Operace „Vysavač na klacku“
Jmenuju se Denis a mým revírem je sídliště Uherského Hradiště. Máme tu všechno: beton, klepadla na koberce, co pamatují Husáka, a paní Vomáčkovou, která vidí i to, co se ještě nestalo. Ale hlavně tu máme geocaching.
Včera jsem se rozhodl, že založím svou první biltema keš. Pro neznalé: to je ta věc, co visí šest metrů vysoko na stromě a vy ji musíte sundat obří tyčí, protože levitovat nás ve škole ještě nenaučili.
Fáze 1: Materiální nouze
V návodu na internetu psali: „Kupte si teleskopický sklolaminátový prut na ryby.“ Jenže můj rozpočet byl přesně 27 korun a načatá tatranka. Musel jsem improvizovat.
Vydal jsem se do kočárkárny. Našel jsem:
-
Tři staré násady od koštěte.
-
Hliníkovou tyč na vytírání (trochu ohlá, ale funkční).
-
Izolepu, co už skoro nelepila.
-
A tátův teleskopický nástavec na malování stropu, který jsem si „půjčil“ s tím, že ho vrátím dřív, než si všimne, že v obýváku chybí metr čtvereční vápna.
Fáze 2: Konstrukce „Frankensteina“
Slepil jsem to všechno dohromady v našem pokoji. Vypadalo to jako anténa pro komunikaci s Marsem. Když jsem to vysunul, špička tyče se nebezpečně komíhala nad televizí.
„Denisi, co to tam děláš?“ zařvala máma z kuchyně. „Dělám vědecký experiment o ohybu materiálu!“ zařval jsem zpátky a modlil se, aby ta izolepa nepovolila a neudělala z naší televize moderní umění s prasklým displejem.
Fáze 3: Instalace v terénu
Vybral jsem si tu nejvyšší strom za domem. Je přímo pod okny paní Vomáčkové. To byl strategický tah – nikdo se k té kešce neodváží přiblížit, protože ona je lepší než pohybové čidlo s alarmem.
Vylezl jsem na lavičku, v rukou svou šestimetrovou „biltema tyč“ vlastní výroby. Na konci byla přivázaná PETka s logbookem uvnitř. „Tak, a teď tě tam zaháknu, potvoro,“ mumlal jsem si.
Jenže fyzika je zrádná věc. Jakmile jsem tyč vysunul do plné délky, začala se kroutit jako živá žížala. Špička s keškou opsala ve vzduchu elegantní oblouk a místo na větev zamířila přímo do otevřeného okna paní Vomáčkové ve druhém patře.
Cvak. Zaslechl jsem, jak tyč o něco zavadila. „Co to je? Špionáž! Američani mě sledujou přes okno!“ ozvalo se zevnitř.
Fáze 4: Ústup a sláva
Zpanikařil jsem. Škubl jsem tyčí, keška naštěstí zůstala viset na větvi (vlastně nevím jak, asi zázrakem), a já s tou šestimetrovou ohavností v ruce začal prchat směrem k vchodu. Problém je, že s šestimetrovou tyčí se do vchodových dveří paneláku zatáčí dost blbě.
Nakonec jsem to zvládl. Keška visí. Je sice trochu nakřivo a vypadá jako zapomenutý odpadek, ale v listingu na webu jsem hrdě napsal: „Vlastní výroba, obtížnost při zakládání T5 jinak 3 :), přineste si vlastní biltema tyč!“
Co bude dál?
Dneska ráno jsem koukal z okna. U stromu stál chlápek v maskáčích s profi rybářským prutem a tvářil se hrozně důležitě. Paní Vomáčková na něj už teď volá policii, že jí chce ukrást záclony.

V případě problému můžeš zavolat: 608460128