fér. Ten kopec se nezdá, ale o to příjemněji překvapí. Má co nabídnout.
Můžete to zkusit. Možná se vám nechce jezdit/chodit pořád po rovině, po asfaltu (nebo upravené stopě). Možná vás zláká slunná mýtina nalevo od Dálnice (jdete-li od Gerlovky) a budete chtít udělat krok stranou, opustit známé prostředí a začít prozkoumávat. Na mýtině vás možná zaujme cesta pokračující dál do lesa a do kopce. Pokud máte slabost pro takové cesty, nepustí vás a dovede až na vrchol. Cestou budete potřebovat kyslík, ale nahoře objevíte vrcholovou skálu a dokonce i výhledy (tedy pokud bude počasí a dokud ji stromy nepřerostou). Bude tam klid a liduprázdno. A odteď tam je i keška.
Z vrcholu se pak pravděpodobně vrátíte po stejné cestě zpět na Dálnici a ke svým obligátním trasám. I když napojit to dále na Polom, třeba klikatě, by se dalo.
Kdo má s sebou na cestách dalekohled, to je pán. Z vrcholového skaliska se můžete dívat na sever do vnitrozemí, na okolní kopce a hraniční hřeben (a možná i na Alpy); nějakých 245° čítají možnosti zdejších výhledů. Z Polomu byste ovšem tohle všechno viděli také a lépe (kromě samotného Polomu, ten je zase vidět odtud ;-). Přesto, na výchdě (nalevo od Polomu) vás upoutá Boubín a Sokol (Antýgl), na jihu pak za Polomem vykukuje Velký Falkenstein, když se daří, tak Alpy, no a Velký Javor s okolím.
Vrch není nijak prominentní, neboť sedlo od Polomu (mateřské hory) je mělké (jen 30 m). Ale z Gerlovky je to sem pěkných 250 m a kužel samotné hory má téměř 200 m. Kromě vrcholové skály (pozor, ta není na nejvyšším místě kopce) se zde nachází i kamenice - pozůstatky hranice polností (mezi Prášily a Železnou Rudou) z doby největšího odlesnění; vede přes vrchol od severu k jihu.
Skláři v tomto odlesňování jistě také měli prsty; jaký ale měli vztah konkrétně k tomuto kopci? I v německém názvu by se dal hledat sklářský původ: Pampfer Berg (1836, 1876), Pamferberg (1930). Stará i nová Pamferova huť ležely na úpatí našeho (jejich) vrchu, stará v dnešní lokalitě Nad Pošťákem (kousek pod cestou), nová u dnešní státní silnice (benzínová pumpa). Stará vyráběla v letech 1782 až 1837, nová pak 1838 až 1893. Vrch by se tedy mohl jmenovat podle hutí. Ale ve skutečnosti to bylo opačně - vzniklou huť pojmenovali podle už existujícího místního jména. S hutí se pojila jména Hafenbrädel a Bloch ... ale žádný Pampfer nebo Pamfer (nikoho toho jména nenacházíme ani v místních pramenech ze starších dob). Hafenbrädelové měli své hutě pojmenované většinou podle místa - Alžbětínská, Hůrecká, ... tuto též. Ale česky by se mělo říkat Pamferská, Pamferberská, ne Pamferova, to však už nepředěláme (v němčině tato otázka není, tam všechno končí na -er). A odkud ten původní místní název? Myslel jsem si, že ze slova Pampf (jako že mokřina, bažina), ale to bylo spíš jen přání otcem myšlenky. Jako shůry seslané přišlo vědění od kačerky Sofinek: Jistě existoval nějaký Pampfer, mohl to být vlastník pozemků v širším okolí, po něm pak pojmenovaných. Příjmení Pampfer existovalo (doloženo v Bavorsku a Rakousku, významem něco jako jedlík), ale mohlo jít také o přezdívku (v Bavorsku ve významu neotesanec). Starý Pampfer, hutě se skláři a i německy mluvící obyvatelé jsou pryč. Po sklářích dnes nazýváme kopec, Pampferovi zůstala místní jména v údolí: Pamferka je apartmánový dům, Pamferova Huť je dnešní název lokality někdejší nové huti (která ovšem nebyla jeho). S velkým díkem opravuji listing 12.4.2026 (neřekli byste, jakými kapacitami je tato varianta listingu teď podepřena a kolik dalšího se mi sem ani nepodařilo vměstnat).
No a pak tu máme rozvodí - hlavní, evropské. Tradičně se ve zdejších končinách za rozvodí považuje nejvyšší místo na Rudské silnici, asi 5km severněji (viz např. GCA6X32, Evropské rozvodí Dunaj - Labe). Ne ne, rozvodí je tady - z hraničního hřebene z Plesné odbočuje na Polom, Sklářský vrch, Tok, Gerlovku (sedlo), Mlýnský vrch, Pancíř, Špičácké sedlo, Spičák a Jezerní horu a na Svarohu už je zpátky na hraničním hřebeni. Takže na západ čůráte do Grádelského potoka, Řezné, Dunaje a Černého moře, na východ do Sklářského potoka, Slatinného, Křemelné, Otavy, Vltavy, Labe a Severního moře.
Keš je ukrytá ve vrcholovém skalisku (ve svislé stěně; přístup odspodu). Jsme v NP, musíme se pohybovat tiše, s respektem, držet se cest, nic nezanechávat ani nebrat.