Operace „Létající instalatér“
Po úspěchu první kešky (kterou paní Vomáčková sice třikrát nahlásila na domovní správu jako „podezřelý balíček s antraxem“, ale revizor ji nechal být, protože se mu nechtělo pro ni lézt) jsem se rozhodl, že se stanu legendou.
Už žádná PET lahev. Teď to bude profesionální maskování.
Fáze 1: Materiálový upgrade
Můj kámoš Tonda, jehož táta je instalatér, ukradl v dílně kus tlusté šedé novodurové trubky a dvě zátky. „Vypadá to jako kus potrubí, co vypadl z letadla,“ prohlásil Tonda uznale. Vzali jsme hnědý sprej, co zbyl sousedovi po stříkání branky, a nastříkali jsme tu trubku, aby vypadala jako „přírodní větev“. Výsledek vypadal spíš jako čerstvě vykopaná kanalizace, ale v šeru sídliště to bylo jedno.
Fáze 2: Strategický výběr stromu
Tentokrát jsme šli dál od paneláku, k hřišti, kde stojí obyčejný ale dost vysoký strom. Je tak vysokej, že i holubi na jeho špičce mají kyslíkové masky. „Hele, když to dáme tamhle na tu větev úplně nahoře, budeme mít první biltemu v republice, na kterou nestačí ani rybářský prut, ale potřebuješ na ni hasičský žebřík,“ navrhl Tonda.
Fáze 3: Pokus o „výstřel do vesmíru“
Moje tyč z minula (násady od koštěte a izolepa) se při pokusu o zvednutí novodurové trubky okamžitě zlomila jako párátko. Trubka vážila asi kilo. Museli jsme vymyslet něco jiného. „Vystřelíme to tam prakem,“ prohlásil Tonda a vytáhl z kapsy gumu z trenek a kousek kůže.
Sestrojili jsme obří prak mezi dvěma lavičkami. Plán byl jednoduchý: Přivážeme kešku na provázek, provázek přehodíme přes větev a pak ji tam vytáhneme. „Tři... dva... jedna... TEĎ!“
PLESK.
Guma z trenek nevydržela nápor instalatérské trubky. Místo vzhůru keška vyletěla vodorovně. Těsně minula hlavu místního jezevčíka a s dunivým zvukem se zarazila do otevřené popelnice na plast, která zrovna stála u chodníku.
Fáze 4: Nečekaná kamufláž
Z popelnice se ozval dutý zvuk a pak ticho. Běželi jsme k ní. Trubka se zasekla přesně mezi víko a okraj, celá zapadlá v kelímcích od jogurtů. „Ty vole, to je geniální,“ zašeptal Tonda. „To není biltema. To je popelnicová keš! To ještě nikdo nemá!“
Paní Vomáčková je zmatená. Už nevolá policii na lidi s tyčemi, ale píše na město stížnost, že „mládež dneska hrozně ráda třídí odpad, a že je to určitě nějaká nová sekta“.
Co dál?
Dneska jsem viděl, jak jeden kačer u těch popelnic vytáhl z batohu magnetický rybářský prut a snažil se tu trubku vylovit, zatímco na něj z okna zíralo deset důchodců.
V případě problému můžeš zavolat: 608460128