Beethoven, ženy a Teplice Mystery Cache

Beethoven, ženy a Teplice

Byl jsem požádán organizátorem březnového megaeventu, zda bych k této události nevytvořil nějakou tématickou keš. No, proč ne. Udělat našemu městu a jeho lázním trochu reklamy určitě nebude na škodu. Navíc hudebních keší není nikdy dost. A oslavit MDŽ vyprávěním o Beethovenových ctitelkách, přítelkyních a dokonce milenkách považuji za nápad stylový a navíc snad i chvályhodný.

Úvod

Život a dílo L. v. Beethovena

Ludwig van Beethoven se narodil pravděpodobně 17. prosince 1770 v Bonnu. Jeho otec propadl alkoholu a zneužíval jeho hudebního talentu jako zdroje příjmů. Teprve v devíti letech dostal řádného a zodpovědného učitele Ch. G. Neefeho, tehdy dvorního varhaníka v Bonnu. V období dospívání nalezl Beethoven azyl u vdovy po E. J. Breuningovi. V jejím domě nacházel přátele, vyučoval hře na klavír její děti a později se i scházel s uměnímilovnou mladou bonnskou společností. Zde také objevoval a napravoval své nedostatky ve vzdělání a společenském chování. Od roku 1792 už žil trvale ve Vídni a studoval zde u významných hudebních skladatelů, např. Haydna a Salieriho. Díky své oblibě u aristokracie a díky jejich finanční podpoře se mohl živit jako svobodný umělec. Přibližně od roku 1795 se začínaly projevovat jeho problémy se sluchem: trpěl závažnou formou tinnitu (ušního šelestu), kdy mu v uších neustále zněly nepříjemné zvuky. Sluch se mu neustále zhoršoval, až v roce 1816 úplně ohluchl. Přesto vytvořil svá největší díla v době, kdy už byl zcela hluchý. V prosinci 1826 podstoupil operaci břicha a o čtyři měsíce později ve věku 56 let zemřel. Jeho ostatky byly uloženy na hřbitově ve Währingeru a roku 1888 byly přemístěny na Vídeňský ústřední hřbitov.

Beethoven a Teplice

Beethoven trpěl už od mládí četnými nemocemi. Postupně ztrácel sluch, což u hudebního skladatele znamená vážný hendikep. Ještě horší je to však u umělce, který se pouhým skládáním hudby neuživí a musí veřejně dirigovat  a koncertovat. Také se u něj projevovaly příznaky interních nemocí, zvláště postihujících trávicí ústrojí (pravděpodobně onemocnění jater, jak dokládají svědectví z posledního období). Trpěl bolestmi břicha a chronickými průjmy. Medicína v té době byla v jeho případě v podstatě bezbranná.

Často měnil své lékaře, až narazil na dr. Malfattiho. Ten mu doporučil léčení v Teplicích. Teplické léčivé prameny byly známy a využívány už za královny Judity († asi 1210) a v 16. století patřily Teplice mezi desítku nejvýznamnějších lázní Evropy. Zdejší radioaktivní voda dělala a stále dělá zázraky (zvl. u onemocnění páteře a kloubů), ale Beethovenovi prý nijak nepomohla. Ovšem pobyt v lázních byl určitě dobrý aspoň na jeho psychiku.

V Teplicích se léčil dvakrát. Poprvé v létě 1811. Navázal zde četná přátelství a využil pobytu i k práci. Začal zde skládat svoji symfonii A dur, op. a a dokončil i další dvě objednané skladby. Mimo jiné se zde zamiloval do zpěvačky Amalie Sebaldové.

Rok nato zde strávil další letní měsíce. Napoleon koncem června 1812 zahájil ruské tažení. Evropě hrozila další válka. Do Teplic se sjely významné osobnosti celé Evropy a samozřejmě i rakouského dvora: císař František I. s císařovnou Marií Ludovicou, řada panovníků Říše římské a dále mnoho šlechticů, diplomatů, důstojníků a dalších významných osobností.

Není proto divu, že zde pobýval i J. W. Goethe. S Beethovenem se i přes četné názorové rozdíly spřátelil. Památné je jejich setkání v Zámeckém parku s císařovnou a jejím doprovodem. Zatímco Goethe smekl klobouk, ustoupil stranou  jako všichni ostatní a vzdával jí poctu hlubokou úklonou (na obrázku stojí úplně vlevo), tak Beethoven  urozenému průvodu neuhnul a pokračoval prostředkem cesty. Celou situaci popsala Bettina Brentano (1, 2, 3) ve svých pamětech a později ji zobrazil Carl Röhling  (viz obrázek vlevo) (1, 2). Na tomto místě dnes stojí malý pomníček a nápis na dlažbě cesty připomínající tuto událost. V létě 1812 v Teplicích také začal pracovat na své 8. symfonii F dur, op. 93. Protože se jeho zdravotní stav nelepšil, přerušil léčení v Teplicích a nějakou dobu se léčil v Karlových Varech a Františkových Lázních. Pak ještě pokračoval v léčení v Teplicích a začátkem října z Teplic odcestoval.

Beethoven a ženy

Z historie je dobře známo, jakou inspiraci pro hudební skladatele představovaly ženy. Milenky, přítelkyně, případně spolupracovnice. Chopin a Sandová, Janáček a Stösslová, Martinů a Kaprálová, Fibich a Schulzová atd. Také Beethoven měl v životě mnoho žen, které obdivoval, miloval nebo které ho inspirovaly – ale žádnou dlouhodobou partnerku či manželku. Jeho milostný život byl plný nenaplněných lásek, společenských překážek a tajemství. Beethovenovi životopisci uvádějí nejčastěji tyto jeho lásky (jména nepřechyluji a ponechávám jejich původní pravopis):

Babette Koch
Dcera hostinského, Beethovenova raná láska.
- 1792–1799: Therese von Zinzendorf
Mladá šlechtična, kterou Beethoven učil. Spíše šlo o společenský kontakt než o lásku.
- 1796: Josefina Clary
Pár nezapomenutelných chvil prožil i v Clary-Aldringenském paláci na Valdštejnském náměstí v Praze, kde se sblížil s 19letou komtesou Josefinou Claryovou, dcerou hraběte Filipa Clary-Aldringena. Vzdělaná a jemně hudebně cítící Josefina Claryová si vysoce vážila Beethovenova génia. Beethoven za svého pražského pobytu pro ni složil árii Ah, perfido, spergiuro, op. 65 a dvě skladby pro mandolinu.
- 1800–1802: Giulietta Guicciardi
Mladá šlechtična, ovšem zasnoubená s jiným mužem. Beethoven ji učil hře na klavír. Další láska, která neměla šanci na realizaci. Věnoval jí klavírní sonátu „Quasi una fantasia“ (dnes známou jako „Sonáta měsíčního svitu“), op. b, č. 2.
- 1801–1810 (1812?): Josephine Brunsvik
Jeho největší láska, pravděpodobně nejdůležitější žena v Beethovenově životě. Dochovalo se nejméně 15 milostných dopisů, kde ji nazývá „jedině milovanou“ a „věčně oddanou“. Jejich vztah trval roky, ale společenské překážky jim zabránily být spolu. S Beethovenem se však několikrát tajně setkala, pravděpodobně také v Praze v červnu 1812. Toto setkání mohlo být podnětem k napsání dopisu „nesmrtelné milence“.
- 1807: Therese Brunsvik
Sestra Josephine. Beethoven ji obdivoval, ale jejich vztah byl spíše intelektuální. Therese později potvrdila, že Beethoven miloval Josephine, ne ji. Věnoval jí (Therese) klavírní sonátu Fis dur, op. 78.
- 1807: Tereza Malfatti
Neteř  Beethovenova lékaře. Byl do ní zamilován a chtěl si ji vzít, ale byl odmítnut poté, co se na návštěvě u její rodiny dopustil jakéhosi faux pas...
- 1806–1810: Anna Marie Erdödy
Beethovenova blízká přítelkyně a patronka. Hostila ho ve svém domě a podporovala jeho tvorbu. Hraběnka byla nejen jeho významnou mecenáškou, ale i důvěrnicí, kterou skladatel s oblibou nazýval svým „zpovědníkem“ (Beichtvater). V letech 1808–1809 Beethoven dokonce bydlel v jejím vídeňském domě na Krugerstraße. Hraběnka hrála zásadní roli při vyjednávání doživotní renty od rakouské šlechty, která Beethovena udržela ve Vídni, když zvažoval odchod do Kasselu. Někteří badatelé spekulují o hlubším vztahu, ale není to doloženo. Věnoval jí dvě klavírní tria op. c (první trio známe pod názvem „Trio duchů“ nebo „Duch“ )
- 1810–1816: Bettina Brentano (von Arnim)
Vdaná žena z vyšší společnosti, další z nenaplněných lásek. Někteří badatelé ji považují za „Nesmrtelnou milenku“, ale důkazy jsou slabší než u Josephine.
   Považovala se (a chtěla být považována) za blízkou přítelkyni J. W. Goetha, ale ten jí měl zanedlouho plné zuby. Když se na jakési výstavě obrazů pohádala s paní Goethovou, tak se do sebe trochu „ručně“ pustily, až jí (Bettině) brýle spadly na podlahu a rozbily se. Bettina pak o paní G. rozhlašovala, že je „vzteklé tlusté jelito“. Goethe potom jí i jejímu manželovi zakázal přístup do svého domu a okázale se jí vyhýbal... (3)
- 1811 a 1812: Amalie Sebald
Zpěvačka, s níž se Beethoven seznámil v teplických lázních. Když onemocněl, tak mu nosila polévky a koupila mu i kuře. Vyměňovali si dopisy, ale vztah zůstal platonický.
- 1807–1812: Almeria von Esterhazy
Poznali se asi v r. 1807 v sídle Esterházyů v Eisenstadtu, kde ji Beethoven mohl učit hrát na klavír. Že mohla být adresátkou dopisu „Nesmrtelné milence“, se domnívali čeští badatelé J. Čeleda a  Oldřich Pulkert. Sice měli tento vztah dobře dokumentovaný historickými prameny, ale ostatní muzikologové zůstávají skeptičtí. A tak záhada stále trvá...

Proč Beethoven nikdy neměl stabilní vztah?  Zamilovával se do žen z vyšší šlechty, které si ho jako „obyčejného hudebníka“ nemohly vzít. Jeho povaha byla komplikovaná a zhoršující se hluchota ho izolovala a ztěžovala intimní vztahy. Beethovenův život – jak je vidno – byl plný žen, ale jen málo vztahů bylo aspoň trochu naplněných.

Ale mohl dopadnout i hůř. Franz Schubert (1797 – 1828) se zamiloval do jisté hraběnky, ale bylo mu jasné, že nemá šanci. Tak vzal zavděk aspoň její komornou. Jenže ta měla syfilis, Schubert se nakazil a zemřel ve věku 31 let...

 „Nesmrtelná milenka“ – největší záhada

Slavný dopis „Nesmrtelné milence“ z roku 1812 (lepší překlad názvu by snad mohl být „Nehynoucí lásce“ – jeho opis převzatý z (1) je v galerii tohoto listingu) je jedním z nejintenzivnějších milostných textů v dějinách hudby. Dodnes není jisté, komu byl určen. Napsal ho během svého druhého pobytu v Teplicích v létě roku 1812, ale nikdy ho neodeslal. (Ani se mu nedivím, když si ho potom v klidu přečetl...) Byl nalezen až v jeho pozůstalosti.  Asi nejpravděpodobnější adresátkou Beethovenova dopisu „Nesmrtelné milence“ je Josephine Brunsvik (2).

Josephine Brunsvik byla v době vzniku dopisu (červenec 1812) ve stálém kontaktu s Beethovenem. Její pobyt a Beethovenův pobyt v Teplicích a okolí se časově kryjí, což odpovídá místu a době, kdy byl dopis napsán. Beethoven Josephine miloval dlouhodobě a intenzivně. Jejich vztah byl komplikovaný, ale hluboký, což se odráží v emocionálním jazyku dopisu plném touhy, bolesti a naděje. V denících Josephine jsou zaznamenány události a pocity, které korespondují s obsahem dopisu. Josephine byla vdaná a její společenské postavení komplikovalo otevřený vztah s Beethovenem. To asi vysvětluje, proč je dopis plný bolesti z nemožnosti být spolu. Většina moderních badatelů a hudebních historiků se shoduje, že Josephine je nejpravděpodobnější adresátkou. Beethovenova hudba z období kolem roku 1812, která je emocionálně velmi intenzivní a introspektivní a je často spojována s jeho vztahy, zejména s Josephine. Tato argumentace vychází z kombinace historických faktů, emocionální analýzy dopisu, dobových záznamů i odborných studií.

*  *  *

Jak najít keš

Stačí dosadit čísla do rovnice

W = a * b * c / 6955,1624

Číslice v čísle  W označte ABCDEFGH (desetinné čárky si nevšímejte a číslici H nezaokrouhlujte) a použijte je pro výpočet souřadnic finálky:

N 50° 38.FGH´   E 13° 51.CDE´

*  *  *

Poznámky

• Písmena a, b, c představují opusová čísla, kterými opatřili své skladby buď přímo skladatelé, nebo vydavatelé. Skladby jsou obvykle řazeny chronologicky, ale výjimky se najdou. Taky ne každá skladba má své opusové číslo nebo naopak několik skladeb (např. sonát) existuje pod jedním číslem.

• Místa v Teplicích, nějak se vztahující k Beethovenovým pobytům v našem městě, uvádím jako waypointy a některé i vyfotografované v galerii.

Obrázky a literatura

Obrázky z wikipedie
Vzhledem k době vzniku jde o volná díla.
Dopis Nesmrtelné milence jsem převzal z (1).
Ostatní obrázky jsou ownera.

Literatura
(1) Teichman, J.: Ludwig van Beethoven. Praha, Supraphon 1968.
(2) Plevka, B.: Teplická zastavení Ludwiga van Beethovena. Dům kultury Teplice, 1990.
(3) Kundera, M.: Nesmrtelnost. Brno, Atlantis1993.

Internet:
Hesla: Beethoven, Goethe, Bettina a další.
AI (Copilot)

Konec

GCBH0FP – verze 1.0 z 3. 1. 2026

(CC BY-SA 3.0 CZ)  ladislavappl 2026

Napsáno v Kompozeru