Trek, pot a slzy
příběh o přechodu Pyrenejí
Organizace eventu:
Nejprve organizační drobnosti, kdo chce vědět více nechť si počte něco málo dále v listingu...
- Kdy: ve středu 25.3.2026
- Kde: Unleaded Coffee, Hybešova 46, Brno
- Začátek eventu: 17:30
- Začátek povídání nejpozději v 18:00 (povídání je tak na hoďku a půl)
- Oficiální konec eventu: 20:00
- CWG: ???
Těšíme se na vás...
Prolog:
“Když se před námi rozprostřela široširá pláň, po níž se líně přelévaly mělké vlny holých svahů, připadalo nám, že jsme omylem prošli branou do jiných hor. Tohle nebyly Pyreneje, jak jsme je znali. Byla to krajina mnohem bližší Skandinávii, otevřená, táhlá, nekonečná ve své šíři a nezměrná dálkou obzoru. Lehce a dočista beze strachu kladl chodec nohu před nohu kráčeje travnatou pustinou. Nebyly tu žádné překážky ani dramata. Byla to čistá a minimalistická scéna, téměř jako prázdné jeviště, do něhož teprve mají být vsazeny kulisy. Podobný výjev jsme v Pyrenejích dosud nespatřili. Byl to obraz úplně jiný, vzácný, ničemu nepodobný. Již pár dní jsme putovali svébytným Katalánskem, regionem hrdě vymezeným vůči prostředí, které jej obklopovalo, a tak nebylo s podivem kráčet krajinou, jejíž obraz do svého okolí nezapadal. Bezpochyby to vzájemně nijak nesouviselo, přesto si tyto dvě skutečnosti spolu velmi slušely.
Procházeli jsme tou zemí a mluvili spolu. O čem, to už dnes nevím. Byl to ten typ hovoru, který neruší vlastní myšlenky, nevyžaduje hbitých argumentů ani velkých slov a lze jej vést na půl mozkové aktivity. Krátké věty, strohé odpovědi, dlouhé odmlky. Hovor, který jen tak uplyne jako voda v horském potoce, bez zanechání dojmu a bez potenciálu cokoli zvrátit či ovlivnit. Byli jsme jedinými dvěma postavami v tom bezkulisovém divadle, a přesto jsme nebyli jeho hlavními herci. Přítomnost zde vykazovali pouze dva osamělí a naprosto nedůležití komparzisté mající za úkol projít obrazem skrz, bez patosu, bez zanechání jediné paměti o své párminutové existenci v tomto prostoru.”
(...)
(úryvek z knihy Trek, pot a slzy)
Legenda:
Psal se rok 2016, když jsme se já a KaMo_cz vydávali na společný přechod Pyrenejí po nejtěžší dálkové stezce v Evropě Haute Route des Pyrenées. Navzdory tomu, že jsme se téměř neznali, jsme spolu urazili 880 kilometrů od Atlantiku ke Středozemnímu moři.
Naše cesta vedla četnými sněhovými poli, nebezpečnými balvaništi i bezcestími v ostrých stoupáních. Překonávat jsme však museli i mnohá překvapení v podobě rozpadajícího se vybavení nebo náhlých zdravotních problémů.
A zatímco Kamil, zkušený horolezec, himalájský trekař a cyklista v závodní formě, měl skvělou sportovní kondici, já se na cestu vydávala vybavena minimem zkušeností i fyzických předpokladů, zato vedena naivními pohnutkami a neurčitými touhami po jakési transcendentální životní zkušenosti.
Jak tohle mohlo dopadnout? Jaké krize jsme museli překonat a co všechno se nám cestou přihodilo?
Z naší cesty vznikla multi keška, jedna z nejdelších na světě, a také kniha.
Přijďte si poslechnout vyprávění o tom, jak jsme společně přešli Pyreneje a založili keš GC7BPZE.
Přenesu vás do divočiny vysokých hor, do jejich romantiky i syrovosti. Mé fotky zachycují dechberoucí horské scenerie, poslední ledovce Pyrenejí, křišťálová jezera i křehkou krásu vzácných květin. Doplním je svým vyprávěním a čtením úryvků z knihy Trek, pot a slzy, kterou jsem o našem putování napsala.
Mapa treku
