Radnice
Nejvýznamnější budova našeho města pochází ze druhé poloviny 16. století. Byla postavena po velkém požáru v roce 1565. Její dějiny jsou úzce spjaty s dějinami města a těžko bychom hledali událost, která se neodehrála v ní, nebo v její blízkosti. V roce 1628 táhly kolem radnice selské povstalecké houfy, směřující k opočenskému a později novoměstskému zámku. Po porážce povstání proběhly v prostorách radnice také výslechy a soudy zajatých sedláků. V dobrušské radnici totiž sídlil hrdelní soud, a to až do roku 1765, kdy byla tehdejší soudní organizace zrušena. Jedna památka na hrdelní soudnictví v Dobrušce se zachovala přímo na radnici. Je jí zvonek, zavěšený nad vnějším schodištěm, který doprovázel odsouzence na jejich poslední cestě. Nese na sobě německý nápis "Jsi-li soudcem, suď spravedlivě. Bůh je tvůj soudce, ty jsi jeho sluha".
Radnice také přežila dva největší požáry v dějinách města. Oba se odehrály v 19. století, a to v letech 1806 a 1866. Ač značně poničena, byla vždy jako jedna z prvních budov ve městě obnovena. Přitom se (podle momentálně panující módy) měnil tvar její střechy. Dnešní podobu získal po posledním uvedeném požáru, ve druhé polovině 19. století. Až do století minulého byla radnice sídlem městské samosprávy.
Radnice sloužila především jako sídlo městské samosprávy. Ve středověku zde zasedal již zmíněný hrdelní soud. V radničním sklípku byl sklad soli, vína a kořalky. Přízemní prostory plnily za první republiky funkci městské šatlavy a později zde byl umístěn městský archiv. Na opačném konci radniční věže se u ochozu choulila skromná komůrka hlásného.
Po poslední rekonstrukci byla v prostorách radnice upravena reprezentativní obřadní síň, sloužící svatbám, vítání nových občánků města i přijímání vzácných hostů. V těchto prostorách našla svůj útulek také románská křtitelnice, nejstarší hmotná památka města, a prvotiny světového malíře Františka Kupky. Ve věži radnice jsou instalovány expozice muzea, věnované dějinám města a hrdelnímu právu a vystoupíte-li až na radniční ochoz, budete odměněni výhledem na krásu panoramatu Orlických hor.
Socha F. L. Věka
Dokonce i někteří občané Dobrušky mají problémy, které jméno je vlastně správné: F. L. Věk, nebo F. Vl. Hek? Chceme-li mluvit o historické osobnosti vzdělaného vlasteneckého kupce a spisovatele, pak jde o Františka Vladislava Heka. František Ladislav Věk, tedy F. L. Věk je románovým hrdinou stejnojmenné pentalogie Aloise Jiráska.
Před stejným tématem asi stanul akademický sochař Josef Adámek, když dostal jako zadání vytvořit sochu nejznámějšího dobrušského rodáka pro náměstí, nesoucí jeho jméno. A rozhodně to nebyl úkol snadný. Vynořilo se mnoho dalších souvislostí, které umělec musel do svých úvah zakalkulovat. Jak sochu pojmout, jak by měla být veliká, kam přesně ji umístit a mnoho další otázek, které bylo nutné vyřešit, než začal pracovat na samotném díle.
Po pečlivých úvahách zvítězila nakonec koncepce stojící postavy, umístěné před radnici směrem k Opočenské ulici. Šlo vlastně o dotvoření sochařské výzdoby celého náměstí a nová socha vytvořila protějšek barokním plastikám mariánského sloupu na opačné straně radnice.
Zpodobněna měla být románová postava, tedy F. L. Věk. Bylo to nepochybně spravedlivé, vždyť právě tato postava se stala populární, právě románový hrdina proslavil Dobrušku v celém českém národě. Možná, že to je vůči skutečné historické osobnosti poněkud nespravedlivé, až kruté, ale takové už někdy bývají paradoxy dějin. Skutečný Hek, jehož spisovatelské umění již upadlo téměř v zapomnění, musel tentokrát ustoupit své románové podobě a počkat si na dobu pozdější, která přinesla alespoň částečné zadostiučinění i jemu.
Důležitá byla také velikost sochy. Nemohlo jít o žádného trpaslíka, vždyť jeho pozadí tvořila téměř monumentální budova radnice. Před ní by se figura v životní velikosti téměř úplně ztratila. Na druhé straně ale éra mohutných monster již skončila a své možnosti vyčerpala v našem státě gigantickým Stalinovým letenským pomníkem. Mistr Adámek tedy zvolil velikost sice nadživotní, ale přesto harmonující s poměrně velkou plochou radniční zdi v pozadí. Proto také byla postava stojící, nikoli sedící, i když i tato varianta se v jedné z prvních skic objevila.
Volba románového hrdiny poskytla umělci úplně volný prostor pro fyzický vzhled zobrazované postavy. Vytvořil ji jako mladého muže sympatických ušlechtilých rysů, který si na první pohled získá sympatie svého okolí. Jemná tvář a do dálky upřený pohled jakoby napovídal, že důležitým v životě hrdinově (tedy i čtenářů obdivovatelů, kteří se s jeho myšlenkami a názory ztotožňují) je vize budoucnosti, v tomto případě životaschopné budoucnosti českého národa. Možná, že v tom bylo namícháno něco tehdejšího oficiálního státního optimismu, což ale nic nemění na skutečnosti, že víra v lepší budoucnost národa byla vlastní nejen románovému Věkovi, ale dokonce i historické postavě Hekově. Zajímavé je, že jako model pro hlavu sochy posloužila známá autorka textů populárních písní Hana Čiháková.
Dílo bylo schváleno příslušnými orgány a komisemi, což bylo tenkrát nezbytné, a Mistr Adámek se mohl dát do jedné z nejdůležitějších zakázek, které pro své rodné město vytvořil. V průběhu prací bylo třeba operativně řešit i některé technické potíže, například, co se sklepeními již neexistujícího pivovaru, která se pod místem, kde měla socha stát, nacházela. Nakonec byly tyto podzemní prostory zcela zasypány, aby dílo mělo pevný podklad.
Poslední dodělávky byly hotovy a Josef Adámek se svými pomocníky již jen očekávali na květnové dny, kdy mělo k odhalení plastiky dojít. Nezbytné proslovy, zpěv Vlast a samotné odhalení, to vše zachyceno pro trvalou památku na filmový pásek – a Dobruška byla o jedno umělecké dílo bohatší. A nutno dodat, že o dílo zdařilé. Mistr Adámek spí od května roku 2000 svůj věčný sen na dobrušském hřbitově. Jeho F. L. Věk se za čtyři desítky let stal již neodmyslitelnou součástí svého města.
Rodný domek F. L. Heka (F. L. Věka)
Až do minulého století byl obtékán potokem Brtvou, který jej také zřejmě zachránil před ničivými požáry v letech 1806 a 1866. Stejně jako jiné stavby v Dobrušce prošel i tento domek několika stavebními úpravami. Na rozdíl od jiných domů však nezničily úplně jeho původní ráz, a to ani zvnějšku, ani v interiérech. Domek tak představuje dobře dochovanou ukázku dobrušské předměstské architektury 18. století.
Domek, nesoucí číslo popisné 185, se však do dějin našeho města nezapsal jenom jako památka městské lidové architektury. Dne 9. září 1769 se v něm narodil dobrušskému kupci Josefu Hekovi syn František, z něhož se stala ne-li nejvýznamnější, tedy bezesporu nejpopulárnější osobnost dějin Dobrušky. Františkovy životní osudy jsou dobře známy, ať již jde o Františka historického, nebo románového. Jirásek ve svém "F. L. Věkovi" vytvořil postavu románovou, která se skutečnou historickou osobností pouze inspirovala. Proto nejsou příběhy skutečného Heka s příběhy Věkovými totožné.Možná až trochu nespravedlivě upadla osobnost Hekova v obecném povědomí do zapomnění, i když šlo ve své době o významného spisovatele, prvního novočeského literáta, který se zabýval satirickou tvorbou. Románová postava je však známější a její popularita ještě vzrostla ztvárněním televizním.
Ostatně až teprve po uvedení televizního seriálu a na základě jeho nečekaného úspěchu byl Hekův rodný domek upraven a zpřístupněn veřejnosti. Stalo se tak s velkou slávou v květnu roku 1972. Slavnostního otevření stálé expozice se tehdy osobně zúčastnili i hlavní tvůrci seriálu: režisér František Filip a herci Radoslav Brzobohatý (F. L. Věk), Antonie Hegerlíková (Věkova maminka) a Eva Vosková (Márinka).
V domku byla dobovým nábytkem z 19. století vybavena obytná místnost, druhá přístupná prostora zařízena jako kupecký krám a ve třetí světnici vybudována klasická muzejní expozice s připomenutím Hekova života a díla. V letošním roce uplynou od otevření domku již tři desítky let. Za tu dobu jej shlédlo téměř čtvrt miliónu návštěvníků. Vystřídaly se zde také desítky průvodců, z nichž si za všechny připomeňme alespoň již téměř legendární "Žalmanku" Annu Dubánkovou, nebo ještě donedávna zasvěceně provázejícího Josefa Macha.
Domek F. L. Věka se za tři desetiletí stal jedním ze symbolů Dobrušky a naše město si bez něho již nedovedeme ani představit. Stále dalším a dalším generacím připomíná, že hrdost na příslušnost k českému národu by neměla být jen historickým pojmem, ale samozřejmou součástí života každého z nás.
Zdroj město Dobruška.
Podmínky logování.
Dominantou náměstí v Dobrušce je jeho radnice a určitě i socha F.L.Věka. Proto přidejte k logu své foto, kde bude socha a radnice. Nechám to na vás, jestli dáte jednu fotku, kde bude jak socha tak i radnice a nebo fotky dvě každého samostatně. Další fotku přidejte s rodným domkem F.L. Heka (F.L.Věka.), který se nachází 50m od náměstí. Z fotek musí být jasné, že se jedná právě o vás. Nejlépe vyfotit sebe, ale pokud nechceš na fotografiích být osobně, stačí tam tvůj nick na listu papíru, razítko, CWG, případně něco nezaměnitelného s vámi. Při logování nutné tyto fotky nahrát k logu.
Nesplnění podmínek znamená smazání logu!